Ing. Jiří Havel. CSc. působil jako výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu olejnin Opava, kde se zaměřoval zejména na ochrana olejnin před škůdci, která byla součástí pěstitelské technologie olejnin. I přesto, že odešel do penze, nadále v ústavu vypomáhá s testy rezistence.
Podle mého názoru je zcela evidentní, že v souvislosti se změnou klimatu dochází u škůdců řepky k výrazným změnám. Klimatické změny se projevovaly už delší dobu, ale zpočátku jejich dopad nebyl nijak výrazný. Za bod zlomu lze podle mého názoru považovat rok 1996, kdy se v naší oblasti potkala sklizeň ozimé pšenice se sklizní cukrovky. Od tohoto roku se více vyskytovaly jarní přísušky, na které byly citlivé drobnosemenné plodiny, hlavně mák. U řepky došlo k posunu těžiště setí na začátek agrotechnické lhůty, protože pozdě založené porosty začaly více trpět přísušky na podzim. V době před sametovou revolucí se přitom preferovalo setí na konci agrotechnické lhůty pro snížení nebezpečí přerůstání porostů. Vliv klimatických změn na škůdce začal být patrný podstatně později, až po roce 2015, v souvislosti s nástupem velmi mírných zim. Tradiční škůdci, hlavně blýskáčci, ustupují do pozadí a místo nich se rozšiřují jiné druhy, kterým se se změnou klimatu zlepšily životní podmínky. Standardní součástí pěstitelské technologie se stala ochrana proti dříve málo významným (krytonosec čtyřzubý) nebo pro řepku zcela bezvýznamným škůdcům (dřepčíci rodu Phyllotreta, dřepčík olejkový). Na rozdíl od blýskáčků tito škůdci migrují do porostu postupně, ochrana proti nim je proto velmi obtížná, jedno ošetření často nestačí. Ještě kolem roku 2010 nebylo potřeba ošetření proti krytonosci čtyřzubému, protože ho první ošetření proti blýskáčkům spolehlivě potlačilo. V současnosti je třeba ošetření výhradně proti krytonoscům a účinnost jednoho zásahu je zcela nedostatečná, protože jejich letová aktivita se protáhla ze dvou týdnů na dva měsíce i více, přičemž prahy škodlivosti jsou běžně mnohonásobně překračovány. Ještě poměrně nedávno nebylo potřeba řešit podzimní škůdce, v současnosti je potřeba opakované ošetření. K tomu přistupuje škodlivý výskyt nových, dříve zcela neznámých škůdců, například zápředníček polní a vrtalky minující v listech na podzim. Aby toho nebylo málo, existují další druhy, které se u nás mohou také někdy v budoucnosti rozšířit, například krytonosec černý (Ceutorhynchus picitarsis) škodící v přímořských oblastech.
Kromě změny klimatu je zdrojem dalších problémů v ochraně řepky rozšiřování rezistence proti insekticidům a zákazy funkčních účinných látek. Obecně známá je rezistence blýskáčků, rezistence je také u dřepčíka olejkového. Zápředníček je tak rezistentní, že proti němu v současnosti není vhodný legální způsob ochrany. U krytonosců se projevují rozdíly v citlivosti jednotlivých populací, což je předzvěst výskytu rezistence. Různé syntetické pyretroidy mají stejný mechanismus účinku, metabolická rezistence je proto účinná proti celé této skupině účinných látek. Je dost tristní, že z velkého množství registrovaných přípravků proti některým škůdcům je skutečně účinný jen zlomek z nich. A nabízí se otázka, proč zcela neúčinné přípravky v registraci zůstávají?
Zákazy funkčních účinných látek jsou dalším hřebíčkem do rakve konvenční ochrany proti škůdcům. Nemám v úmyslu zpochybňovat důvody zákazu jednotlivých účinných látek, ale chci poukázat na dopad těchto zákazů do praxe. Zde opět platí, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Na jaře je potřeba řepku opakovaně ošetřit proti krytonoscům, pak proti blýskáčkům, a nakonec proti šešulovým škůdcům. Proti všem těmto škůdcům zbyly v registraci tytéž syntetické pyretroidy a jeden neonikotinoid, antirezistentní strategii založenou na střídání účinných látek s různým mechanismem účinku proto není možno dodržet. Kromě toho ošetření proti jednomu škůdci víceméně zasáhne i další druhy škůdců, kteří se v porostu v určité míře vyskytují. Dochází proto u nich k opakovanému kontaktu s toutéž účinnou látkou, což urychluje nástup rezistence. Vývoj nových účinných látek prakticky téměř ustal, proto kolaps konvenční ochrany proti škůdcům je podle mého názoru otázkou hodně blízké budoucnosti. Z historie víme, že lidé si v krizové situaci vždycky nějak poradili, věřím proto, že i tady se nějaké vhodné řešení najde. Jestli vhodným řešením bude přechod na ekologické zemědělství, je otázka.*
Doc. Ing. Jan Kazda, CSc. – jeho vědeckou specializací je integrovaná ochrana proti živočišným škůdcům obilnin a olejnin – řepka, mák a slunečnice a její enviromentální dopady. Od roku 2019 je členem expertního fytopatologického týmu pro pěstitele zeleniny. Od roku 2019 se zabývá biologickou ochranou proti chorobám kořenů polních i zahradních rostlin.
Ochrana řepky proti škodlivým organizmům se stala mým profesním osudem. Před více než 30 lety se pěstování řepky začalo rychle rozvíjet a každý rok pěstitele překvapil nějaký nový škůdce nebo choroba. Ve spolupráci se skvělými odborníky na ČZU a v SPZO jsme překonávali jeden problém se zdravotním stavem řepky za druhým. Bejlomorka, krytonosci, houbové choroby stonků a kořenů, mšice, hraboši či dřepčík olejkový. Ve spolupráci s mnoha profesionálními firmami a pracovníky pokusných stanic jsme se snažili vymyslet účinnou ochranu, ale vždy jsme se snažili prosadit i ochranu necílových organismů a biologické diverzity. Vysvětlovali jsme principy integrované ochrany rostlin i zásady antirezistentní strategie. Kvůli studiu vlivu pěstování řepky na včely jsem se stal i včelařem. Situace se začala měnit, když politici vyslyšeli hlasy svých voličů, kteří byli šikovně zmanipulovaní sdělovacími prostředky a sociálními sítěmi. Směs zmanipulovaných skutečností, polopravd až lží zcela opomněla průmysl, dopravu či farmaceutický průmysl a označila zemědělské podnikání jako zdroj hlavního znečištění evropské krajiny.
Ve snaze sjednat nápravu se ukončila registrace mnoha účinným pesticidním látkám. Ochranu řepky a dalších plodin významně zkomplikoval před časem zákaz neonikotinoidních mořidel, což považuji doslova za ekologický zločin. Selektivní účinná metoda podle zásad integrované ochrany rostlin byla nahrazena opakovanými postřiky neselektivními přípravky, které hubí všechny druhy členovců a jsou nebezpečné i pro všechny vodní organizmy. Rozsah sloupku nedovoluje vyjmenovat všechny další zákazy všech druhů pesticidů. Když již nemáme zájem v EU podporovat domácí produkci potravin, byl bych rád, kdyby se nám uvedenými zákazy alespoň zlepšovalo životní prostředí a klesala kontaminace krajiny pesticidy. Po zásahu „zelených odborníků“ se však nedaří dodržovat zákonné zásady integrované ochrany rostlin a antirezistentní strategie prakticky již neexistuje. Počet opakovaných postřiků neselektivními přípravky se zvyšuje a účinnost proti škůdcům se stále snižuje. Snažíme se z toho mála účinných látek sestavit účinnou ochranu řepky, proti našim dřívějším zásadám, musíme doporučovat opakované postřiky. Nemám dobrý pocit doporučovat pěstitelům způsoby ochrany, které bych v minulosti označil jako méně účinné, ale v současnosti jsou skutečně nejlepší. Není dostatečně podporována biologická ochrana a odolné odrůdy vyšlechtěné moderními metodami s odolností proti škodlivým organizmům se používat nesmí vůbec. Populace škůdců nejen řepky každým rokem narůstají. Vloni jsem již nenašel zdravý stonek řepky bez poškození larvami krytonosců. Musíme věřit, že počasí pro rozvoj škodlivých organizmů bude nepříznivé, protože prostředky na likvidaci kalamitních stavů nemáme. Chtěl bych být optimistou a stále věřím, že politici si uvědomí závažnost situace a umožní nové generaci rostlinolékařů uplatnit nové vědecké poznatky v ochraně rostlin ve prospěch pěstitelů i celé společnosti.*
