Během skladování v silážních prostorách bez přístupu vzduchu jsou siláže stabilní, jejich živinový obsah ani obsah metabolitů se téměř nemění po velmi dlouhou dobu, i několik měsíců. Jakmile se však k siláži dostane vzduch, resp. kyslík, začnou probíhat degradační procesy a siláž se začne měnit. Problematika aerobní stability, resp. nestability kukuřičné siláže se v posledním období stává z ekonomických důvodů v provozní praxi čím dál důležitějším problémem v souvislosti s potřebou snížení ztrát sušiny a živin, ale hlavně zlepšení kvality krmiva. Kukuřičné siláže jsou ke zhoršení kvality a zvýšení ztrát náchylnější než siláže bílkovinné a polobílkovinné. Podstatou zhoršené stability kukuřičné siláže je zvýšená aktivita bakterií, plísní a kvasinek.
Venkovní teplota hraje významnou roli jak při vlastním silážování, tak při vybírání siláže ze silážního žlabu a následné manipulaci s ní. Při nízkých venkovních teplotách se siláž nekazí tolik, jako když je venku teplo, a navíc ještě vlhko, tedy když je ideální prostředí pro množení bakterií, kvasinek a plísní. S touto vlastností siláží je možné počítat již při sklizni a podle toho sklizeň naplánovat.
Stejně tak je nutné počítat i s jinou vlastností, a tou je afinita ke kyslíku. Pokud má k siláži přístup vzduch, siláž se rychle kazí, zejména má-li dostatek zbytkových cukrů, které v průběhu skladování siláže nezfermentovaly. Taková hmota může projít tzv. Maillardovou reakcí. Siláž pak mění barvu, pach i strukturu. Nejprve zmazovatí a zhnědne, někdy až zčerná, po delší době vyschne a zešedne. Cítit je karamelové aroma, později pach jako po pražení. Biochemické změny siláž prakticky znehodnotí jak po stránce nepřístupnosti živin tvorbou lignocelulózových vazeb s dusíkatými látkami, tak po stránce dietetické. Paradoxně některým zvířatům taková siláž i chutná. Je však zdraví škodlivá a její výživná hodnota je téměř nulová. Maillardova reakce vzniká již při teplotách nad 40 °C – je třeba si uvědomit, že na slunci může být teplota na povrchu siláže po odhrnutí plachty i mnohem vyšší.
Manažerská opatření v době sklizně kukuřice mohou významně ovlivnit nejen kvalitu kukuřičné siláže, ale i ztráty sušiny a živin v době jejího zkrmování zvířatům. Jedním z doporučení je diferencovaný přístup podle doby, kdy má být siláž zkrmována zvířatům.
Další manažerská opatření je pak nutné dělat v době zkrmování siláže. Patří k nim především odhrnování silážní plachty na co nejkratší dobu, pečlivost při vybírání siláže ze silážního žlabu, zejména co se týče rovného řezu frézou, či zamezení kontaminace poletujícími sporami plísní odstraněním zbytků do dostatečné vzdálenosti od siláže.*
Tímto tématem se ve svém článku zabývá Ing. Radko Loučka, CSc., z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., v Praze-Uhříněvsi v týdeníku Zemědělec. Podrobné informace naleznete v čísle 34/2024.
Úvodní fotografie: Dodržení správné faremní praxe je podmínkou úspěchu Foto Radko Loučka
