Je známo, že počet vysokoškoláků v České republice stoupá, ale to, zda se uplatní ve vystudovaném oboru, už nemusí být pravidlem. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) eviduje počty absolventů konkrétních oborů, kteří skončili na pracovním úřadě. Statistiky o tom, kolik se jich na trhu neuplatnilo, jsou veřejně přístupné na webových stránkách portal.mpsv.cz.
O uplatnění absolventů Agronomické fakulty a požadavcích na ně ze strany firem, jsme hovořili s doc. Ing. Radimem Cerkalem, Ph.D., proděkanem Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně (má na starosti koncepční záležitosti, rozvoj a informační technologie), a Ing. Zdeňkem Tvrdoňem, Ph.D., obchodním ředitelem společnosti Vodňanské kuře, s. r. o.
Po ukončení studia se často vazby s univerzitou přetrhají. Je v zájmu fakulty sledovat další „osudy“ absolventů a má k tomu univerzita nějaké nástroje?
RC: Mohlo by se zdát, že absolvováním oboru vazba studenta s univerzitou nadobro končí. Opak je ale pravdou. Hotový, kvalitní absolvent, je pro nás v první řadě reklamou. Vztahy s absolventy se proto snažíme dlouhodobě kultivovat. Neméně významná je i skutečnost, že v České republice existují takzvaná Pravidla pro poskytování příspěvku a dotací veřejným vysokým školám Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), která zahrnují kromě základního normativu (pozn. red.: částka stanovená ministerstvem na jedno studium v akreditovaném studijním programu) i ukazatel A (pozn. red.: součin základního normativu a normativního počtu studentů k 31. 10. probíhajícího akademického roku) a ukazatel K (kvalita a výkon). Ten kromě jiného zohledňuje i uplatnění absolventů na trhu práce. MŠMT se opírá o statistiky MPSV, které centrálně evidují nezaměstnané uchazeče podle vystudované školy a oboru. Z nich lze přesně zjistit, kolik absolventů našich oborů skončilo v evidenci Úřadu práce i ve kterém okrese. Starost o budoucnost našich absolventů je tedy na místě a stává se naší prioritou.
Většina absolventů vysokých škol, po tom, co odpromuje, očekává, že s diplomem „v kapse“ stačí už jen poslat životopis s motivačním dopisem a práci mají zajištěnou. Jak se na to díváte z pozice proděkana Agronomické fakulty a z pozice obchodního ředitele, tedy budoucího zaměstnavatele? Je to ve skutečnosti tak jednoduché?
RC: Na fakultě obecně postrádáme hlubší zájem studentů o jejich budoucí povolání, tedy onu zmiňovanou motivaci. Často to vychází už z rodinných návyků. Mladí lidé žijí ve virtuálním světě, a když se řekne práce, už je něco špatně. V poslední době se setkáváme i s případy, kdy firma v nabídce práce specifikuje své požadavky na absolventa do jednoho odstavce a to, co potenciálnímu zaměstnanci nabízí, zabírá i jednu stránku formátu A4. Služební mobil, automobil a notebook jsou dnes již standardem, často se však v inzerátech objevují i nejrůznější dovzdělávací programy, jazykové kurzy, penzijní připojištění či benefity v podobě zájezdů do zahraničí. Ale ani taková nabídka absolventa paradoxně nezaujme a svůj životopis do firmy nezašle.
ZT: Každý by chtěl žít ve vakuu s mobilem a notebookem a čekat, jak se mu peníze pohrnou na konto. Takhle to ale bohužel v praxi nefunguje. Kvalitní zaměstnanec je pro firmu klíčový. Firmu nikdy netvoří firma samotná, ale vždy její zaměstnanci, což platí bezezbytku pro každou firmu. Poptávka po kvalitních vzdělaných odbornících je proto veliká. A není lehké takového zaměstnance najít, tak to vnímám i z pohledu našeho podniku. Vlastníme například firmu, která se zabývá rostlinnou výrobou a sehnat člověka na pozici agronoma je v podstatě nedosažitelný cíl. Agronom, to je dnes pozice nedostatková, ale stoprocentně uplatnitelná.
Může se vůbec student na budoucí zaměstnání připravovat už v průběhu studia?
ZT: Samozřejmě, něco takového bychom velmi uvítali. Uchazeč o práci by měl vědět, jaké to je přijít na šestou ráno do práce a vyzkoušet si se vším všudy, co která pozice obnáší, i když se hlásí na místo vedoucího pracovníka. Často po prvním týdnu v práci přichází vystřízlivění. Uchazeči nemají dost zkušeností na danou pozici, mnohdy ani nechodili při studiu po brigádách. Pokud člověk dva, tři roky po škole nepracuje je složitě uplatnitelný. Podporují ho rodiče, bere sociální dávky, o investicích školy, respektive státu, do jeho vzdělání ani nemluvím. Bylo by pro nás velmi přínosné, kdyby se studenti středních a vysokých škol dozvěděli přímo v praxi, jak to na dané pozici chodí, jestli by je práce zajímala a naplňovala. Ušetřilo by to čas zaměstnavatele i budoucího zaměstnance.
RC: V západním světě je provázanost firemních trainee programů s univerzitami naprosto běžnou záležitostí. V době studia si firma vytipuje například pět studentů, které zapojí do pracovně-vzdělávacího procesu, monitoruje je a motivuje. Po absolvování vysoké školy vybere dva nebo tři nejlepší na konkrétní pozici, protože zná perfektně jejich týmovou roli a ví, v čem jsou, respektive mohou být, pro firmu přínosem. Takové programy se nyní snažíme nastartovat i na fakultě.
ZT: Uskutečnění tohoto modelu by bylo i pro nás ideální. Pravdou je, že když si má firma „vychovat“ čerstvého absolventa, bývá fluktuace často mnohem vyšší, než když si uchazeč o zaměstnání mohl danou pozici vyzkoušet například v průběhu vysokoškolské praxe či brigády. Už totiž přesně ví, co se od něho očekává. Z našeho pohledu by bylo dobré, kdyby školství, nejen vysokoškolské, ale i středoškolské, lépe připravovalo své absolventy na budoucí zaměstnání.
Co Vám ve vztahu (absolvent) zaměstnanec – zaměstnavatel nejvíce chybí? A jak by mohlo školství řešení dané situace napomoci?
RC: V minulosti chybělo na Agronomické fakultě místo styku studentů s potenciálními zaměstnavateli, ale v září 2016 se nám jej podařilo vytvořit otevřením takzvaného Karierního fakultního centra. Setkávají se tam nejen nabídky práce od firem a poptávky po práci (brigádě, stáži apod.) ze strany studentů, místo je i prostorem pro prezentaci firem (viz agrocontact.cz). Karierní centrum má za hlavní cíl více pracovat s budoucími absolventy a systematicky je připravovat tak, aby uspěli na trhu práce. Centrum nabízí také škálu informací o tom, jak to v praxi funguje, ale i kariérní poradenství, o což se stará referentka centra.
ZT: Podle mne chybí především komunikace firem, tedy budoucích zaměstnavatelů, se vzdělávacími institucemi. Dospěli jsme do stavu, kdy došlo k velkému oddělení mezi vzdělávací sférou a praxí. Jako firma jsme schopni si zaměstnance doškolit a nasměrovat, ale velká část by šla udělat už v průběhu studia, například formou odborných praxí.
RC: Jednoznačně souhlasím. Bohužel praxe je taková, že většina firem není schopna nabízet vzdělávací či jiné programy a podávat tak studentům pomyslnou pomocnou ruku. Důvod je jednoduchý – je to práce navíc, bez ohodnocení konkrétních zainteresovaných osob a bez okamžitého efektu pro firmu. Do budoucna je to tedy o společném dialogu se zástupci firemní sféry o nastavení podmínek funkční spolupráce. Z mé zkušenosti ještě jeden klíčový postřeh – praxe preferuje více než odborníky znalé moderních trendů spíše flexibilní uchazeče s kompetencemi typu zodpovědnost, spolehlivost, pracovitost a ochota se dále vzdělávat. A takových, se kterými pracuji i jako pedagog, je bohužel poskrovnu.*
