Koncem února nás zastihla nečekaná zpráva o úmrtí prof. Ing. Karla Hamouze, CSc., který zemřel 21. února ve svých 67 letech. Aniž jsme se s touto skutečností dokázali vyrovnat, přišlo další smuteční oznámení. Krátce poté, 24. února, zemřel ve věku 84 let prof. Ing. Josef Šroller, CSc. Oba byli nejen významnými specialisty v oboru rostlinné výroby, výbornými učiteli, dobrými kamarády, ale i doma láskou oplývajícími manžely a otci.
Oba kolegové byli po celý profesní život úzce spjati s Českou zemědělskou univerzitou (ČZU), kde působili nejprve jako odborní asistenti, později jako docenti a posléze profesoři, zde také zastávali i řadu významných akademických funkcí. Oba se významně zasloužili o rozvoj svého oboru a důstojně reprezentovali naši fakultu a školu doma i v zahraničí.
Výsledky své bohaté výzkumné činnosti publikovali v mnoha odborných a vědeckých publikacích, byli autory či spoluautory řady kapitol v odborných knihách a skriptech. S redakcemi odborných časopisů spolupracovali jako členové redakčních rad. Řada čtenářů tohoto časopisu si na ně vzpomene jako na vedoucího své bakalářské a posléze diplomové či doktorské práce. Odborná veřejnost zaměřená na cukrovou řepu nebo brambory je znala z přednášek na konferencích nejen na mateřském pracovišti, ale s přednáškami vyjížděli i do pěstitelských oblastí. Profesor Šroller byl pravidelným aktivním účastníkem na polních dnech či „kázáních“ pro zemědělce v oblasti svého rodiště, profesor Hamouz zase vítaným odborníkem na akcích pro pěstitele brambor. Oba kolegové úzce spolupracovali s plodinovými výzkumnými ústavy, řešili společné výzkumné projekty a byli aktivními členy jejich vědeckých rad.
Profesor Šroller se na katedře rostlinné výroby rád dělil o své životní zkušenosti z oboru s mladšími kolegy, občas jsme ale slýchali i životní moudrosti z české historie. Právě historie byla jedním z jeho životních koníčků, ke které se inspiroval na zahraniční stáži ve Francii i při jeho dalších rozsáhlých aktivitách. Zasvěcoval nás do tajů myslivosti, které se věnoval především ve svém rodném Klášterci nad Orlicí. V rámci výzkumu se specializoval na strukturu porostu a optimalizaci dávek dusíku, výběru vhodných linií cukrové a krmné řepy pro tvorbu nových odrůd. Významně přispěl k propracování semenářské technologie těchto plodin, především k optimalizaci termínu sklizně semenářských porostů. V závěru své profesní dráhy se zaměřil na optimalizaci struktury výroby v marginálních oblastech. V posledním desetiletí s neutuchajícím nadšením vysvětloval, nejen svým vrstevníkům, zemědělskou politiku a potřebu zemědělských podpor a dotací, nezbytnost intenzifikace produkce hnojením a vhodnou ochranou jednotlivých zemědělských plodin včetně cukrové řepy.
Profesor Hamouz od roku 2002, kdy se habilitoval, přednášel rostlinnou výrobu prakticky na všech fakultách ČZU. Významným rysem v jeho pedagogickém projevu byla dobrá interpretační schopnost, přesvědčivý projev, zaujetí pro obor, diferencovaný přístup k souboru známých faktů, široký okruh vědomostí a náročnost na sebe i studenty. Ve vědecké práci se nejprve věnoval pěstitelské technologii raných zavlažovaných brambor (přípravě sadby, pěstování pod netkanou textilií, závlaze atd.). Výzkum shrnul v několika publikacích a v kandidátské disertační práci, kterou obhájil v roce 1988. Později se zaměřil na tvorbu výnosu a sledování vlivu hnojení dusíkem na obsah dusičnanů v hlízách a na problematiku krájení hlíz. Značnou pozornost věnoval hodnocení jakosti konzumních brambor, vypěstovaných v různých půdně-klimatických podmínkách ČR a také při různých technologiích pěstování. V posledním desetiletí se zaměřil na výzkumu faktorů ovlivňujících obsah antioxidačních látek v hlízách brambor nejen žlutomasých ale i barevných. Výzkum uskutečňoval především v rámci externích grantů NAZV, na jejich řešení spolupracoval s řadou našich i zahraničních institucí.
Oba naši spolupracovníci budou chybět nejvíce rodině. Prof. Hamouz v posledních letech rekonstruoval chalupu na Vysočině a po návratu odsud se vždy svěřoval s úspěchy i problémy při přestavbě, s bojem proti kůrovci v lese i s úspěchy na soukromém pokusném pozemku, kde pěstoval svoji oblíbenou plodinu, brambory, které ho provázely celým profesním životem.
Profesor Šroller, pokud mu zdraví ještě dobře sloužilo, mezi nás rád přicházel a i my jsme jej rádi viděli a popovídali s ním. Měl široký rozhled, i díky klasickému humanitnímu gymnaziálnímu vzdělání byla radost s ním diskutovat. Svůj volný čas věnoval rodině a zahrádce, kterou měl nedaleko bydliště. Byl pyšný na pracovní a studijní úspěchy svých dětí i vnoučat.
Na naše učitele, spolupracovníky a kamarády budeme všichni s úctou a vděčností vzpomínat!
Za kolektiv katedry
prof. Josef Pulkrábek,
emeritní vedoucí katedry rostlinné výroby,
prof. Josef Soukup.
vedoucí katedry agroekologie a rostlinné produkce
