Již několik let uplatňují na Horákově farmě v Čejči systém, který dovoluje pěstovat kukuřici i na pro ní netypických svazích, aniž by docházelo během přívalových dešťů k tolik obávané erozi. Tomuto nepříznivému jevu dokáže stoprocentně čelit svazenka. Na tamních svazích nedávají kukuřici po kukuřici, jako na rovných lánech, ale po roce střídají pšenici s kukuřicí. Po sklizni pšenice se provede podmítka a zaseje se svazenka, přibližně deset kilogramů na hektar, pokud možno do 20. srpna. Její rostliny musejí vytvořit dostatečně bujný porost, který během zimy vymrzá, nebo se na jaře zlikviduje totálním herbicidem. Po vymrznutí vytvoří kořínky kanálky, kterými se vsakuje voda do půdy. Na takto připravené svažité pozemky se pak seje bezorebným secím strojem kukuřice přímo do mulče. Obrovské kouzlo má svazenka ještě v tom, že ze spodních vrstev vytahuje živiny, takže porosty kukuřice jsou tmavě zelené až do modra. Tuto technologii zkouší v Čejči již deset let, poslední tři roky s použitím digestátu na vyrovnání poměru C : N, a ještě se nestalo, že by z kopců při dešti zaplavilo okolí bláto.
Celou reportáž naleznete v Zemědělci č. 34.
