To, co se před osmi lety zdálo jako vzdálené až neskutečné, může být v dnešní době běžnou záležitostí. Aktuální otázka bioplynu se také dříve zdála být jen hudbou budoucnosti, a v současnosti se šlechtí i pěstují hybridy kukuřice určené pro jeho výrobu.
Co je mýtus a co polopravda při pěstování a využití kukuřice potvrdili, nebo naopak vyvrátili odborníci z firmy Zea Sedmihorky začátkem prosince na jubilejních dvacátých ZEA hovorech v Krásné Hoře nad Vltavou. Jejich trvalým cílem je zprostředkovat svým zákazníkům nové poznatky z oblasti pěstování kukuřice i osvěžit znalosti z agrotechniky a silážování.
Kvalitní energetický materiál
Česká republika se zavázala do roku 2010 používat minimálně osm procent energie z obnovitelných zdrojů. Na semináři zaznělo, že bioplyn lze produkovat sice z každé formy biomasy, ale kukuřice se ukázala k jeho výrobě velmi vhodná. Jako energetická plodina má přednost proti jiným z důvodu rychlého nárůstu energeticky kvalitní hmoty. Kukuřice ve srovnání s dalšími zemědělskými plodinami podle Ing. Petra Šreibera, produkt manažera firmy Zea, vyprodukuje nejvíce krychlových metrů bioplynu z hektaru. Například z hektaru pšenice se proti kukuřici vyrobí jen 56 procent a z luční trávy jen kolem 83 procent bioplynu.
V Německu si podle Ing. Šreibera včas uvědomili přednosti této plodiny. Kukuřici pro dané účely pěstují už na zhruba sto tisících hektarů a vystavěli kolem pěti tisíc bioplynových stanic. To je zřejmě dáno i odlišnou dotační politikou než v České republice. Původně k výrobě bioplynu sloužila hlavně kejda, u které se prozatím musí očkovat kukuřičná siláž metanovými bakteriemi. V budoucnu by se snad inokulant mohl přidávat podobně jako při výrobě siláže.
Jaký zvolit hybrid
Pro dostatečné zásobení bioplynových stanic je nezbytné značné množství silážní hmoty kukuřice s vysokou kvalitou. K daným účelům jsou vhodné hybridy s velmi vysokými výnosy suché hmoty, odolné vůči poléhání. Takové hybridy mívají pevnější stonek a výnos sušiny kolem 18 až 25 t/ha. Neméně důležitá je odolnost vůči chladu a tolerance k suchu, která zajistí stabilní výnosy i v klimaticky extrémních letech, jako byl ten letošní. Rovněž by takové rostliny kukuřice měly být odolné vůči houbovým chorobám. Ke vhodným hybridům s vysokým výnosem zelené hmoty i palic patří například Bt-hybrid Kuratus (FAO 270) od firmy KWS Osiva, s. r. o. Jde o rovnoměrně dozrávající stay-green, odolný vůči zavíječi, vhodný především na siláž, ale i na LKS a zrno.
Kukuřičná siláž, určená k výrobě bioplynu, by měla být zásadně jen ze zdravých, zelených a nepřemrzlých rostlin, s celkovým množstvím sušiny mezi 28 až 32 procenty. Pro co nejvyšší produkci metanu nesmí hmota obsahovat větší množství plísní a toxinů. Pokud je siláž dobře zakonzervovaná, vznikne také více energie, a tedy i více metanu. Pro plynulý chod bioplynové stanice je nezbytná dostatečná rezerva siláže.
Dostatek dusíku
Pro výnos 50 až 70 tun hmoty z hektaru potřebují rostliny dostatečnou dávku dusíku – minimálně 250 kg, ve vyrovnaném poměru i další živiny a vodu.U výnosu hmoty se sleduje podíl palic, který by měl činit minimálně 45 %, a obsah škrobu na úrovni kolem 25 %. Aby se pěstování kukuřice pro bioplyn ekonomicky vyplatilo, musí být pěstební plocha co nejblíže bioplynové stanice. Pěstitel, který chce vypěstovanou kukuřici využít pro bioplynovou stanici v oblasti s hospodářsky škodlivým výskytem bázlivce (Diabrotica virgifera virgifera), si musí být vědom rizika, že ji bude moci pěstovat na určitém pozemku jen jeden rok.
