Výroba konzervovaných objemných krmiv je nezbytnou součástí práce většiny chovatelů býložravců. Siláž a senáž jsou alternativy, jak uchovat objemná krmiva pro období nepříznivého počasí i v podmínkách, kdy je nelze dost dobře zpracovat či skladovat ve formě sena. Vhodných plodin je celá řada, i když těmi nejznámějšími je kukuřice a vojtěška. Výběr vhodné pícniny se odvíjí od podmínek prostředí i plánovaných nákladů či možnosti alternativního využití porostu.
Čirok (Sorghum) je častou volbou v lokalitách se sušší půdou. Má také nižší výrobní náklady než kukuřice, ať už jde o cenu osiva nebo pěstování (například nižší dávky hnojiv). Na Floridě se často vysévá po kukuřici na siláž a sklízí se na podzim jako další silážní plodina. Může být též alternativou v případě, že se z důvodu nepříznivých podmínek nepodaří vysít včas kukuřici. Jednou z hlavních výhod čiroku je jeho schopnost vyrovnávat se s podmínkami prostředí a nepříliš zvládnutým managementem rostlinné produkce. Poměrně rychle se zotavuje, jakmile má k dispozici odpovídající zdroje, a na rozdíl od kukuřice zvládne díky odnožování kompenzovat nižší počet rostlin na ploše, čímž efektivněji vytváří dobře zapojený porost. Problémy může působit zasychání u krmného čiroku, kdy čekání na dosažení požadované sušiny biomasy vede ke sklizni ve fázi, kdy jsou již zrna příliš tvrdá na to, aby je skot dovedl efektivně strávit a není-li řezačka vybavena zařízením k narušení zrna, klesá využitelnost živin. Další riziko se může skrývat ve schopnosti některých hybridů čiroku v nepříznivých podmínkách (mrazíky, přísušek) akumulovat dusičnany a kyanovodík.
Existuje řada druhů a odrůd čiroku (Sorghum bicolor), přičemž primárně jsou k silážování využívány krmné a zrnové čiroky či kříženci čiroku a súdánské trávy. Krmný čirok se nejčastěji používá k silážování kvůli vysokému potenciálu produkce biomasy oproti čiroku zrnovému. Čiroky dorůstají výšky 1,5–4,25 metrů a dosahují výnosu biomasy, jenž je srovnatelný s kukuřicí. Nicméně výtěžek celkových stravitelných živin (či produkce mléka) na jednotku plochy může být až o 35 % nižší než u kukuřice.
Při sklizni na siláž přinesou krmné čiroky více biomasy (přibližně o 14 %) než jiné typy čiroků s 20–25% podílem zrn. Pro srovnání, kukuřice na siláž obsahuje až 60 % zrna. Zrnové čiroky dorůstají výšky 0,9–1,5 metrů a množství zelené hmoty se pohybuje od poloviny do dvou třetin výnosu čiroků krmných. Obsah zrna bývá v průměru kolem 50–60 % a díky tomu bude nutriční hodnota této siláže jen mírně nižší, než jaká je u siláže kukuřičné. Čirok má díky sladkým stéblům obecně vyšší koncentraci rozpustných cukrů ve srovnání s kukuřicí, což může přispět k lepší fermentaci a zrychlení poklesu pH při silážování. UF Forage Team provádí každoroční testy hybridů, aby vyhodnotil produkci a nutriční hodnotu čiroku.
Vlastnosti čiroku, jako je výška, schopnost odnožování a obsah živin, ale také BMR, zakrslost a fotoperiodicita, se mohou značně lišit a volba mezi nimi závisí na plánovaném využití. Pro siláž s jednou sečí by vybraný hybrid měl být vysoký, se sladkými stonky, malými latami a nižším potenciálem opětovného obrůstání. Je-li v plánu pastva nebo více sečí, dostávají se do hledáčku zejména hybridy čiroku x súdánské trávy, protože je žádoucí silná odnožovací schopnost a dobré obrůstání sklizeného či spaseného porostu.
Krmné čiroky lze rozdělit do čtyř kategorií: konvenční, brachytické zakrslé odrůdy, BMR a fotoperiodicky citlivé odrůdy. Tyto vlastnosti lze u některých hybridů kombinovat. Konvenční krmné čiroky poskytují vysoké výnosy biomasy i zrna, což může vést k siláži s vyšší koncentrací energie. Znakem brachytické zakrslosti jsou zkrácená internodia, v důsledku toho jsou rostliny nižší (<1,82 m), ale se stejným počtem listů, čím se zvyšuje poměr listů vůči stonku i stravitelnost. Tato vlastnost také snižuje riziko poléhání, které je běžné u vyšších odrůd.
