Mezi zajímavé, doposud většinou opomíjené, minoritní plodiny, které mohou pomoci naplnit principy zachování agrobiodiverzity v zemědělské krajině, patři komonice bílá. Tento přerušovač v úzkých osevních sledech má ozdravnou funkci v boji s některými chorobami a škůdci, nejčastěji v masově pěstovaných kulturách.
komonice bílá (Melilotus albus Medik.), nejčastěji označovaná jako pícnina ze skupiny leguminóz. Dokáže realizovat symbiózu s bakteriemi rodu Rhizobium, které pomocí enzymu nitrogenáza zpřístupňují jinak pro rostliny inertní formu dusíku (atmosférický dusík N2), a tím ho zapojí do látkového metabolizmu. Po zapravení posklizňových zbytků do půdy a jejich mineralizaci je tento dusík využit následnou plodinou. Množství dostupného dusíku v půdě je velmi rozdílné, lze ale předpokládat, že dostupnost dusíku po pěstované leguminóze je tak významné, že můžeme redukovat hnojení minerálními hnojivy. Díky objemnému kořenovému systému, který prorůstá do hlubších vrstev půdy, někdy až do dvou metrů (Koubová, 2008), může využívat půdní vláhu a živiny jako je P, K, Ca a mnohé další a po zapravení posklizňových zbytků tak zvýšit dostupnost těchto prvků pro následnou plodinu kořenící mělčeji. Vzorovým příkladem může být podle Schönbeck (1988) to, že komonice může usnadnit dostupnost fosforu pro následné plodiny.
Koření hluboko
Komonice lépe snáší půdy neutrální až alkalické a je dobře adaptovatelná na výsušná stanoviště. Komonice bílá má například potenciál stát se jetelovinou, která je perzistentní a produktivní ve slaných podmínkách v jižní Austrálii (Evans, 2003). Lze ji využít jako rekultivační a meliorační rostlinu na málo úrodných (např. písčitých) půdách. Duke (1981) napsal, že dvouletá forma komonice zmírňuje zhutnění půdy vlivem hlubokých kořenů. To pomůže následným plodinám, které mohou kolonizovat půdní prostory po odumřelých kořenech komonice. Podle Elkins (1985) bývá tato technologie označována jako „bio-drilling“, neboli použití kořenů rostlin jako nástroje ke zpracování půdy. Podle Cresswell a Kirkegaard (1995) termín „bio-drilling“ popisuje jev, kdy díky hluboce pronikajícím kořenům dojde k vytvoření biopórů. Lawley (2016) popisuje proces, ve kterém se kořeny rozloží a vzniklé kanálky neboli biopóry jsou využity kořeny následných plodin, kterým biopóry umožňují pronikat přes utužené vrstvy půdy a zároveň zlepšují infiltraci vody. V práci Chen (2009) je uvedeno, že kořeny sóji využívaly půdní biopóry, které v půdě zůstaly po řepce. Smucker (1998) zjistil větší množství kukuřičných kořenů v hlubších vrstvách při pěstování po vojtěšce než po kukuřici. Cresswell a Kirkegaard (1995) uvedli, že vytrvalé plodiny mají větší potenciál tvorby biopórů než ty jednoleté. Rostlina je známa svou hořkou chutí, která je způsobena vysokým obsahem sekundárního metabolitu kumarinu. Pro svůj vysoký vzrůst a hustě se větvící vzpřímenou lodyhu se jeví energetické využití komonice jako velice perspektivní. Za optimálních pěstebních podmínek dorůstá výšky i přes 2,5 m. Jednou z možností je využití biomasy komonice pro přímé spalování. Pěstování komonice, a to zejména pro produkci osiva, ocení hlavně včelaři. Květenství vykvétá postupně a květy produkují od června do září velké množství nektaru (Duke 1981). Například v Bělorusku se uvádí výtěžnost 100–300 kg medu z hektaru. Komonice je také považovaná za vydatný zdroj pylu (40–50 kg/ha).*
Více informací naleznete v článku autorů Ing. Antonín Kintl, Ph.D., Ing. Karel Vejražka, Ph.D., Ing. Julie Sobotková, Ing. Karel Kolařík ze Zemědělského výzkumu, spol. s r. o., Troubsko v listopadové Úrodě/2024 na str. 69.
