Nové odrůdy, které nevznikají tradičním šlechtěním, ale vycházejí z laboratoří, se ve světě pěstují na stále větších plochách. Také Evropská unie, která se k nim v poslední době stavěla konzervativně, pozvolna mění názor. O budoucnosti, kladech a záporech geneticky modifikovaných plodin se hovořilo na semináři, pořádaném Ústavem zemědělských a potravinářských informací v Praze.
Pokud by se na českém trhu povolilo pěstování GMO, jednou z prvních by se mohla stát Bt-kukuřice. Odhaduje to Prof. RNDr. Jaroslav Drobník, CSc., prezident sdružení Biotrin. Takto upravená kukuřice má vložený gen pro syntézu toxinu, který zabíjí škodlivý hmyz, především housenky zavíječe kukuřičného. Hlavními předpoklady jsou podle prof. Drobníka nárůst ploch kukuřice, chemicky ošetřované proto tomuto škůdci, a skutečnost, že se tato plodina z velké části používá ke krmení hospodářských zvířat. Maso ani další produkty ze zvířat krmených modifikovanými plodinami totiž podle legislativy Evropské unie nepodléhají povinnému značení a jsou proto přijatelnější pro spotřebitele. „Na tržní situaci výsledných produktů to nemá vliv. Ovšem to je pouze otázka litery zákona. Nedělejme si iluze, že firmy nebudou využívat GMO ke konkurenčnímu boji s odvoláním na psychózu veřejnosti,“ varuje prof. Drobník.
Zatím ale podle něj spotřebitel vinou nevhodné politiky nevidí v modifikovaných organismech žádné výhody a naopak má obavu z možných rizik. „Každý má strach z něčeho, co je nové a není snadno pochopitelné. Například před válkou zemědělci vytrhávali heterózní kukuřici, protože ji nepovažovali za přirozenou,“ uvádí příklad prof. Drobník. Negativně také působí známé aféry s nemocí šílených krav, dioxiny či antibiotiky v krmení. Jejich následkem veřejnost ztratila důvěru v kontrolu bezpečnosti potravin, na což průmysl reaguje defenzivním postojem ke GMO.
Vedle nepříznivého postoje veřejnosti by mohla být další překážkou při pěstování i cena osiva modifikovaných plodin. Ta je sice vyšší, vyrovnat by ji ale měly nižší vstupy, zvláště náklady na chemii, pohonné hmoty či lidskou práci. Výnos pak záleží na podmínkách. „Podle ekonomických rozborů ze Spojených států přinesla Bt-kukuřice při velkém výskytu zavíječe podstatně vyšší výnosy. Pokud se škůdce neobjevil, bylo však její použití ztrátové. Je to otázka podnikatelského rozhodnutí zemědělce. Musí ale fungovat spolupráce s výzkumnými institucemi, například v oblasti prognózy výskytu. Tu mají američtí farmáři velmi dobře zajištěnou,“ tvrdí prof. Drobník. Dodal také, že vzhledem k náročnému a drahému testování se tuzemskými geneticky modifikovanými odrůdami příliš nepočítá a šanci nají především kapitálově silné firmy. Samotné testování má několik stupňů a má mimo jiné zaručit, že nový gen byl uložen na správné místo, správně funguje a výsledná odrůda je stabilní. Následuje kompletní biochemická analýza na obsah např. toxických látek či alergenů.
Plochy narůstají
Podle Ing. Ladislava Kučery, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, pokračuje globální trend jak ve zvětšování ploch geneticky modifikovaných plodin, tak ve výrobě výsledných produktů. V roce 2001 se GMO ve světě pěstovaly na 52,6 mil. ha, přičemž v roce 1995 to bylo pouhých 0,1 mil. ha. Převážnou většinu z těchto ploch obhospodařuje čtveřice států: USA si z koláče ukrojily největší podíl, 68 %, Argentina 22 %, Kanada 6 % a Čína 3 %. Obrovský nárůst zaznamenala podle ing. Kučery především transgenní sója, mezi další často pěstované plodiny patří bavlník, kukuřice a řepka. Spektrum povolených odrůd tvoří z 90 % materiály vykazujících rezistenci vůči herbicidům případně hmyzu. „Do budoucna se ale můžeme setkat s plodinami, které budou vytvářet modifikovaný škrob výhodný pro zpracovatelský průmysl. Nebo také s bavlníkem, který bude mít jinak vybarvené vlákno a nebude třeba ho barvit, popřípadě může vykazovat větší pevnost,“ nastínil ing. Kučera.
Testuje se stále
„Do praxe nebyl uveden jediný GMO s omezením kvůli bezpečnosti. Nemáme žádný důkaz, že to, co prošlo schvalovacím řízením je nebezpečné, proto to musíme považovat za bezpečné,“ konstatoval Doc. MVDr. Jiří Rupricht, CSc., ze Státního zdravotního ústavu v Brně. Testování na přítomnost změněné genetické informace, které probíhá především v potravinových surovinách, se podle něj provádí především proto, že bezpečnost takovýchto potravin dobře vnímána veřejností. V podstatě jsou dvě možnosti. Jednak lze detekovat transgenní DNA, a jednak výsledný protein. Používá se mnoha metod, například Elisa, Western Blot, PCR. Detekční limity se podle metody pohybují od 0,0001 do 1 %. „Lze najít pouze známé proteiny či sekvence, jiné ne,“ upozorňuje Doc. Ruprich. Jak dodává, v České republice běží projekt Genomon, v jehož rámci se letos analyzovalo 120 různých vzorků. Přítomnost modifikovaného genu se našla pouze u 18 % vzorků sóji. Testovaná kukuřičná mouka měla negativní výsledek, u rajčat byly výsledky neprůkazné.
V České republice se nyní připravuje novela zákona č. 153/2000 sb. o nakládání s GMO, která by měla začít platit od 2. pololetí 2003. Uvedla to Ing. Zuzana Doubková z Ministerstva životního prostředí. Zákon se podle ní novelizuje z několika důvodů. Především se musí přizpůsobit nové směrnici EU 2001/18/EC, která nyní začíná platit ale stávají norma má také některé nedostatky. Ty se týkají například průběhu správního řízení, chybí nápravná opatření a pokuty. Vedle některých zjednodušení by měl nový zákon umožnit informování a zapojení veřejnosti při podání žádosti žádost o nakládání s GMO. Občané tak mohou dát k žádosti připomínky a ministerstvo životního k nim musí při konečném rozhodnutí přihlédnout.
Nic nového pod sluncem
Doc. Ing. Jaroslav Petr, DrSc., ve své přednášce upozornil na to, že člověk do genetické informace živočichů zasahuje prostřednictvím šlechtění již více než 12 000 let. Takto vybraní jedinci by přírodním výběrem v převážné většině nikdy nemohli vzniknout, jak demonstroval na příkladu velmi rozdílných plemen psů. „Genetické modifikace jsou logickým pokračováním procesu, který začal v době kamenné. Volání po jejich zastavení před nás staví otázku, proč bychom měli omezit další šlechtění zvířat právě ve chvíli, kdy máme pro tyto účely využít metody genového inženýrství. Jediným důvodem, proč bychom měli na genetické modifikace nazírat jinak, by byla situace, kdy by tato technologie přinášela zcela nová závažná rizika, s kterými jsme se dosud nestřetli. To se ale neděje,“ říká doc. Petr. Na řadě případů poté ukázal, že ekosystémy jsou mnohem snáze zranitelné ze strany nezodpovědných laiků než ze strany vědců. Rizika spojená s geneticky modifikovanými organismy však v žádném případě nechce bagatelizovat, upozorňuje ale, že stejné nebo větší nebezpečí je spojeno se zdánlivě všedními činnostmi, ale nepřitahuje přitom takovou pozornost.
Modifikace nevyhovují každému
Jinak to ale vidí ekologický zemědělec a poradce Bedřich Plíšek. Ten se v diskusi obrátil na každého z přednášejících se svými námitkami proti používání ekologicky modifikovaných organismů. Největším problémem je podle něj riziko úniku genů a s tím související kontaminace především ekologicky pěstované produkce, která nesmí GMO obsahovat. „V Rakousku je dvacet tisíc biozemědělců. Kdo to zaplatí, až nás budou žalovat?“ ptal se emotivně Plíšek. „To přece není přirozené, dávat do rostlin geny třeba z platýze,“ dodává.
„To že biozemědělství nesmí mít ve svých produktech žádnou stopu po GMO je stejné jako kdyby v nich nechtělo mít žádný aflatoxin, žádný těžký kov, žádnou stopu po pesticidech. V takovém případě by se neprodalo nic,“odpověděl mu prof. Drobník s tím že bude nutné přijmout určité limity pro obsah GMO či izolační vzdálenosti mezi porosty. Jak bylo ale na první pohled zřejmé, žádný s diskutujících nedokázal přesvědčit protistranu o tom, že má pravdu. Spor příznivců a odpůrců geneticky modifikovaných rostlin tak rozhodne až budoucnost.
