Zatím je sice léto, ale sklizeň kukuřice na siláž se už blíží. Zvolit optimální termín bývá z nejrůznějších důvodů poměrně složité. V posledních ročnících se ne vždy podařilo vystihnout optimální termín sklizně.
Do rozhodování vstupuje mnoho různorodých faktorů, jako jsou pěstitelské a stanovištní poměry, zvolený hybrid a také organizace práce.
Za optimální termín sklizně lze považovat stav, kdy je dosaženo maximálního výnosu energie a škrobu z jednotky plochy, maximální koncentrace energie ve sklizené hmotě, a to vše za předpokladu dokonalé silážovatelnosti sklizené kukuřice. Velmi důležité přitom je, v jakém stavu je zbytek rostliny, který je bezprostředně odpovědný za zdárný průběh silážních procesů. Zbytek rostliny musí být zdravý a asimilující až do fyziologické zralosti.
Prostředí a hybrid
Kolem vlivu hybridu na optimální termín sklizně v konkrétním prostředí panují v posledních letech značné nejasnosti. Vše je mnohdy podřízeno tendenčním, módním a nezřídka i reklamním vlivům. Pěstiteli bývá podezřelé, když hybrid nemá vlastnost stay green. Rychle zrající hybrid je považován naprosto neoprávněně za zastaralý, a tudíž nevhodný. Soudobé moderní rychle zrající hybridy ovšem nelze porovnávat s hybridy, které byly v sortimentu před 10 - 15 roky.
Při stanovení optimálního termínu sklizně je třeba rozlišovat mezi prostředím s chladným a vlhkým počasím a prostředím s teplým a suchým počasím a pěstovaným typem hybridu. V podmínkách chladného a vlhkého prostředí se hybridy stay green vyznačují dlouhým a pozvolným dozráváním, což může být v některých letech velmi riskantní. Nemusí být dosaženo optimální sklizňové sušiny a především zbytek rostliny může mít stále nízkou sušinu 21 - 22 %. Také ukládání škrobu do zrna se bude zpomalovat. Pak při čekání na optimální zralost mohou pěstitele zaskočit časné podzimní mrazíky, které násilně ukončí vegetaci, a je nucen sklízet silážní kukuřici v nevhodném stupni zralosti a s rizikem eventuálního odtoku silážních šťáv a nízké koncentrace energie. Proto v chladných a vlhkých oblastech neskýtají hybridy pozvolně dozrávající žádné pozoruhodné výhody. O jejich pěstování je však možné uvažovat v chladných a vlhkých oblastech na lokalitách s lehkou, písčitou půdou a na jižních svazích.
Naopak hybridy rychle zrající těchto podmínek lépe využívají. V podmínkách chladných a vlhkých často bývá u hybridů rychle zrajících překvapivě dosahováno vyššího obsahu sušiny v palicích než v podmínkách teplých a suchých. Také dozrávání zbytku rostliny mívá u rychle zrajících hybridů v severnějších a vlhkých oblastech úplně jiný průběh než v podmínkách jižnějších a sušších. Hybridy tam mají mnohdy sklon chovat se jako hybridy rovnoměrně zrající až mírně přecházející ke stay green hybridům a tím umožňují sklizeň při vyšším stupni zralosti - až 34 % sušiny.
V teplých a suchých podmínkách je pro využití rychle zrajících hybridů limitující jejich rychlý nárůst sušiny zbytku rostliny. Často bývá nárůst sušiny tak rychlý, že sušina zrna, množství uloženého škrobu a jeho kvalita neodpovídají krmivářským potřebám. Nevyzrálý škrob je štěpen ve zvýšené míře v bachoru a pouze malá část je trávena až v tenkém střevě. Tím není zabezpečeno dostatečné energetické využití krmiva a vznikají nároky na další doplňkové přídavky kvalitních jadrných krmiv. Za suchého a teplého počasí při sklizni se mnohdy během jednoho až dvou dní zvyšuje celková sušina silážní hmoty velmi rychle nad optimální úroveň 33 % a sušina zbytku rostliny převyšuje 24 - 25 %. Tím se začínají zhoršovat podmínky pro úspěšné dusání naskladňované silážní hmoty a průběh vlastního prokvašení.
Ještě složitější situace může nastat, pokud jsou v podniku odkázáni na sklizňovou techniku provozovanou ve službách a tato technika se, jak bývá pravidlem, opozdí a nebo je termín sklizně stanoven smluvně bez přihlédnutí k aktuálnímu stavu. Někdy se stává, že podnik vlastní sklízecí řezačku a upřednostňuje práci pro cizí bez zřetele na vlastní porosty kukuřice ve snaze „vydělat” co nejvíce.
Zařazení hybridů stay green do suchých a teplých podmínek je optimální. Tyto hybridy se od rychle zrajících hybridů především v teplých oblastech odlišují již vizuálně pozvolným dozráváním zbytku rostliny. Hlavní výhoda stay green hybridů na teplých a sušších stanovištích spočívá v tom, že se prodlužuje perioda vhodná ke sklizni zhruba o čtyři až pět dnů a na vlhčích stanovištích až o týden. Tyto hybridy mívají při sklizni zpravidla vyšší podíl klasů a zrna a mají v porovnání s hybridy rychle zrajícími ke stejnému termínu sklizně nižší sušinu celkové silážní hmoty a nižší sušinu zbytku rostliny. U stay green hybridů bývá také z důvodu vyššího obsahu vodorozpustných cukrů lepší stravitelnost hmoty ve všech stadiích zralosti. Pouze na extremních stanovištích (jižní svahy a písčitá půda) stay green hybridy dozrávají předčasně, sušina klasu nedosahuje optimální úrovně a množství uloženého škrobu je nižší.
Proto je z pohledu praxe nesmírně důležité vědět, jaký typ hybridu je pro podnik vhodný. Pokud se toto nedoceňuje, dochází velmi často k fatálním chybám již při výběru hybridů do konkrétních pěstitelských podmínek. Neznalost se pak umocňuje při sklizni, která probíhá bez potřebných informací na základě subjektivního pohledu.
Hlavní zásady sklizně
Před sklizní kukuřice na siláž je vždy zapotřebí odebrat vzorky na stanovení celkové sušiny rostliny a na stanovení sušiny zbytku rostliny. Znalost sušiny zbytku rostliny je dokonce důležitější, poněvadž zbytek rostliny podstatně více ovlivňuje vlastní silážovatelnost. Tento faktor se v praxi buď vůbec nebere v úvahu, nebo se podceňuje. Nemá téměř žádný smysl odebírat vzorky tří až pěti rostlin z okraje pozemku. Vzorkovat je třeba uvnitř porostu a nejméně z deseti za sebou jdoucích rostlin. Pak je informace poměrně věrohodná a výrazně zpřesní rozhodování.
V praxi se mnohdy vyskytne tento problém: Pozemky, na nichž je kukuřice na siláž pěstována, jsou půdně nevyrovnané (lokality s lehkou a výsušnou půdou střídají místa s půdou těžší a vláhově dobře zásobenou). Pak je nutné dobře odhadnout poměr jednotlivých lokalit a rozhodování podřídit převažujícímu typu lokality a nebo při jejich vyrovnanosti sledovat porosty na obou půdních typech.
Optimální sušina zbytku rostliny u rychle zrajících hybridů je 23 - 24 % a celková sušina sklizené hmoty se pohybuje kolem 33 % (v úzkém rozmezí 32 - 34 % ). Spodní listy mohou v závislosti na stanovištních podmínkách začít zasychat, ale neměly by být suché (viz stav hybridu Bojar na obrázku). Suchá rostlina je neklamným znamením, že nástup do sklizně se opozdil, což vždy znamená snížení kvality siláže.
U hybridu pozvolně zrajícího se sušina zbytku rostliny může pohybovat od 22 do 24 % a celková sušina rostliny má být 33 - 36 %. Rostliny na dobrých stanovištích jsou ještě plně zelené, pouze na stanovištích s velmi lehkou půdou mohou spodní listy částečně zasychat a zrno je téměř fyziologicky zralé s maximálním množstvím uloženého škrobu. Takto vyzrálou kukuřici je třeba sklízet technikou, která je vybavena přídavnými drticími válci (corn cracker), aby bylo zabezpečeno dokonalé narušení zralého zrna.
Nedílnou součástí úspěšného silážování není pouze stanovení optimálního termínu sklizně, ale také optimální rychlost plnění silážních žlabů, dokonalé vytěsnění vzduchu a aplikace silážního aditiva. Velkou pozornost je třeba věnovat při sklizni za deštivého počasí tomu, aby do silážních žlabů nepřišla zemina. Výrazně by to zhoršilo kvalitu siláže zavlečením nežádoucích mikroorganismů (Clostridia), které pak během fermentačního procesu produkují kyselinu máselnou.
Závěr
Firma KWS a její poradenská služba pro ČR od letošního roku zavádí optimalizaci stanovení termínu sklizně kukuřice na siláž na základě sumy efektivních teplot. Jde o další možnost, jak zpřesnit a usnadnit organizaci sklizně. Sklizeň kukuřice na siláž si zaslouží právě takovou pozornost, jaká je v zemědělských podnicích obvykle věnována sklizni obilnin.
Ing. Karel Prokeš,
Poradenská služba KWS pro ČR
