Pěstovat plodiny v režimu ekologického zemědělství není v současné době jednoduché. Znamená to hledat způsob řešení výživy rostlin v osevních postupech, zeleným hnojením, statkovými hnojivy, ale také alternativní metody ochrany proti škodlivým činitelům. Jak zaznělo na tradiční přehlídce polních pokusů v Praze Uhříněvsi, na ekologické ploše máku v Budyni nad Ohří byl letos zaznamenán výskyt krytonosce makovicového (Ceutorhynchus macula-alba), který se dříve vyskytoval v teplejších oblastech Moravy. Řepku naproti tomu trápí silná infekce hlízenkou obecnou (Sclerotinia sclerotiorum). Ta se v minulých letech objevovala téměř výhradně v konvenčních porostech hojně hnojených dusíkem
Na pokusné a demonstrační stanici České zemědělské univerzity (ČZU) v Praze-Uhříněvsi se odborníci již 15 let zabývají pěstováním plodin v režimu ekologického zemědělství. „Jsme jedinou stanicí v České republice, která vede kompletní sortiment pšenice, ječmene, v posledních letech žita, tritikale a dalších plodin,“ vysvětlil prof. Ing. Jiří Petr, DrSc., z ČZU.
Nejnovější pokusy
V areálu pokusné stanice probíhají nejnovější pokusy s bramborami a mákem. Ekologické pěstování brambor je v Uhříněvsi ještě v peřinkách. První výsadba předklíčené velmi rané odrůdy Finka a rané Katka proběhla letos na jaře ve dvou sponech (38 000 a 28 000 trsů/ha) „Hlavním cílem je najít takovou technologii pěstování, abychom dosáhli stabilnějších výnosů v ekologickém zemědělství,“ říká Ing. Petr Dvořák z ČZU. Bohužel také konvenční plochy se všeobecně v důsledku nerovnoměrného rozložení srážek potýkají s nestabilními výnosy, a proto byla na část pokusu zavedena závlaha.
Pro regulaci plevelů a zlepšení vlhkostních podmínek nakrývají na pokusné ploše řádky brambor černou mulčovací textilií nebo rostlinným mulčem (s aplikací v různých časových rozmezích s následným doplňováním, aby nedocházelo k prorůstání plevelů).
Ing. Dvořák dále hovořil o dosavadních zkušenostech s ochranou proti chorobám a škůdcům. Proti mandelince bramborové (Leptinotarsa decemlineata) zkoušejí vodné extrakty z rostlin čeledi Apiaceae a Geraniaceae, jejichž účinnost proti škůdcům je ovlivněna mnoha faktory a z prvních hodnocení se zdá být bohužel velmi nízké. Dalším způsobem ochrany je přímé nakrývání porostů, a tím zamezení náletu mandelinek. „V České republice je ale problém sehnat vhodný materiál,“ postěžoval si Ing. Dvořák. Často používaná netkaná textilie není vyhovující, protože se pod ní v pozdější době vegetace porost přehřívá, a vytváří se tak vhodné podmínky pro rozvoj plísně bramboru.
Posluchače také upozornil, že odrůdy byly do tohoto pokusu vybrány podle odolnosti vůči plísni bramboru (Phytophthora infestans) na základě výsledků neošetřených pokusů ÚKZÚZ. Přesto již byly špičky listů při letošním silném infekčním tlaku napadeny (více odrůda Finka). Na ochranu proti plísni zvolil Ing. Dvořák měďnatý přípravek Kuprikol. Na dalších variantách zkouší přípravky na podobné houbové choroby nebo alternativu – kombinaci naředěného mléka s lecitinem či extrakty z ořešáku (Juglans regia).
Vhodný pro ekologické pěstování
Další, pro ekologické zemědělství perspektivní plodinou, je mák. Na pokusné stanici v Uhříněvsi zvolili odrůdu Major v několika variantách ošetření osiva (Polyversum – Supresivit – metoda elektronového ošetření e-ventus – neošetřená kontrola). V průběhu vegetace dále aplikovali podle varianty přípravek Polyversum (0,2 g/m2), který je schválen do porostů máku proti plísni (Perenospora arborescens), nebo Supresivit (2 g/m2).
„Pěstováním máku v ekologickém zemědělství se vracíme zpátky do historie, protože je tato plodina velice náročná na ruční práci, zejména při odplevelování a sklizni,“ soudí Ing. Perla Kuchtová, Ph.D., z ČZU. Pro ekologické zemědělství je ovšem mák nadějnou plodinou. Jak vyplynulo z diplomové práce studenta ČZU, přestože má ekologický zemědělec mnohem vyšší náklady na pěstování této plodiny než konvenční, může v důsledku vyšší ceny semen máku dosáhnout až o jednu třetinu většího zisku.
Problémem v ekologickém zemědělství mohou být choroby. V současné době se podle slov Ing. Kuchtové objevila ještě horší hrozba – škůdci. Letos se ve velkém měřítku rozšířil škůdce teplých oblastí, krytonosec makovicový. „Na pozemcích ekologického pěstitele v Budyni nad Ohří místy poškodil 40 – 70 % máku,“ vysvětlila Ing. Kuchtová. Na jiném, náhodně vybraném porostu zaznamenal Ing. Jan Kazda, CSc., z ČZU dva až tři krytonosce v každém kvetoucím máku (kvetlo asi 10 %). Při tomto napadení podle něj hrozí silné poškození rostlin. Povolené přípravky pro ekologické zemědělství působí krátkodobě. Ing. Kazda si povzdychnul, že ani na konvenční plochy není možné použít adekvátní ochranu.
Podobný, ale rozšířený pokus s mákem založila Ing. Kuchtová také na poli v Uhříněvsi. Tam je podle ní porost více vystaven nepříznivým vlivům, jako je například zaplevelení. Rádi si na máku, stejně jako na ostatních plodinách pěstovaných v ekologickém režimu, pochutnávají také zajíci.
Nevyzpytatelní škůdci
Plochy s ekologickou řepkou provozuje pokusná stanice více než šest let. V důsledku vyladěné technologie – velký výsevek, setí do širokých řádků, vhodná předplodina, výskyt přirozených nepřátel škůdců – se výnos před několika lety vyšplhal na 4 t/ha. Ing. Kazda připomněl, že výnos ekologické řepky je tvořen větším počtem menších rostlin, které nejsou takovou měrou ohroženy krytonosci. I když může být výskyt škůdce značný, malé, slabší rostlinky se s ním vyrovnají lépe (příliš se nelámou, nepraskají), než rostliny konvenčně pěstované.
Rekordního výnosu letos ekologická řepka s velkou pravděpodobností nedosáhne. Již na podzim ji poškodili hraboši, ale do jara se jí podařilo zregenerovat. V současné době se potýká se silnou infekcí hlízenkou obecnou a fómou. Ze slov Ing. Kazdy vyplynulo, že se tyto choroby letos objevily v ekologické řepce ve velké míře poprvé. Na konci června odhadovali oborníci snížení výnosu na pokusné stanici o 20 %. Přesto se menší rostliny vyrovnávají s napadením lépe než při konvenčním pěstování. Silné napadení hlízenkou se projevilo také na konvenčních plochách v celé ČR. Porosty jsou podle odhadů zasaženy z 20 – 50 %.
Na podporu a ochranu řepky v režimu ekologického zemědělství se mohou aplikovat přípravky, které splňují přísná ekologická pravidla. „Používáme například přípravek Polyversum, přírodní hnojivo Guano, přírodní biostimulátor Biocal a Lignohumát AM a různé varianty bioinsekticidů podle aktuální nabídky. Zkoušíme také přísevy jarní řepky, která by na jaře přilákala větší množství škůdců,“ vyjmenoval Ing. Kazda.
Pravidelným monitoringem škůdců a jejich přirozených nepřátel se na pozemcích pokusné stanice zabývá Ing. Daniel Nerad, Ph.D, ze Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin. Výsledky těchto pokusů dají podle Ing. Kazdy základy integrovanému pěstování řepky, které by se mělo podle návrhu nařízení Evropské komise rozvinout u všech polních plodin kolem let 2011 – 2013.
„Domnívám se, že v rámci integrovaného pěstování plodin by se daly podstatně snížit dávky pesticidů také v konvenčním zemědělství,“ uvedl Ing. Kazda. Odhadl, že minimálně 50 % přípravků se aplikuje zbytečně pod tlakem firem a obavy před příchodem škodlivého činitele. Svoje tvrzení doložil na zkušenostech s blýskáčkem řepkovým (Meligethes aeneus). „Přesto, že byla ekologická řepka tímto škůdcem letos silně napadena, konkrétní poškození jsme téměř nenašli. Na konvenčních plochách by se ovšem ošetřovalo i při desetkrát nižším napadení.“
Tradice obilnin
Jak uvedl prof. Petr, počáteční zájem o ekologické produkty byl z oblasti méně známých plodin, jako je například pohanka, proso, amarant atd. Přesto mají na stanici dlouholetou tradici obilniny. Po celých patnáct let probíhaly nepřetržité odrůdové pokusy s jarním ječmenem a ozimou pšenicí.
Z dlouholetých odrůdových zkoušek v režimu ekologického pěstování podle prof. Petra vyplývá výnosová stabilita současných odrůd ozimé pšenice a naopak citlivost jarního ječmene. Toto tvrzení demonstroval na průměrných výnosech těchto plodin za celé sledované období: ozimá pšenice 6,42 t/ha s variačním koeficientem 17 %, jarní ječmen 4,46 t/ha s variačním koeficientem 27 %.
Prof. Petr upozornil, že vynikají odrůdy, které tvoří výnos produktivitou klasu, na kterou je šlechtění v poslední době zaměřené. I přes velmi dobrý výnosový potenciál odrůd ozimé pšenice se ekologičtí zemědělci potýkají s nedostatečnou pekárenskou kvalitou pro kynutá těsta (také u elitních odrůd). Jistým řešením je podle prof. Petra setí do širších řádků, kde se vlivem bohatšího osvětlení zvyšuje obsah bílkovin.
Ozimá pšenice je na pozemcích pokusné stanice v letošním roce poněkud více napadena braničnatkou plevovou (Leptosphaeria nodorum), která se již rozšířila na horní praporcové listy, a rzí. Padlí travní (Blumeria graminis) se překvapivě vyskytuje minimálně. Jak zaznělo na polním dni, padlí letos přišlo již v březnu, ale poté se ochladilo a v dalších vlnách se tato choroba už neobjevila. U některých druhů jsou v současné době pozorovatelné stopy klasových fuzarióz.
Vedle ucelených odrůdových pokusů v režimu ekologického zemědělství probíhá již několik let na stanici porovnávání pěstitelských technologií jarního ječmene na ekologické a konvenční ploše. Například v roce 2006 byl výnos na obou plochách velmi vyrovnaný (konvenční: 6 t/ha, ekologická: 5,6 t/ha) s dobrým obsahem dusíkatých látek. Loňský suchý rok ale porostům nepřál. Zatímco výnos na konvenční ploše příliš neklesl (5,5 t/ha), v ekologickém režimu přesáhl pouze 2 t/ha. Obsah dusíkatých látek se dokonce vyšplhal na 16 %. Jak uvedla Ing. Hana Honsová, Ph.D., z ČZU stejných výsledků s obsahem N látek dosáhli také v Červeném Újezdě.
Další významné obilniny
Prof. Petr dále hovořil o ozimém žitu. V pětiletém pěstování odrůd hybridů a populace se ukázalo, že pro podmínky ekologického zemědělství budou výhodnější odrůdy populace, i když jsou méně výnosné (výnos hybridů za sledované období: 5,58 t/ha, odrůd populace: 5,37 t/ha). Důvod pěstitelům prof. Petr záhy vysvětlil. „Produkce osiva hybridů je velmi náročná, a proto nelze předpokládat její zavedení v ekologickém systému. Osivo by bylo drahé a náklady by nevyvážil výnosový přírůstek těchto odrůd.“
Obilninou s výbornou krmnou hodnotou je tritikale, které se v ČR začalo pěstovat v polovině 80. let a dnes jeho plocha zaujímá přibližně 60 000 ha. Za sledované období dosáhlo v režimu ekologického pěstování v Uhříněvsi průměrného výnosu 6,38 t/ha, což je podle prof. Petra výsledek porovnatelný s pšenicí. Kvalitu lepku nemá dobrou, a proto se z něj nedá dělat klasickou technologií chleba (výjimku tvoří odrůda Pawo).
Na závěr prof. Petr prezentoval výsledky krmných pokusů:
● krmná hodnota plodin z ekologického pěstování je lepší než z konvenčního,
● vyšší nutriční hodnota může být způsobena větším obsahem rozpustných frakcí bílkovin, albuminů a globulinů, které jsou nositeli esenciálních aminokyselin, zejména lyzinu,
● zkušební potkani v krmných pokusech průkazně preferují dietu z ekologické produkce, jednak z výše uvedeného důvodu, ale také proto, že jsou citliví na obsah reziduí pesticidů,
● tritikale se projevilo jako vhodné krmné obilí, zejména odrůdy Lupus a Triamant.
