Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc. z Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu, v. v. i., Praha-Ruzyně se zabývá vegetací agroekosystémů, biologií a metodami regulace plevelů. V širších souvislostech se zabývá systémy pěstování plodin, agroekologií a problematikou škod způsobených zvěří na polních plodinách a myslivostí. Publikoval více jak 150 vědeckých prací, 1500 odborných článků, šest knih a 38 metodik. Úzce spolupracuje se zemědělskou praxí a v poslední době se zabývá propagací vědy.
Vzhledem ke stále rostoucí námořní, železniční i kamionové dopravě a převážení stále většího objemu zboží se rozrůstají zejména pozemní komunikace, které tvoří koridory vhodné pro postupné šíření rostlinných druhů na poměrně velké vzdálenosti. S ohledem na probíhající oteplování klimatu je postupně zaznamenáván v Evropě posun severní hranice výskytu teplomilných rostlinných druhů na sever. Rostlinné druhy jsou na naše území zavlékány především jako součást (příměsi) surovin pro výrobu potravin a krmiv nebo pro průmyslové zpracování.
Velké změny v posledních desetiletích zaznamenala zemědělská výroba. Podstatně se zúžilo spektrum pěstovaných plodin, klasické osevní postupy se přestaly dodržovat, přistoupilo se k minimálnímu zpracování půdy a intenzita používání herbicidů významně poklesla. Tyto změny se významně projevily na zaplevelenosti polí. Vzhledem k nevhodnému střídání plodin došlo k výraznému posunu ve spektru zaplevelení.
Změny proběhly i v dalších oblastech lidské činnosti. Vzhledem k velkému rozsahu stavební činnosti existuje obrovské množství ploch připravených pro velké investiční záměry, které jsou však po určité období nevyužívány a jsou zdrojem přemnožení plevelných druhů. Na takto nevyužívaných plochách především v blízkosti komunikací hrozí vysoké nebezpečí zejména od zavlečených plevelných druhů, které jsou schopny ve velmi krátké době expandovat na půdu obdělávanou. Celé řadě zavlečených plevelných druhů vyhovují u nás pěstované plodiny, jsou schopny odkvést a vytvořit zralá semena a následně se šířit v agroekosystémech. Hrozí tak riziko expanze do krajiny, kdy může dojít k ohrožení původních ekosystémů a jejich postupnému znehodnocení.
Tyto plevele jsou pro naše podmínky nové a cizí, tudíž zde nemají přirozenou konkurenci a silně se rozmnožují. Většinou jde o plevele z teplých oblastí, které se nejdříve uchytí v pro ně klimaticky příhodných regionech, jako jsou jižní Morava a Polabí, a odtud se postupně dostávají do poloh vyšších a chladnějších. Mnohdy okrasné druhy plevelů, pěstované na záhonech a zahrádkách, zplaňují. Tyto plevelné rostliny zaujímají zpočátku lokality nezemědělské – rumiště, skládky, příkopy apod., avšak postupně se dostávají i na ornou půdu. Protože se problematika nových plevelů zvyšuje a jejich množství narůstá, je nutné jim věnovat náležitou pozornost. Invaze je přirozenou vlastností plevelných rostlin, bohužel jí lidskou činností napomáháme, proto je důležitá diagnostika, monitoring a regulační opatření.
RNDr. Jiří Skuhrovec, Ph.D., z Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu, v. v. i., se zaměřuje zejména na studium biologie a ekologie hmyzích škůdců (především mšic) a jejich přirozených nepřátel (především slunéček a parazitoidů), včetně ekologie interakcí hmyzu s rostlinami. Dalším důležitým tématem je ekologie invazních bezobratlých, biologická ochrana a využití občanské vědy v této problematice. A třetím důležitým tématem je ekologie, biologie a morfologie nedospělých stádií nosatcovitých brouků a také jejich taxonomie.
Invazní druhy představují jedno z největších nebezpečí pro biodiverzitu, ekosystémovou stabilitu i ekonomiku. Jejich dopady mohou být extrémně různorodé, od narušení původních společenstev a přímé konkurence s původními druhy až po způsobování značných ekonomických škod nebo mohou ohrožovat i lidské zdraví. Aby bylo možné efektivně prioritizovat opatření proti těmto organismům, existují systémy hodnocení jejich dopadů. Nejdůležitější klasifikace (EICAT – Environmental Impact Classification for Alien Taxa; a SEICAT – Socio-Economic Impact Classification for Alien Taxa) rozdělují invazní druhy podle jejich environmentálních a socioekonomických dopadů.
S ohledem na obrovské množství nepůvodních druhů, které se mohou v různých regionech vyskytovat, je prakticky nemožné monitorovat všechny druhy a přijímat proti nim opatření. Proto je klíčové zaměřit se na ty organismy, jejichž dopad je prokazatelně vysoký. Patří sem například tzv. karanténní organismy, jejichž působení má významné socioekonomické dopady. Tyto organismy mohou způsobovat významné škody v zemědělství, lesnictví nebo jiných hospodářsky důležitých odvětvích. Proto jsou opatření proti nim nejen ekologicky nutná, ale také ekonomicky velmi výhodná. Investice do monitoringu a regulace těchto druhů se z dlouhodobého hlediska výrazně vyplatí.
Seznamy invazních druhů jednotlivých zemí se dost liší, jelikož každá oblast má specifické podmínky. Z tohoto důvodu se seznamy neustále upravují a přizpůsobují novým poznatkům a aktuálnímu výskytu organismů. Klíčové je také sledovat způsoby šíření nových druhů a zjistit, zda je možné využít zkušenosti z jiných zemí, kde se s nimi již delší dobu bojuje. Ne vždy lze však opatření aplikovat přímo, a proto je třeba upravit strategie podle lokálních podmínek.
V České republice probíhá monitoring některých invazních bezobratlých živočichů nejen odborníky, ale i za pomoci tzv. občanské vědy. Platforma NAJDI.JE umožňuje široké veřejnosti aktivně se podílet na sledování vybraných invazních druhů bezobratlých, jako je vrtule ořechová nebo kněžice zeleninová. Tyto druhy mohou způsobovat značné ekonomické škody, a proto jejich včasné odhalení a regulace patří mezi klíčové kroky.
Dalším důležitým nástrojem pro efektivnější sdílení informací mezi odbornými institucemi je nově spuštěný projekt INVAHUB, který propojuje několik databází a zajišťuje rychlý přenos dat o výskytu invazních organismů mezi institucemi, jako jsou Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský nebo Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Díky sdíleným datům mohou odpovědné instituce rychle reagovat na nové hrozby a v případě nutnosti ihned přistoupit k eradikaci invazních organismů na kritických lokalitách.
Efektivní monitoring a management invazních druhů je tedy klíčovým krokem k ochraně biodiverzity i k minimalizaci ekonomických ztrát. Kombinace vědeckých poznatků, moderních technologií a aktivní spolupráce mezi odbornou i laickou veřejností představuje nejúčinnější strategii v boji proti invazním organismům.*
