Po dvou letech se vrátilo sucho, nejvíce je viditelné na travních porostech a na kukuřicích – ale jak kde. Výnosy pícnin sucho poznamenalo někde na prvních sečích, někde na sečích druhých a obrůstání, či spíš neobrůstání po nich.
Až na dvě nejpostiženější oblasti, jednak na Lounsku pod Krušnými horami a na severozápadě, a také na jižní Moravě si srážek moc neužili. Od jihozápadu přes republiku k severovýchodu sice srážky přišly, ale buď pozdě, nebo na vyprahlé půdě někdy už nestačily, a problém se zajištěním dostatku kvalitní objemné píce se může nepříjemně projevit.
Poměrně rozšířené je pěstování ozimého žita, a nemusí to být jen v důsledku nedostatku objemných krmiv. Chtěl bych připomenout vyžití jílku mnohokvětého a jeho jednoduchých směsí pro výživu skotu, případně i bioplynových stanic, schopných plnohodnotně využít siláže stébelnatých pícnin.
Jílek mnohokvětý italský je ozimá forma této intenzivní velmi kvalitní pícniny, vysévá se podle potřeby od konce srpna do počátku října. Výsev v brzkém termínu přináší sklizeň ještě na podzim. Kvalita porostu samozřejmě závisí na tom, kolik přijde v září a na počátku října srážek. Pokud je požadavek na co nejvyšší výnos píce ještě na podzim, tak je výhodné vyset směs jílku italského půl napůl s jednoletou formou jílku mnohokvětého, která:
Na jeden hektar postačuje výsev 30 kg/ha, důležité je ale takovému intenzivní porostu dodat dostatek živin před setím (kejda, digestát), a na jaře diskovým aplikátorem zapravit statková hnojiva přímo do půdy, aby nedošlo k potřísnění porostu. Výživa minerálními hnojivy by se měla pohybovat mezi 60 až 80 kg N/ha. Dávka záleží na tom, jak brzy bude porost sklízen. Při zvažované sklizni na počátku metání by měla být vyšší dávka 80 kg N/ha rozdělena na dvě, zjara asi 40 kg ve formě LAV, a v době odnožování tak, aby to bylo asi tři týdny před plánovanou sklizní, rozmetat další dávku v močovině, aby v píci byl požadovaný obsah dusíkatých látek. Rovněž je možné využít DAM nebo jiné tekuté hnojivo.
Pokud není potřebné sklidit větší množství píce na podzim, může se výsev odložit podle počasí až na polovinu října. I když třebas jílek bude vzcházet pomalu, tak vzejde během teplejších období v zimě a při oblevách například po brzkém nasněžení. Pro podzimní i jarní hnojení platí totéž.
Oba typy porostu mohou být určeny jen na jednu jarní seč, ta bývá v naprosté většině případů jistá, využívá zimní vláhu, i když jí třebas není moc – povrch zakrytý vzešlým porostem na jaře tak rychle nevysychá. Na těžších půdách v humidnějších oblastech může být porost využíván i do dalších sečí, po přihnojení po seči, provedeném neodkladně po sklizni. Zrovna tak jako po sklizni žita může strniště po sklizni posloužit k založení porostu kukuřice či čiroku půdoochrannou technologií. Tyto porosty jsou navýsost vhodné na pozemky ohrožené erozí, nad zástavbou nebo silnicí, kde by mohlo při přívalovém dešti dojít ke splachu ornice. Také se dají doporučit k rozdělení honů s větší výměrou řepky nebo kukuřice, mj. pro zabránění usídlení stád divokých prasat, která mohou velké pole od středu zdevastovat. Při častých sklizních jílku jsou rušena, a také mohou proti nim snáze zasáhnout myslivci po umístění posedů do dělících pásů.
