V ČR byla podle odhadů sklizeň průměrná, a to jak z hlediska množství, tak i kvality. Ve světovém měřítku se ale očekává bilanční deficit u všech obilovin celkem i samostatně u pšenice a kukuřice. To bude ovlivňovat vývoj cen i světový obchod, ČR nevyjímaje. Dokonce se očekává, že vysoké ceny omezí růst světové spotřeby. Zatímco spotřeba potravin zůstane na svém novém vrcholu, používání krmiv bude vzhledem k vysokým cenám a možným alternativám klesat. Světový trh s obilovinami výrazně ovlivňuje světová potravinová krize, hospodářská postkovidová krize a válka na Ukrajině. Pro nový marketingový rok se tyto vlivy výrazně nezmění, a proto nás čeká složité a těžké období, se kterým se budeme muset vyrovnat. Půjde o ceny vstupů i koncové ceny našich výrobků pro spotřebitele.
Pro zpracování do potravin v České republice je letošní produkce obilovin dostatečná. Také kvalita je dobrá, i když se vyskytují nevyhovující partie bez ohledu na produkční oblasti. Určité obavy mám u žita. Z minulé sklizně nezbyly žádné zásoby a výsledek produkce z nové sklizně je na hraně potřebné spotřeby. Není to nic dramatického a zpracovatelé se s tím vyrovnají. Horší situace se očekává u kukuřice, které bude nedostatek v celosvětovém měřítku.
Nejvýznamnější obilovinou pro výrobu potravin je u nás pšenice. Spotřeba pšenice na výrobu potravin se pohybuje dlouhodobě na úrovni 1200 tis. tun. Zhruba stejné množství jde do krmiv. Letos je nižší průměrný obsah lepku a dalších parametrů pro pekařské zpracování. To ale neznamená, že budou nekvalitní výrobky. Současná technologie je na takové úrovni, že se s odchylkami různých parametrů umí vyrovnat. Významný je ale export této komodity do zahraničí. Pohybuje se od dvou mil. do tří mil. tun ročně. Export pšenice bude pokračovat i v novém marketingovém roce a stane se rozhodujícím parametrem pro vývoj vnitřních cen. Dostatečné množství pro výrobu potravin je i u dalších obilovin, tedy ječmene a ovsa.
Tržní situace v České republice je mimořádně napjatá. Tuzemské ceny pšenice z nové sklizně určené pro mlýnské zpracování jsou stále velmi vysoké 8000 až 9000 Kč za jednu tunu. Extrémní ceny až 12000 Kč za jednu tunu jsou naštěstí za námi, ale stále ovlivňují průměrnou cenu pšenice ke zpracování na mouky. Vyšší ceny jsou u kvalitní pšenice s vyšším obsahem lepku.
Cenový vrchol zaznamenala burza Matif 16.5.2022 ve výši 438,25 euro za jednu tunu pšenice. Potom ceny klesaly a nyní kolísají od 310 do 340 Euro za tunu. Mlýnské podniky ale již od února nakupovaly zásoby, aby jim stačily až do nové sklizně, a to za uvedené vysoké ceny. Pokud by tak neučinily, hrozil by nedostatek pšenice pro domácí spotřebu. Naštěstí se export v posledních měsících marketingového roku přibrzdil, a tak se na trhu objevovaly nabídky k prodeji zásob, s kterými již nikdo nepočítal. Projevilo se to i v cenách pšenice, které konečně začaly klesat, ale i přesto jsou stále nadměrně vysoké.
Nákupy pšenice z nové sklizně jsou zatím ojedinělé. Zemědělské podniky vyčkávají a nechtějí prodávat. Představy zemědělských podniků o ceně potravinářské pšenice v úrovni 9–10 tisíc korun za tunu, jsou přehnané. Určitě je třeba uznat zvýšení nákladů na hnojiva a prostředky na ochranu rostlin i na potřebné pohonné hmoty a další energie. Ale musíme si uvědomit, že ceny pšenice ve svém důsledku ovlivňují nejenom ceny mouky a pečiva, ale prostřednictvím krmiv i ceny všech potravin živočišného původu.
Určitě znovu vystupují otázky, zda u tak strategických komodit, jako je pšenice, není nutné uplatnit tržní regulaci. V této krizové situaci jsme byli svědky, že některé státy, členské státy EU nevyjímaje, zaváděly určitá tržní opatření s cílem snížit dopady inflačních cen na obyvatelstvo. Mezi tato opatření patří i zastropování cen, protože volný trh a světové burzy šroubovaly ceny vzhůru bez ohledu na vývoj nabídky s poptávkou.
K cenovým problémům se nyní přidává především růst cen energií, který se v cenách potravin naplno projeví až v průběhu 2. pololetí letošního roku, protože dobíhají dohodnuté fixní ceny. Zatím zdražení elektrické energie a plynu představuje 300%.
Tato těžká situace skutečně vyžaduje opatření na úrovni vlády i na úrovni Evropské unie. Trh se rozpadl i u energií. Proto vítáme připravovaná řešení naší vlády pro energie, i jiná opatření v daňové oblasti.
Příspěvek byl publikován v říjnovém vydání časopisu Úroda 2022.*
Struktura českého zemědělství se za posledních 30 let změnila. Rozvoj nastal u rostlinné výroby, která je jednodušší z hlediska investic a lidské práce, naopak útlum nastal u živočišné výroby, která je na investice a potřebu lidské práce velice náročná.
Zvýšila se výroba obilovin, výnos se zvýšil ze 4,2 t/ha při vstupu do EU na dnešních přibližně 6 t/ha. Naopak se snížila výroba mléka ze 4,2 na 2,9 mld. litrů, spotřeba hovězího masa klesla z 28 kg na dnešních 7,5 kg na osobu za rok a vepřové, z výroby 105 % spotřeby, dnes ze 60 % dovážíme. To zapříčinilo pokles domácí spotřeby obilovin ze 6,5 mil. tun na necelých 5 mil. tun, výroba se zvýšila na každoročních 7,5 až 8 mil. tun, a tak každý rok vyvážíme 2,5 až 3 mil. tun.
Stejná situace je po letošních žních, kdy sklizeň 7,8 až 7,9 mil. tun obilovin, včetně kukuřice, je pro domácí spotřebu více než dostatečná, a ještě se bude muset vyvézt kolem 3 mil. tun.
Příznivé počasí během žní umožnilo sklidit dostatek obilovin v dobré kvalitě. Bude dost kvalitní potravinářské pšenice a zřejmě i dost žita, trochu horší situace je u sladovnického ječmene, kde je nižší sklizeň a část produkce má vysoký obsah dusíkatých látek, což je nevhodné pro výrobu sladu.
Zásoba obilovin jak pro lidskou výživu, tak pro krmné účely, je dostatečná. Jde o to, aby si potravináři a výrobci krmných směsí včas nasmlouvali dodávky od zemědělců, aby se obilí nevyvezlo. V Evropě je slabší úroda, hlavně v Jižní Evropě a na Balkáně, takže o naše obilí bude zájem. Rozhodující vliv na evropský trh s obilím však bude mít výsledná situace po žních na Ukrajině a v Rusku, tyto dvě země jsou největšími hráči na světových trzích s obilím.
Mnohem větší neznámá bude u marketingového roku 2023/2024, kdy nárůst cen energií, a ještě větší nárůst cen průmyslových hnojiv, ovlivní podzimní zakládání úrody pro příští sklizeň. Hnojiva a pesticidy jsou tak drahé, že zemědělci zvažují, zda je mají koupit a zda se jim to vrátí v tržbách z budoucí úrody. Pokud se dáme ve větším rozsahu na ekozemědělství bez hnojiv a pesticidů, jak si přeje Green Deal, tak se může stát, že nová sklizeň nepokryje domácí spotřebu.
