Občas se můžeme setkat s tvrzením, že pro dosažení dobrého výnosu řepky je podstatná zejména agrotechnika a na zvolené odrůdě příliš nezáleží. Když dostatečně nahnojíme, zvládneme plevele, choroby a škůdce, dosáhneme dobrého výnosu na jakékoli odrůdě. Je to pravda?
O tématu hovoří v Úrodě č. 6/2021 doc. Ing. Petr Baranyk, CSc., ze Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin. Konstatuje, že pokud se projdeme dobře vedenými a správně zorganizovanými odrůdovými pokusy, často skutečně nabudeme dojmu, že rozdíly mezi zkoušenými odrůdami nejsou velké. Pouze velmi dobře vycvičené oko dokáže v porostu odhadnout, která odrůda bude lepší než jiná a ten rozdíl kvantifikovat, a i takový odhad se často ukáže jako mylný.
Vyšší a mohutně vypadající odrůdy totiž nemusí být vždy výnosnější než ty nižší, lepší zdravotní stav není pokaždé zárukou vyšších výnosů, stojící porosty často nejsou výnosné tak, jako ty přilehlé apod. Navíc je každý ročník z hlediska průběhu počasí originální a některým genotypům přeje více než jiným. "Máme vůbec šanci se v tom dostatečným způsobem vyznat a vyplatí se věnovat čas odrůdové problematice?" ptá se doc. Baranyk.
Pro zodpovězení takto položené otázky se pojďme podívat na data z různých typů pokusů či jiných sledování, v nichž lze studovat rozdíly ve výnosech mezi nejlepšími a nejméně výnosnými odrůdami řepky. Jedná se o sedmiletou časovou řadu (tabulka) a průměry za velký počet měření, takže vypovídací hodnota těchto informací je dostatečně vysoká.
Autor připomíná, že je známo, že v maloparcelních pokusech lze u řepky dosáhnout i více než dvojnásobných hektarových výnosů semen, než je v zemědělské praxi běžné. Také rozdíly mezi nejlepšími a nejslabšími odrůdami v nich bývají vysoké. Vše navíc modifikují specifika jednotlivých ročníků.*
