Aplikace kejdy, digestátu a fugátu jako tekutých organických a statkových hnojiv na zemědělskou půdu je stále diskutovanou otázkou zejména z hlediska ekologických, ekonomických a energetických aspektů. V souvislosti s eliminací ekologických rizik dochází k modifikaci stávajících aplikačních systémů a k vývoji nových.
Možnostmi aplikace kejdy se v článku v Úrodě č. 6 zabývá spolu s dalšími autory doc. Ing. Václav Brant, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze. Připomínají, že primárně se z ekologického hlediska jedná o snižování ztrát amoniaku do ovzduší. Omezení jeho ztrát vytěkáním (volatizací) přináší z ekonomického hlediska zvýšení obsahu dusíku v půdě, a tím i zvýšení ekonomické efektivity technologického postupu. Samotný způsob aplikace samozřejmě není jediným z faktorů, který ztráty amoniaku ovlivňuje. Významnou roli zde hrají půdní podmínky, především obsah vody v půdě, půdní typ, stabilita půdních agregátů, utužení půdy apod. Zapomenout nelze ani na povětrnostní podmínky při aplikaci, svažitost pozemku a další.
V článku se autoři zabývají například riziky aplikací tekutých hnojiv vlivem na utužení půdy, plánováním pohybu po pozemku, vlivem zpracování půdy, jejího stavu a dalšími otázkami.*
