Jen těžko bychom u nás hledali pole nebo zahradu, na kterých by se nevyskytovaly plevele. Je tomu tak již od počátků zemědělství na našem území, jen se postupně mění druhové složení plevelných společenstev. U řady druhů plevelů se v průběhu času výrazně změnila intenzita výskytu, a tedy i škodlivost (v obou směrech), zcela nové druhy přicházejí, jiné naopak mizí, aby se po letech třeba i vrátily.
První zemědělci se na našem území objevili v neolitu (mladší doba kamenná) přibližně před 7,5 tisíci lety a přinesli s sebou nejen polní plodiny a zcela odlišný životní styl, ale také plevele šířící se osivem (speirochorně). K nim se na nově obdělávané půdě přidávaly domácí (velmi často vytrvalé) druhy a došlo tak ke vzniku prvních společenstev plevelů, označovaných jako Bromo-Lapsanetum praehistoricum, s typickými druhy kapustkou obecnou a sveřepem stoklasou i sveřepem jalovým. Výskyt jednotlivých druhů v tomto období je možné hodnotit na základě archeologických nálezů jejich zbytků, především semen a plodů.
K nejčastěji nalézaným v prostoru středoevropského neolitu patří merlík bílý (už tehdy jeden z nejhojnějších druhů plevelů), merlík mnohosemenný, opletka obecná, béry (zelený, přeslenitý, sivý), ježatka kuří noha, rdesno blešník, červivec, truskavec ptačí, lilek černý, lipnice roční či svízel přítula. Ve stejné době se na našem území poprvé objevily i mnohé další plevele jako koukol polní, tetlucha kozí pysk, kokoška pastuší tobolka, penízek rolní, zemědým lékařský, hluchavka nachová, mák vlčí, hořčice rolní, ředkev ohnice či svlačec rolní. Z vytrvalých druhů rostlin, typických pro pravěká pole, můžeme jmenovat lipnici luční a obecnou, bojínek luční a další. V době bronzové se k výše uvedeným druhům přidal hlaváček letní, oves hluchý, chrpa polní, bažanka roční a lopuchy, v době železné hluchavka objímavá či úhorník mnohodílný. Další druhy byly zavlékány na naše území ve středověku. Konkrétně se jednalo o heřmánkovec nevonný, mléč rolní a drsný, lociku kompasovou nebo rosičku krvavou.
Tímto zajímavým tématem se v dubnovém vydání časopis Úroda (4/2025) zabývá Ing. Josef Holec, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze.*
Úvodní fotografie: Není pole bez koukole (koukol polní) Foto Josef Holec
