V pořadí již čtvrtý (a zároveň poslední) díl seriálu Ing. Antonína Mušky (Úroda 1/2024) putuje za poznáním historie pěstování cukrové řepy a informacemi s tímto tématem souvisejícím. V předchozích dílech se autor zabýval základní charakteristikou cukrovky, dále požadavky této plodiny na pěstování, zaměřil se na osivo a odrůdy, zakládání a ošetřování porostu, pěstování „semenice“ a v neposlední řadě i „nepřátele“ řepy cukrové, kteří nám pěstování této plodiny značně komplikují.
V závěrečném dílu se zaměřil na celkovou historii pěstování cukrovky a s tím i související zakládání a provozování cukrovarů a také využití této plodiny.
Řepa se pěstovala již v antickém Řecku a Římě. Odtud se šířila do severozápadní Evropy. Před mnoha lety počaly křížením vznikat formy, využívané následně jako listová zelenina a krmná řepa. Počátkem 17. století (1605) byla objevena Oliverem Serresem sladkost řepné šťávy. Ovšem vzhledem k tomu, že se dovážel třtinový cukr ze zámoří, nebylo nutné hledat jeho náhradu.
Za objevitele řepného cukru je považovaný významný německý chemik a farmaceut Andreas Sigismund Marggraf (1709–1782). Roku 1747 se mu podařilo objevit krystalky cukru v suchých kořenech řepy.
Další zajímavé informace se dočtete v lednovém vydání časopisu Úroda (1/2024).*
Úvodní fotografie: Vyobrazení cukroměru z publikace z roku 1923 Zdroj VILIKOVSKÝ, V., 1923: Zbožíznalství hospodářské a zemědělsko-průmyslové. V Praze, nákladem ministerstva zemědělství republiky Československé, 449 s.
Náčiní k digesci řepy zdroj VILIKOVSKÝ, V., DYRA, J., 1950: Kontrola výroby a výrobků v závodech zemědělsko-průmyslových. Nakladatelství českých zemědělců Brázda, 518 s.
