V pořadí již třetím dílem navázal Ing. Antonín Muška ve svém článku v časopise Úroda (11/2023) na putování za poznáním dějin pěstování cukrové řepy. Aktuální téma se týká historického objevování (mnohdy i s přesahem do současnosti) patogenů, působících na porostech cukrovky. V krátkosti zmiňuje i pěstování „semenice“.
Z nepřátel z říše živočišné byly koncem 19. století zmiňováni následující: zajíc, hraboš rolní, ponrava chrousta, stonožka, háďátko řepné, mršník (dnešní název mrchožrout), dřepčík, brouk řepný (dnešní název maločlenec čárkovitý), ponrava štítničky (dnešní název štítonoš skvrnitý), bělásek řepný, osenice ozimní (dnešní název osenice polní), můra gamma, moucha řepná (dnešní název květilka řepná) či například krtonožka.
Mezi nejčastější nemoci na cukrovce pak byly uváděny: rez, hniloba srdeční, čerň řepná, hniloba kořenná či zasychání chřástu.
Roku 1946 byly škody způsobené škůdci a chorobami cukrovky vyčísleny na částku 175 643 700 Kčs (ve staré měně). Škůdci měli celkový podíl na této částce 56,6 %, z čehož nejnebezpečnějšími byli dřepčíci (25,2 % z celkové částky) a nosatci (24,1 % z celkové částky).
Více informací přináší listopadové vydání časopisu Úroda (11/2023).*
Úvodní obrázek: Maločlenec čárkovitý (Atomaria linearis), brouk zvětšený a vpravo ve skutečné velikosti Zdroj ČERNÝ, J., DRACHOVSKÁ, M., 1947: Řepařská fytopathologie. Hospodářská skupina Čs. průmyslu cukrovarnického, 233 s.
