Čekanka (Cichorium intybus) je dvouletá rostlina v prvním roce vytvářející dužnatý kořen, v druhém pak květní lodyhu. Koncem devatenáctého století se uvádělo, že „roste u nás na divoko“; jiné, zhruba o 15–20 let mladší prameny následně uváděly: „Divoká forma pěstované čekanky jest obecná u nás a po celé mírné a jižní Evropě na suchopárech, podél cest, na mezích i pastvinách“.
Postupným nástupem pěstování došlo k proměně jejího kořene (kůlového) se spodní částí lodyhy v tlustší a masitý, „čímž se čekanka stala bulevninou“. U její bulvy lze též rozeznat část kořenovou, krček a hlavu. Na tvorbě této bulvy se však podílí již zmíněný kůlový kořen. Historií čekanky se ve svém článku zveřejněném v časopise Úroda zabývá Ing. Antonín Muška.
Jak dále uvádí, čekanku řadíme do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), podčeledi jazykokvětých (Liguliflorae), zahrnující známé rody jako například čekanka, jestřábník, smetanka aj. „Opyluje se snad výhradně jen pylem cizím, ač zařízení květní nevylučuje na dobro opylení pylem vlastním“. Jednotlivé květy však po provedeném uzavření nenasazují na plody. Zbarvení květů je do blankytně modré, ale jsou i čekanky s květem bělavým či zřídka i růžové. Plody jsou ochmýřené nažky. Tyto nažky jsou tří- až pětihranné, hladké, opatřené kališním věnečkem skládajícím se z mnoha jednořadých šupinek. „V obyčejném životě jmenujeme ovšem tyto nažky prostě semenem“. Klíčivost si většina těchto semen za dobrého uskladnění udrží dva až tři roky. Pozdější prameny uvádí klíčivost nažek čtyři až pět let. „Přímá, tvrdá lodyha jest rozvětvena a 1,5 a 2 m vysoká“. (Ačkoliv v polovině dvacátého století se uváděla výška již pouhých 100 cm).
Vytvářející se bulva nabývá tloušťky 5–8 cm a váhy až 0,8 kg. Začátkem druhého desetiletí minulého století se uvádělo, že obsahuje 75,8 % vody, 1,1 % dusíkatých látek, 0,3 % tuku, 20,3 % bezdusíkatého výtažku, 1,3 % dřevoviny a 1,2 % popela. Přičemž bezdusíkatý výtažek se „sestává hlavně z cukru hroznového, z cukru třtinového a z inulinu“. Není bez zajímavosti, že „jest i u čekanky velikost bulev v opačném vztahu s jich obsahem“. Setkáváme se tak s tím, že při velké sklizni bulev jsou tyto chudší sušinou.
V roce 1896 se uvádělo, že „kořen pěstované čekanky slouží za náhražku kávy“ a dále, že se z něj vyrábí cikorie, což jest právě ona kávová náhražka. Krásným je citát epigramu humoristy Františka Jaromíra Rubeše: „Nač nám třeba Orientu, celé Arábie, vždyť my máme Mochtín, vivat česká cikorie!“. Mochtínská továrna – mimochodem první svého druhu v naší vlasti (její vznik se datuje do roku 1804, kdy s nápadem založit ji přišel bývalý rytmistr rakouského jezdeckého pluku Vilém Günter a s jehož realizací mu pomohli pánové Vavřinec Solnický, Arnošt z Panovic a Engelbert z Theelen) – respektive její zrod, byl vynikajícím nápadem, vezmeme-li v úvahu soudobé události. Hledala se totiž náhražka za kávu, jejíž dovoz byl přerušen francouzskou blokádou anglického (respektive koloniálního) zboží. Jedná se též o důležitou průmyslovou rostlinu užívanou nejen jako ona náhražka kávy, ale sloužila i jako hodnotné krmivo.
Více informací sděluje autor článku Ing. Antonín Muška v červnovém vydání časopisu Úroda (6/2022).*
