Luskoviny tvoří hospodářsky významnou skupinu polních plodin, do které patří jednoleté botanické druhy z čeledi bobovitých (Fabaceae). V našich podmínkách se z této čeledi převážně pěstuje hrách, sója, lupiny a bob, v malé míře potom fazol, čočka, vikve a cizrna.
Tématem se v Úrodě č. 3/2017 zabývá Ing. Tomáš Šimon, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i. Dodává, že inokulace osiva hlízkovými bakteriemi pro dobrou tvorbu hlízek a vysokou nitrogenázovou aktivitu má nezaměnitelný význam pro výživu luskovin dusíkem. Při dobré nodulaci je na minerálním hnojení N většina druhů luskovin téměř nezávislá, i když se celková potřeba dusíku pro dobrý výnos pohybuje mezi 100–200 kg/ha. Ve formě minerálních hnojiv se proto běžně dodává pouze startovací dávka 10–40 kg N/ha potřebného pro první období růstu po vzejití.
Poněkud jiná je situace u sóji, která na průměrný výnos semene 3 t/ha spotřebuje přibližně 200 kg N/ha a fixací dusíku je schopna získat pouze 70 %. Proto je důležitá kontrola nasazení hlízek na kořenech, která se provádí vizuálně před květem na vyrytých a omytých rostlinách z různých míst pozemku. Při neuspokojivé nodulaci je potom nutné hnojení dusíkem na list. V případě potřeby se porost přihnojí dusíkem v snadno dostupné formě, jako je např. ledek v dávce 25–30 kg N/ha, a to před květem a při tvorbě lusků. Při zavádění sóji na nové pozemky po obilnině se doporučuje hnojit v celkové dávce 80–100 kg N/ha. Tyto dávky lze snižovat, jakmile se účinnost biologické fixace dusíku zlepší. Hnojení fosforem a draslíkem by mělo být prováděno na základě agrochemických rozborů půdy. Doporučované dávky se pohybují v rozmezí 20–40 kg P a 60–100 kg K/ha a PK hnojiva je vhodné zapravit již na podzim před orbou nebo ve formě zásobního hnojení. Pro správnou výživu luskovin jsou důležité též stopové prvky v půdě, především molybden a mangan.*
