Nejprve je třeba si uvědomit, že půda je složitý pórový systém. Objem půdy tedy obsahuje různé množství pórů o různé velikosti a právě skladba těchto pórů předurčuje jak retenční, tak hydraulické schopnosti půdy. Malé (kapilární) póry vodu poutají, avšak z těch nejjemnějších je těžké vodu pro potřeby rostlin získat. Střední (semikapilární), ale především velké (nekapilární) póry vodu snáze vedou a zrychlují tak její pohyb do hloubi profilu a podzemních vod. Pórovitost, respektive skladba pórů, je ovlivněna mnoha faktory, jako jsou zrnitost, obsah a kvalita organické složky, kvalita půdní struktury, biologické oživení, ale také agrotechnika či střídání plodin.
Právě těmito faktory může zemědělec ovlivnit fyzikální stav půdy, a tak podpořit její hydrologické funkce. Opačně však působí degradace půdy, především utužení ornice a podorničí. To má za následek konsolidaci půdních částic a navýšení jemných kapilárních pórů, které zpomalují vertikální pohyb půdy. Půda se tedy v místě nadměrného utužení stane prakticky nepropustnou, mělkou, voda tvoří na povrchu kaluže, nebo na svahu bez využití odtéká a sekundárně může degradovat půdu erozí. V půdě vše souvisí se vším a jednostranné využívání, či špatná péče o dlouhodobou úrodnost zákonitě naruší její stabilitu a akceleruje projevy degradace, včetně degradace hydrologických funkcí.
V roce 2007 byly pro celé území České republiky vytvořeny první mapy hydropedologických parametrů půd (Novák a kol. 2007), o jejichž aktualizaci se v roce 2018 postaral tým z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v. v. i. Červencové vydání časopisu Úroda přináší výstupy tří map – Mapy hydrologických skupin půd ČR, retenční vodní kapacity půd ČR a využitelné vodní kapacity zemědělských půd ČR.
Další informace k tomuto tématu se dočtete v červencovém vydání časopisu Úroda v článku Ing. Jana Vopravila, Ph.D., a kolektivu autorů z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v. v. i.*
