Širokolisté šťovíky (š. tupolistý, š. kadeřavý a š. alpský) představují pro zemědělce neustálý problém při hospodaření na travních porostech. Jsou to agresivní rostliny, které ze svého okolí vytlačují kulturní trávy a jeteloviny. Jejich píce obsahuje značné množství kyseliny šťavelové, tříslovin a alkaloidů a je odmítána skotem i ovcemi. I přes nízký obsah vlákniny vykazuje píce štovíkú nízkou stravitelnost. Vzhledem k vysokému obsahu vody (téměř 90 %) obtížně a pomalu zavadá a způsobuje technologické problémy při výrobě sena a senáží. Rostliny šťovíků rovněž narušují estetický vzhled luk a pastvin.
Z půdní zásoby dokáže část semen klíčit i po více než dvacet letech. Přestože je známa řada postupů, jak eliminovat výskyt těchto plevelů v travních porostech, zaplevelení v poslední době spíše narůstá. Velký problém způsobují širokolisté šťovíky na ekologicky hospodařících farmách, kde nelze použít účinné herbicidy.
V květnu 2001 byl založen pokus na základě česko - rakouského projektu Aktion 32p23, který měl mimo jiné porovnat účinnost vybraných zásahů proti šťovíku tupolistému v travních porostech. Pokus byl založen na extenzivně využívaném pastevním, ruderalizovaném porostu, na stanovišti s vyšší hladinou spodní vody v katastru obce Jimramovské Pavlovice v okrese Žďár nad Sázavou.
Plocha byla silně zaplevelena šťovíkem tupolistým, který se v době zásahu nacházel ve fázi listové růžice. V přízemní vrstvě bylo značné množství semenáčků šťovíků (1 - 2 pravé listy). V době ošetření bylo zjištěno v průměru 28 vyvinutých rostlin (od 8 do 42) šťovíku tupolistého na parcele 15 m2. Jedna rostlina vytvářela podle průměru kořenového krčku jeden až patnáct vegetačních vrcholů - srdéček (v průměru 230 na 15 m2), ze kterých později vyrůstal květní stonek. Vedle šťovíku tupolistého byly přítomny tyto druhy: kopřiva dvoudomá, lopuch pavučinatý, kerblík lesní, bršlice kozí noha, pryskyřník plazivý, rdesno hadí kořen a hluchavka bílá. Jeteloviny se na dané ploše vyskytují jen ojediněle (jetel luční a j. plazivý). Z trav se tam nejhojněji vyskytovaly bojínek luční, psárka luční, lipnice luční a kostřava luční.
Použitá opatření (zásah proveden 11. 5. 2001):
1. Kontrola bez zásahů.
2. Manuální vykopávání rostlin motykou do hloubky 30 mm.
3. Termické ošetření listových srdéček plynovým hořákem.
4. Plošný postřik Refine 75 DF (20 g ve 300 l vody.ha-1 + smáčedlo).
5. Plošný postřik Grodyl 75WG (30 g ve 300 l vody.ha-1 + smáčedlo).
6. Ošetření jednotlivých rostlin přípravkem Roundup Biaktiv v koncentraci 33 %, natírání jednoho listu na rostlině.
Každé opatření bylo použito ve čtyřech opakováních na parcelách o velikosti 15 m2. První kontrola byla provedena za tři týdny po provedení zásahů. Část mechanicky a termicky ošetřených rostlin regeneruje a rozrůstají se nezasažené, v době zásahu přehlédnuté a malé rostliny.
Tři týdny po ošetření přípravkem Refine 75 DF byl výrazně retardován růst trav (jejich výška byla o 15 - 20 cm nižší než u kontroly). Šťovíky měly červené listy, ale byly dosud živé. U dalších plevelů začaly žloutnout nejmladší listy a vegetační vrchol. Po aplikaci přípravku Grodyl 75 WG je retardace růstu trav méně výrazná než po aplikaci předchozího přípravku. Účinek na šťovíky je malý. Po lokální aplikaci přípravku Roundup Biaktiv listy šťovíků žloutnou, ale objevují se nové a přehlédnuté rostliny.
Při kontrole po spasení, pokosení a obrostení dne 29. 8. 2001 jsme zjistili tuto účinnost jednotlivých opatření:
- vykopávání jednotlivých rostlin do hloubky 20 - 30 mm - 50% účinnost;
- pálení plynovým hořákem do zuhelnatění báze vyvíjejícího se listu - 50% účinnost;
- Refine 75 DF 20 g.ha-1 - 95% účinnost;
- Grodyl 75 WG 30 g.ha-1 - 60% účinnost;
- Roundup Biaktiv natírání jednoho listu 33% koncentrací - 90% účinnost.
Nejúčinnějším zásahem pro omezení šťovíků v tomto pokusu byla plošná aplikace přípravku Refine 75 DF v dávce 20 g.ha-1. Velmi účinné bylo také potírání šťovíků 33% roztokem přípravku Roundup, i když byla nevýhodou vyšší časová náročnost a neošetření mladých rostlin skrytých v porostu. Přípravek Grodyl 75 WG byl v dávce 30 g.ha-1 nedostatečně účinný a vyšší dávka je při plošné aplikaci finančně mnohem náročnější než aplikace přípravku Refine 75 DF. V Rakousku je registrována dávka pro hubení širokolistých šťovíků 60 g.ha-1. Je však preferováno ošetření jednotlivých rostlin před plošným zásahem, protože výrazně omezuje potřebu herbicidu a nejsou současně hubeny jeteloviny. Je také nutné počítat s tím, že po plošné aplikaci herbicidů na travní porosty poklesne výnos ošetřeného porostu o 15 - 30 % a určitá výnosová deprese přetrvává i do další seče. Proto je ideální termín pro ošetření na podzim, kdy snížení výnosů neovlivní celkovou produkci porostů. Plošná aplikace herbicidů je doporučována při počtu více než 2000 rostlin šťovíku na jeden hektar rovnoměrně rozptýlených.
Mechanické vykopávání jednotlivých rostlin do malé hloubky je rovněž nedostatečně účinné a efekt není adekvátní vynaložené práci. Je nutné odstranit kořen šťovíku alespoň 10 - 15 cm pod kořenovým krčkem, k čemuž jsou velmi vhodné vypichovače využívané v Rakousku (Ampferstecher). Termické hubení plamenem se neosvědčilo pravděpodobně z důvodu nedostatečné penetrace vysoké teploty k meristematickým pletivům na kořenovém krčku ošetřených šťovíků. V Rakousku se však osvědčilo použití infračerveného zářiče s propanbutanovým palivem na biofarmách. Nevýhodou je však značná časová náročnost v porovnání s dalšími postupy (viz tabulku).
Listovou plochu širokolistých šťovíků poškozuje mandelinka ředkvičková (Gastrophysa viridula). Je to brouk, jehož larvy mohou způsobit na šťovících holožír. Obvykle je však poškození mnohem menší. Šťovíky na variantách ošetřených sulfonilmočovinami byly podstatně více napadeny tímto hmyzem.
Závěr
Hubení širokolistých šťovíků v travních porostech je vždy dlouhodobý proces, což je dáno postupným vzcházením semen z půdní zásoby. Pro úspěšnou eliminaci výskytu širokolistých šťovíků na loukách a pastvinách je nutné využít všech dostupných opatření a nespoléhat se pouze na použití herbicidů.
Mezi základní opatření patří setí travních a jetelových osiv bez přítomnosti semen šťovíků (podle normy je přípustné pět semen šťovíků na 100 g osiva, tj. až 2000 semen na 1 ha!). Dále je nutné zabránit dozrávání a vysemenění dospělých šťovíků, omezit hnojení na zaplevelených plochách (snížení konkurenceschopnosti vzcházejících rostlin šťovíků), vápnění kyselé půdy (podpora konkurenceschopnosti kulturních druhů) a přisévání prořídlých a mezerovitých porostů.
I v případě dodržení všech uvedených zásad musíme počítat s tím, že na zaplevelených plochách se budou objevovat nové šťovíky po dobu minimálně pěti až osmi let od posledního vysemenění rostlin. I potom však hrozí zaplevelení z okolních nekosených ploch, kdy se mohou dostat semena šťovíků na „čisté“ pozemky větrem po sněhu či vodou při záplavách luk v okolí vodních toků z velké vzdálenosti.
Ing. Stanislav Hejduk, PhD.,
Mendelova zemědělská a lesnická
univerzita v Brně,
dr. Erich M. Pötsch,
Bundesanstalt für alpenländische Landwirtschaft,
Gumpenstein, Rakousko
