
Na jaře mluvíme především o dusíku (N). Je klíčový pro start vegetace a nejvíce se ho aplikují dusíkatá hnojiva. Významné jsou i draslík (K), fosfor (P) a síra (S). Často ale zapomínáme na hořčík (Mg) – prvek, který sice nebývá v centru pozornosti, ale zásadně ovlivňuje využití všech ostatních živin.
Jak píše ve svém článku Ing. Jindřich Černý, Ph.D., z Katedry agroenvironmentální chemie a výživy rostlin, FAPPZ, ČZU v Praze, hořčík je centrálním atomem chlorofylu, tedy podmínkou fotosyntézy. Přibližně třetina přijatého Mg je vázána právě zde. Zbytek plní řadu fyziologických funkcí:
Při jeho nedostatku se zpomaluje fotosyntéza, omezuje růst kořenů a snižuje efektivita využití dusíku. Výsledkem je nižší výnosový potenciál i horší kvalita produkce.
Deficit Mg se dlouho projevuje skrytě – omezením transportu cukrů, slabším růstem kořenů či nižší tvorbou energie. Viditelné příznaky přicházejí až později: typická je chloróza starších listů, kdy žloutnou pletiva mezi nervaturou, zatímco žilnatina zůstává zelená. V této fázi už je vývoj rostlin narušen.
Pro jarní aplikace je vhodný především síran hořečnatý (např. Kieserit), který dodává rychle přijatelný Mg i síru. Uplatňuje se při:
Možností je i listová aplikace (hořká/Epsomská sůl), ta by však měla být jen doplňkem, nikoli náhradou půdního zásobení.
Úvodní foto: Nedostatek hořčíku u pšenice se projevuje žloutnutím starších listů Foto Jindřich Černý
Celý článek najdete v časopisu Farmář č. 2/2026.