V příspěvcích, které zaměřujeme na problematiku hnojení hlavních plodin, vám většinou přinášíme nové poznatky z výzkumu podložené řadou pokusů a vědeckých publikací. Z výsledků často vyplývá, že některé vztahy jsou poměrně složité a orientovat se v nich není vůbec jednoduché. V tomto příspěvku se proto vracíme k základním principům stanovení dávky dusíku, které bychom ve výživě ozimé pšenice neměli opomenout. Z nich pak vyplývá, že vše není nakonec tak složité, jak se původně zdálo.
Výživou ozimé pšenice dusíkem se spolu s dalšími autory zabývá Ing. Jindřich Černý, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze v Úrodě č. 3/2018. Autoři konstatují, že hnojení ozimé pšenice na jaře a v období intenzivního růstu je potřeba věnovat velkou pozornost. To je především z toho důvodu, že pšenice v tomto období vytváří většinu výnosotvorných prvků. Především počet odnoží, které následně ovlivňují počet klasů na jednotce plochy, založení (velikost) klasů je určující pro počet semen. Ve druhé polovině vegetace na tvorbu výnosu významně přispívá hmotnost tisíce zrn (HTZ) a utváří se kvalitativní parametry. Vše uvedené je značně ovlivňováno výživou a hnojením. Aby bylo působení živin efektivní, musí být hnojení vždy sladěno s půdními podmínkami a průběhem počasí. Podle těchto faktorů je pak vhodné volit výši dílčích dávek přihnojení a formu aplikovaného dusíku (a také síry a hořčíku). V jednotlivých letech se mezi odborníky vedou diskuse, jaký postup je správný a výsledky polních pokusů mohou rozdílnost názorů upřesňovat (obr. 1). V každém případě však platí, že čím menší chyby vznikly v jednotlivých obdobích pěstování ozimé pšenice, tím menší je vliv různých způsobů hnojení a menší rozdíly se nám ukážou na konci vegetace.*
