Nejvýznamnější plodinou v projektu ECOBREED je ale pšenice a věnuje se jí proto nejvíce pozornosti. Na tiskové konferenci k projektu o ní hovořil prof. Ing. Dr. Heinrich Grausgruber z rakouské Universität für Bodenkultur Wien (univerzita se zaměřením na zemědělství a přírodní vědy), který je zodpovědný za balíček věnovaný pšenici (včetně tvrdé).
Jak uvedl, sledují tři skupiny odrůd podle ranosti a cílem je vybrat nejvhodnější genotypy pro ekologické zemědělství. Hledají také speciální znaky vhodné pro odlišné podmínky, třeba pro oblasti s nadbytkem srážek (kde je také větší tlak plevelů), nebo naopak pro sušší oblasti. Přesvědčili jsme se, že neexistuje odrůda (nebo genotyp) vhodná pro všechny podmínky, upozornil prof. Grausgruber s tím, že pro ekologické zemědělství je typická potřeba specifické adaptace. Očekává, že ze současného křížení získají nové odrůdy po pěti až deseti letech, což je výhodné především pro země východní Evropy, kde se odrůdy pro ekologické zemědělství dosud příliš nešlechtily. V Německu, Švýcarsku nebo třeba Rakousku s tím začali již před dvěma dekádami.
V rámci projektu ECOBREED se u pšenice zaměřují především na rezistenci vůči chorobám. Například vnášejí rezistenci vůči některým snětem ze zdrojů původem ze Severní Ameriky. Tyto linie testovali dva roky a některé vykazovaly 100% rezistenci. Další zajímavostí je linie s vysokým obsahem proteinů. Hledají také genotypy, které umí dobře spolupracovat s mikrobiomem, zvláště mykorrhizními houbami, což do určité míry vychází z objemu exudátů vylučovaných kořeny.
Dr. Vladimir Meglič, který působí ve slovinském Zemědělském institutu a také jako koordinátor projektu ECOBREED, uvedl, že se zaměřují na šlechtění brambor. Nejvýznamnější chorobou je plíseň bramboru, hledají tedy genotypy, které jsou vůči ní rezistentní. Také zkoušejí nové strategie ochrany proti mandelince bramborové a drátovcům, některé jsou založeny na entomopatogenních houbách.
V Srbsku se pak věnují šlechtění sóji, získali několik nových linií zajímavých pro ekologické zemědělství, například díky lepší konkurenceschopnosti vůči plevelům. Pracují také na toleranci vůči biotickým stresům například v důsledku napadení chorobami (hlízenka a podobně) a napadení hmyzem, jako je třeba invazivní kněžice mramorovaná. Obdobně se věnují abiotickým stresům, což zahrnuje tolerance vůči chladu (pro sever Evropy), ale také suchu (pro jižní oblasti). Další oblastí je využívání krycí plodiny pro zlepšení produkce osiv sóji.*
