Cukrovou řepu napadá celá řada škůdců. K nejzávažnějším patří háďátko řepné. Na zamořených pozemcích se vyplatí používat antinematodní odrůdy. Osivo je sice v porovnání s klasickými odrůdami cukrovky o něco dražší, ale pěstitelům se to určitě vyplatí. Doporučuje se nechat si udělat rozbory půdy a podle zjištění volit odrůdy buď klasické, nebo antinematodní. Odrůdy odolné vůči háďátkům poskytují na zamořených pozemcích vyšší výnosy a na lokalitách bez zamoření bývají výsledky srovnatelné.
V pokusech Řepařského institutu, spol. s r. o., se porovnávají klasické a antinematodní odrůdy cukrové řepy. Potvrzuje se větší výkonnost odrůd tolerantních vůči háďátkům na zamořených polích. Nejen o výsledcích odrůdových pokusů informovala na semináři v Bezně Ing. Klára Pavlů, Ph.D.
V loňských pokusech na lokalitách zamořených háďátky velmi dobře prospívaly antinematodní odrůdy BTS 555, Eliska KWS, B1276, Golem, Viola KWS nebo FD Baseball. Nejvýkonnější odrůda v porovnávaném sortimentu Viola KWS, které má i zvýšenou odolnost proti cerkosporioze, v průměru stanovišť poskytla skoro 115 t/ha v přepočtu na šestnáctiprocentní cukernatost.
Také v systému pěstování Conviso Smart se porovnávaly klasické a antinematodní odrůdy cukrovky. Z hlediska dosaženého výnosu i cukernatosti si v průměru zamořených stanovišť pokusů nejlépe vedly odrůdy tolerantní vůči háďátkům Smart Sanya KWS a BTS9145N.
Na problematiku škodlivosti háďátek se ve své přednášce zaměřil Ing. Ondřej Douda, Ph.D., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i. V úvodu vystoupení vysvětlil, že se háďátko řepné vyskytuje hlavně v Čechách, zatímco na Moravě škodí méně. Na Slovensku výskyt háďátka řepného dosud vůbec nezaznamenali.
Ing. Douda připomněl, že ochrana vůči háďátkům je velmi problematická. Pěstitelům cukrové řepy nezbývá nic jiného než sledovat výskyt a podle rozborů půdy volit klasické nebo antinematodní odrůdy cukrovky.
Háďátko řepné bylo popsáno už v roce 1871 Adolfem Schmidtem. První zprávy o výskytu tohoto škodlivého organismu v Čechách pocházejí z okolí Chrudimi z roku 1886. Jedná se o sedenterní druh, což znamená, že se samice mění v cystu obsahující vajíčko. Při napadení cukrovky dochází k nadměrné tvorbě kořenů, zakrslosti a vadnutí listů.
Životaschopnost poměrně rychle klesá, při nepřítomnosti hostitelské rostliny většina vajíček v cystě odumírá asi po pěti letech. Škůdce tvoří až tři generace za rok a napadá 200 druhů hostitelských rostlin. Při množství padesáti vajíček na jeden mililitr půdy se u náchylných odrůd snižují výnosy cukrové řepy zhruba o pět procent.*
