
Celosvětová plocha geneticky upravených plodin (GMO) dnes dosahuje přibližně 200 milionů hektarů. Pěstují se od roku 1996 a největší rozšíření mají v Severní a Jižní Americe. Nejvýznamnější GM plodinou je sója, následuje kukuřice, bavlník a řepka.
V České republice se GM plodiny podle autorky článku Ing. Hany Honsové, Ph.D., na provozních plochách nepěstují, přestože je u nás povolena geneticky upravená kukuřice. Dováží se však zejména geneticky upravená sója pro krmivářské účely.
Vedle klasických GMO se rozvíjejí nové šlechtitelské techniky (NGT), které umožňují cílené úpravy genetické informace bez vnášení cizorodé DNA. V Evropské unii jsou však zatím posuzovány stejně jako GMO, i když probíhá diskuse o jejich odlišném legislativním režimu.
Nakládání s GMO v ČR upravuje zákon č. 78/2004 Sb. Rozlišuje se laboratorní práce, uvádění do životního prostředí a uvádění na trh, vždy na základě povolení. Dozor vykonává Česká inspekce životního prostředí. V posledních letech byly zaznamenány ojedinělé případy nepovolených GMO, například geneticky upravené okrasné ryby či semena rajčat nabízená přes internet. Kontroly osiv kukuřice, sóji a řepky však nepovolenou přítomnost GMO nepotvrdily.
Základem kontroly je analýza DNA, jejíž metody se neustále zdokonalují. Moderní screening zachytí většinu běžných GMO, avšak nové genetické úpravy s minimální změnou DNA mohou být obtížně odhalitelné. Téma GMO a NGT tak zůstává aktuální nejen z pohledu šlechtění, ale i legislativy a kontrolní praxe.
Úvodní foto: Do Evropy se ve velkém dováží geneticky upravená sója na krmení Foto Hana Honsová
Celý článek najdete v časopisu Farmář č. 2/2026.