Ing. Karel Klem, Ph.D., je vědeckým pracovníkem Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., a odborným asistentem na Mendelově univerzitě v Brně. Zabývá se dopady klimatické změny na zemědělství, zejména pak vlivem zvýšené koncentrace CO2, sucha a vysokých teplot na zemědělské plodiny, dále také možnostmi adaptace a mitigace, tj. omezováním emisí skleníkových plynů ze zemědělství. Z pohledu adaptace a mitigace se zaměřuje zejména na postupy regenerativního či uhlíkového zemědělství, které vedle ukládání uhlíku v půdě přispívají i k většímu zadržení vody v půdě či ochraně před erozí.
Regenerativní zemědělství je založeno na agrotechnických postupech, které obecně výskyt hraboše polního podporují. Tedy na používání bezorebných technologií, jež minimálně narušují systém chodbiček, a pěstování meziplodin, představující zdroj potravy v průběhu podzimu a zimy. To je do určité míry fakt, který je pozorován velmi často v praxi, nicméně problém je do značné míry složitější. Pokud porovnáváme mělké kypření do hloubky zhruba 8–12 cm, což je dnes poměrně běžná praxe zpracování půdy ať již s použitím diskového, či radličkového nářadí, s bezorebným setím, rozdíly ve výskytu hraboše bývají poměrně malé, ačkoliv nějaké většinou pozorovány jsou. Při porovnání bezorebného setí s orbou nebo hloubkovým kypřením, jednoznačně pozorujeme významný efekt orby na redukci výskytu hraboše v prvních jednom až dvou měsících. Nicméně pokud je populační dynamika hraboše na vrcholu, i v případě orby dochází následně k prudkému nárůstu výskytu hraboše, většinou ještě na podzim či v průběhu zimy. To je závislé na dostatku potravy, kterou představují především ozimé plodiny, jako jsou ozimá pšenice či ozimá řepka. Podobnou úlohu ovšem představují rovněž meziplodiny, nicméně v případě vymrzajících meziplodin je nabídka potravy velmi záhy ukončena a šíření hraboše se obvykle zastavuje. Ve prospěch hraboše tedy většinou hovoří více ozimé plodiny ve srovnání s vymrzajícími meziplodinami.
Z pohledu posouzení vlivu regenerativního zemědělství je rovněž důležitá doba od přechodu k regenerativnímu zemědělství. Z našich zkušeností jsou největší problémy s hrabošem pozorovány v prvních jednom až třech letech (v závislosti na populačním cyklu) od přechodu na technologie regenerativního zemědělství. Následně je i v letech s vysokými výskyty hraboše pozorován spíše jeho ústup a později dokonce nižší výskyt než u konvenčních technologií. Důvody toho jevu nejsou jednoznačně zřejmé, a zkušeností není v tuto chvíli dostatek, aby mohl být považován za obecně platný, nicméně jedná se jednu z mála pozitivních zpráv pro regenerativní zemědělství z pohledu výskytu hraboše polního. Pro přechodné období je v regenerativním zemědělství možné uplatnit tzv. Keyline pluhy, které rozřezávají půdu do větší hloubky v úzkém pásku a vedle zlepšené infiltrace a narušení zhutněných vrstev půdy narušují rovněž systém chodbiček hraboše, aniž by docházelo k obracení půdy a zapravování zbytků rostlin. Zejména při opakovaném použití tak může docházet k podobnému efektu jako u orby. Pro regenerativní zemědělství by důležitou zásadou mělo být vysazování stromů v okolí polí a v případě velkých pozemků rovněž uprostřed a na nich zřizovat příbytky pro některé sovy, které jsou velmi efektivními lovci hrabošů.
Ing. Pavel Růžek, CSc., je absolventem gymnázia ve Vlašimi a Agronomické fakulty VŠZ v Praze. Nyní je vědeckým pracovníkem v týmu Integrovaná výživa rostlin ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni. Ve své odborné činnosti se v posledních letech zaměřuje především na inovativní postupy v pěstebních technologiích a vzájemné vazby mezi zpracováním půdy, výživou a hnojením rostlin, kvalitou půdy, vody a ovzduší. Je autorem nebo spoluautorem více než 200 prací publikovaných ve vědeckém a odborném tisku, 16 odborných knih a metodik a více než 20 autorských osvědčení včetně čtyř patentů, které jsou uplatněny v nových strojích, hnojivech a originálních technologiích využívaných ve stovkách zemědělských podniků v ČR a zahraničí.
V regenerativním zemědělství ve srovnání s konvenčním je snahou po větší část roku udržet pokryv půdy rostlinami nebo rostlinnými zbytky. Přitom se ve větší míře uplatňují meziplodiny a pomocné plodiny včetně vysévání směsí plodin (intercropping). Zároveň jsou častěji používány bezorebné konzervační technologie zpracování půdy. Přínosem je lepší zadržení uhlíku a vody v půdě, její celkové oživení včetně zvýšení diversity organismů a postupné zlepšování půdní struktury a úrodnosti. Kromě přínosů existují i negativa, mezi která také patří větší riziko výskytu hraboše polního a škod jím způsobených na pěstovaných plodinách. Pozemky s uplatňováním regenerativního zemědělství by měly být více začleněny do krajinných prvků s vyšší biodiversitou, kde má i hraboš více přirozených nepřátel.
Z našich dlouhodobých pokusů s různým zpracováním půdy v Praze-Ruzyni (od roku 1995) vyplývá, že největší riziko výskytu hraboše polního po sklizni pěstovaných plodin je na nezpracované půdě s přímým setím následné plodiny do mulče a jen o něco menší na půdě zpracovávané do hloubky 10 cm radličkou s ponecháním většiny posklizňových zbytků na povrchu. Nejmenší výskyt hraboše je většinou po klasické orbě do 20–23 cm. U bezorebných technologií zpracování půdy má na výskyt hraboše rozhodující vliv homogenizace rostlinných zbytků po sklizni. Jakékoliv nahromadění slámy, popř. polehlé vyšší strniště a podobně zvyšuje riziko výskytu hraboše polního a poskytuje mu kryt před predátory. V půdě, která není více let zpracována, vytváří hraboš pevnější a trvanlivější chodbičky a vzhledem k většímu množství melioračních biopórů po makroedafonu a kořenech rostlin není tak ohrožen přívalovými dešti.
Dalším důležitým krokem je zejména při příznivých podmínkách pro množení hraboše včas korigovat jeho počty a nečekat na to, že si s tím poradí příroda. Po zapojení porostu polních plodin se rozdíly mezi různými technologiemi zpracování půdy postupně snižují a další kolonizace hraboše naopak někdy bývá větší na orané půdě. Například na jaře se v porostech ozimů neoraná půda s rostlinnými zbytky na povrchu pomaleji prohřívá a udržuje se v ní delší dobu větší vlhkost, což nejsou vhodné podmínky pro hraboše polního.
V letech s větším výskytem hraboše polního je nutné včas regulovat jeho počty. Jestliže ho řešíme až v době jeho kalamitního výskytu, je často při podstatně vyšších nákladech již pozdě a způsobené škody mohou být značné. Ve spolupráci s českou firmou P & L, spol. s r. o., jsme v roce 2020 vyvinuli originální (autorsky chráněný patentem) podpovrchový aplikátor rodenticidů Terrier, který je velmi vhodný k preventivním aplikacím také v regenerativním zemědělství již při nízkém výskytu hraboše. Při vzcházení porostů polních plodin se doporučuje objet s aplikátorem okraje polí, opakovaně v místech sousedících s pozemky s výskytem hraboše (příkopy u silnic, remízky, biopásy, meziplodiny apod.). Terrier je šetrný k půdě i pěstovaným plodinám a dokáže aplikovat nízké dávky (od 2 kg/ha) rodenticidů nebo jejich směsí, popřípadě s přídavkem atraktantů s minimálním rizikem ohrožení necílových organismů.*
