Kukuřice se stala neodmyslitelnou součástí krmných dávek pro skot. Kromě toho je v posledních letech nejvíce pěstovanou plodinou pro potřeby bioplynových stanic. Kukuřici můžeme po celý rok uchovat pouze jedním způsobem, a to silážováním, na rozdíl od mnohých pícnin, u kterých se rovněž využije i nejstarší druh konzervace, a to sušení.
Jak vysvětluje ve svém článku zveřejněném v týdeníku Zemědělec Ing. Yvona Tyrolová z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., silážování je druh konzervace pícnin, kdy se vytvořením anaerobních podmínek dosáhne vhodného prostředí pro růst a množení bakterií mléčného kvašení. Tyto bakterie z vodorozpustných cukrů vytvářejí kyselinu mléčnou. S jejím narůstajícím množstvím v siláži dochází ke snížení pH a hmota je dlouhodobě zakonzervovaná. Samozřejmostí je, že se po celou dobu skladování dodrží anaerobní podmínky. Hlavním úkolem je uchovat co největší množství živin, zajistit chutnost a po otevření siláže co nejdéle její stabilitu.
Z technologického hlediska je podle Ing. Tyrolové velmi důležité nastolit co nejdříve anaerobní podmínky. V této době začíná konkurenční boj mezi aerobními a anaerobními organismy. Jen pro zajímavost, jak je důležité co nejrychleji vytvořit anaerobní podmínky – aerobní bakterie každých 30 minut zdvojnásobí svůj počet, dokud se pH nesníží pod hodnotu 6.
Podrobné informace zabývající se tímto tématem přináší týdeník Zemědělec (34/2021).*
