Fenologie je vědou studující růstové fáze (tzv. fenofáze), jejich načasování a vlivy, které mohou tyto fenofáze ovlivnit. Faktory, jež ovlivňují rychlost fenofáze, můžeme rozdělit do dvou základních skupin – na vnitřní a vnější. Mezi vnitřní faktor zařazujeme genetickou složku dané rostliny. Je zřejmé, že tento faktor zemědělec sám ovlivnit nemůže, to je v rukou šlechtitele. Avšak genetická složka může být vlivem vnějšího faktoru pozměněna na molekulární úrovni, vědu studující tyto změny označujeme jako epigenetiku.
Vnější faktory neboli stresy, můžeme rozdělit dále na dvě skupiny, a to biotické (živé složky přírody, tj. organismy) a abiotické (neživé složky přírody). Mezi biotické faktory patří vše živé, co může ovlivnit život rostliny, tj. plevel (soutěživost o živiny v půdě, světlo, vodu); původce chorob rostlin (bakterie, houby); škůdce (bezobratlí, obratlovci, ale i člověk obecně a sám zemědělec). Mezi nejdůležitější abiotické faktory patří teplota vzduchu, fotoperioda (délka světelného dne), dešťové srážky a s nimi spojený obsah vody v půdě, sluneční záření, teplota půdy, zásoba živin, ale i typ a druh půdy. Uvádí to Ing. Nicole Frantová z Mendelovy univerzity v Brně společně s klektivem autorů v článku publikovaném v časopise Úroda (7/2022).
Jak dále informuje, fenologii můžeme rozdělit na rostlinnou (tzv. fytofenologii) a živočišnou (tzv. zoofenologii). Fenologie se dále rozděluje podle druhu, jehož fenofáze se pozorují. Proto máme například fenologii ozimé pšenice, jabloně domácí, anebo fenologii migrace vlaštovky obecné. Rostlinnou fenologii můžeme také rozdělit na makrofenologii a mikrofenologii. O makrofenologii hovoříme tehdy, pokud hodnotíme vnější znaky, ty, které jsou viditelné lidským zrakem. Mikrofenologie pak slouží k hodnocení vnitřních znaků, většinou těch, které za běžných podmínek nevidíme, jako například vzrostný vrchol obilnin, jež je skrytý uvnitř stébla a z něhož se vytvoří klas, popřípadě lata či jiný typ květu pro daný druh specifický. Fáze vývoje tohoto vzrostného vrcholu jsou ve většině případů pozorovatelné pod mikroskopem. Aby fenologové z celého světa mohli sjednotit výsledky svých pozorování, využívají vybrané růstové stupnice.
Pro stanovení makrofenofází pšenice se nejčastěji využívají růstové stupnice Feekesova, Zadoksova a BBCH. K určení růstové fáze vzrostného vrcholu (budoucího klasu pšenice) se využívají stupnice podle Kupermanové a mezinárodní Waddingtonova.
Růst a vývoj každého organismu, ať už se jedná o rostlinu, živočicha či hmyz, je závislý na teplotě. Ke svému vývoji potřebuje organismus určitý přísun tepelné energie, pokud však dojde k překročení určité prahové hodnoty, nízké či vysoké, může dojít ke zpomalení, zastavení nebo úhynu daného organismu.*
Více informací se dočtete v časopise Úroda (7/2022).
