Profesor Josef Dlouhý vystudoval v roce 1964 zemědělskou školu v Praze a poté pracoval v zemědělských podnicích. Tam získal negativní zkušenosti s konvenčním zemědělstvím. V roce 1968 odešel do Švédska, kde zpočátku působil jako doktorand na katedře rostlinné výroby na univerzitě v Uppsale a zabýval se srovnáváním kvality produkce v klasickém a ekologickém zemědělství. Ekologickým zemědělstvím se nadále intenzivně zabývá. Využili jsme jeho přítomnosti na Evropské letní akademii ekologického zemědělství a položili mu několik otázek.
Také byly výsledky srovnávacích pokusů?
Pokus trval šest let a původní předpoklad byl, že se prokáže převaha konvenčního nad ekologickým zemědělstvím. Po jeho ukončení jsem musel konstatovat, že to není naprosto jednoznačné, což vzbudilo značný ohlas. Ve všech možných parametrech se srovnávaly čtyři plodiny – pšenice, brambory, ječmen a jetelotráva. Používaly se konvenční i nekonvenční analytické metody, například i biodynamické a další. Výsledkem bylo, že produkty z konvenčního zemědělství měly vyšší výnos hmoty, proteinů, nebo vyšší technologické hodnoty jako je třeba pekařská hodnota u pšenice. Oproti tomu ekologické produkty byly lepší v kvalitativních, především nutričně fyziologických parametrech. Tím se rozumí lepší biologická kvalita proteinů, daná poměrem a obsahem esenciálních aminokyselin.
A další odlišnosti?
Biopotraviny samozřejmě neobsahovaly žádná rezidua a měly lepší skladovací hodnotu – menší ztráty. Markantní to bylo především u brambor. Pokud po pěti měsících skladování srovnáte brambory z ekologického a konvenčního zemědělství, zjistíte že u konvenčních je úbytek, způsobený většinou napadením skládkovými chorobami, výrazně větší. Přepočítáte-li nakonec vše na obsah sušiny, nula od nuly pojde.
Rozdíly byly v převážné většině způsobeny větším množstvím lehce rozpustného dusíku, který právě u brambor způsobuje pozdější dozrávání, hlízy obsahují více vody a jsou náchylnější k poškození. Jsou zde i další aspekty, například imunita rostlin. Porosty, které mají méně dusíku jsou vzdušnější, nemají vodnatá pletiva. Mystického v tom není nic, vše lze jednoduše vysvětlit.
Jak vidíte budoucnost ekologického zemědělství?
V současné době se dělají uspěchaná, možná předčasná rozhodnutí, která souvisejí s výskytem SLAK, BSE a krizí zemědělství, způsobenou nadprodukcí. Základním trendem je ale ustavičná ekologizaace současného zemědělství a přechod na ekologické hospodaření. Není to už otázka osobní volby, ale týká se to přežití populace.
Není lepší možností integrované zemědělství?
Integrované zemědělství je vynikající krok vřed, jehož cílem je také udržitelný rozvoj. Jde ale k tommuto cíli velikou oklikou, zatímco ekologické zemědělství tam jde přímo. Výhodou této okliky je ale menší riziko a možnot zavést tento způsob hospodaření plošně. Byl bych první, kdo by varoval před přechodem na ekologické zemědělství ze dne na den, protože výsledkem by byl chaos. Nevýhodou integrovného zemědělství ale je, že chemické přípravky přeci jen používá, což znamená, že by pro své produkty nemuselo najít odbyt.
Biopotraviny jsou ale výrazně dražší…
Ekologické potraviny by něměly být dražší, ale naopak levnější, protože odpadnou náklady na drahé pesticidy, umělá hnojiva a škody způsobené jejich používáním. Začíná se také uvažovat o tom, že náhrady za škody způsobené zemědělstvím by měli nést ti, kteří je způsobili. V Německu byl například v povodí jedné řeky proveden následující pokus. Sedláci pěstovali na lehkých půdách brambory a hnojili k nim asi 120 kilo dusíku na hektar. Produkci prodávali s dobrou rentabilitou. Problém byl v tom, že obsah nitrátů v okolních studnách dosáhl následkem toho dvojnásobku povolené dávky, a vodu bylo třeba přečistit. Když se spočítaly náklady na vyčištění a přepočítaly se na plochy polí, odkud znečištění přišlo, dosáhla jejich výše 2000 DEM/ha a rentabilita rázem zmizela. A právě podobné náklady, vzniklé chbami systému, již nechtějí lidé ze svých daní platit.
