Nutnost značit svoji produkci při obsahu modifikované DNA nad 0,9 % zemědělce netěší, protože se obávají problémů při odbytu. Zvlášť nepříjemné by to bylo v případě, kdyby byl příčinou pyl GM plodiny ze sousedního pole.
Pokusy prováděné minulý rok v Německu s kukuřicí obsahující gen MON 810 ukázaly, že k prokřížení nad uvedenou hodnotu dochází v porostu vzdáleném do deseti metrů od zdroje pylu. Ve větším odstupu se obsah vneseného genu pohybuje kolem 0,4 %. Potvrzuje se tak, že koexistence biotechnologických plodin s konvenčními je za dodržení jednoduchých pravidel správné zemědělské praxe možná.
O výsledcích pokusu informovalo v Berlíně koncem listopadu sdružení InnoPlanta Nordharz Börde e. V. spolu s dalšími členy projektu. Sdružení bylo podle informací na jeho internetových stránkách založeno v roce 2000 s cílem podpořit rozvoj pěstování transgenních rostlin v regionu. Sdružuje vědce, zemědělce, šlechtitele, ale i zástupce průmyslu a státní správy.
V podmínkách praxe
Poloprovozní pokus proběhl v sedmi německých spolkových zemích celkem na třiceti stanovištích a uspořádán byl tak, aby co nejvíce odpovídal podmínkám praxe. Cílem bylo mimo jiné reprezentativně podchytit klimatické a lokální vlivy. Celkem bylo transgenní kukuřicí oseto přibližně 300 hektarů a výsledky poskytlo 28 stanovišť. Na devatenácti z nich byla naseta kukuřice na siláž, na osmi hybrid na zrno a na jednom na LKS.
Podmínky byly pro všechny pokusné plochy stejné. Kolem centrálního políčka, jehož velikost se pohybovala mezi jedním a dvaceti hektary, byl naset jednolitý pás konvenční kukuřice o šíři minimálně 60 metrů. V něm se zkoumal podíl přikříženého transgenu.
Během vegetace se sledovala doba kvetení a klimatická data. V některých pokusech se totiž ověřovala možnost omezit sprášení volbou hybridů s odlišnou dobou kvetení, nebo jiným termínem výsevu. To se ale ukázalo jako nedostačující, období kvetení se totiž překrývala. V Bavorsku kromě toho odebírali vzorky medu a pylu od okolních včelstev, aby bylo možné stanovit, kolik GM pylu se dostane do snůšky. Vzorky se ale zatím vyhodnocují. Veškeré analýzy se prováděly kvantitativní metodou PCR, a to paralelně ve dvou nezávislých laboratořích.
Nešlo ale o ryze pionýrský projekt, byť byl rozsahem i podporou mnoha institucí ojedinělý. Jako základ mu sloužily výsledky německého Spolkového biologického ústavu pro lesnictví a zemědělství a také podklady z dalších evropských zemí. Mimo jiné ze Španělska, kde Bt-kukuřici již dlouho pěstují a kde měření ukázala dostatečnost dvacetimetrové hranice.
Na pokusu se podíleli jak soukromí zemědělci, tak výzkumné ústavy. Vedle šlechtitelských firem a producentů přípravků na ochranu rostlin projekt podporovala zemská vláda Saska-Anhaltska i spolkové ministerstvo pro vzdělávání a výzkum.
V pokusu použitá Bt-kukuřice s vloženým genem odolnosti proti zavíječi MON 810 byla zvolena mimo jiné také proto, že je v Německu tímto škůdcem napadena přibližně čtvrtina (kolem 400 000 hektarů) kukuřice.
Rychlý pokles počtu kříženců
Vědci z univerzity v Halle odebírali při sklizni vzorky v přesně stanovených vzdálenostech v konveční kukuřici, která pole s transgenem obklopovala. Nejprve přišly na řadu vnější pásy a poté vnitřní, aby se zabránilo případnému přimíchání modifikované DNA. „Můžeme dokázat, že podíl stop GMO v hraničící konvenční kukuřici s rostoucí vzdáleností velmi rychle klesá. O výrazném prokřížení lze hovořit jen v přímo sousedícím pruhu o šíři deseti metrů. Partie sklizené z dvacet až třicet metrů vzdáleného pruhu vykazují jen velmi malé množství stop GMO,“ uvedl v tiskové zprávě prof. dr. Eberhard Weber z Institutu pro šlechtění a ochranu rostlin Univerzity Martina Luthera v Halle-Wittenbergu, který projektu poskytl vědeckou podporu a vyhodnocoval výsledky. Podle něj tedy stačí dělicí dvacet metrů široký pruh konvenční kukuřice, aby se dal vyloučit výraznější přenos transgenu na sousedící konvenční plochy. U větších ploch konvenční kukuřice je možné – po dohodě se sousedem – dělicí pruh úplně vynechat. Obsah modifikované DNA se totiž ve velkém objemu rozředí pod klíčových 0,9 %.
Legální pokus ale probíhal prakticky v utajení. Jak uvádí zpráva o projektu, v posledních letech bylo v Německu zničeno přes sto polí s geneticky modifikovanými plodinami, mnoho z nich patřilo státním výzkumným organizacím, popřípadě na nich probíhal výzkum provozovaný státem. „Aby nebylo ohroženo vědecké vyhodnocení zkušebního pěstování a aby byli ochráněni zemědělci a jejich rodiny, rozhodli se řešitelé projektu po dohodě se všemi zúčastněnými nezveřejnit přesnou pozici pokusných parcel a jména zemědělců,“ uvádí dále zpráva. Sdružení InnoPlanta přesto zřídilo speciální telefonní číslo, kde se zemědělci mohli informovat, jestli se v okolí jejich pozemku pěstovala GM kukuřice.
Doporučení pro správnou praxi
Předběžné výsledky ze zkušebního pěstování ukázaly, že v Německu je koexistence transgenní a konvenční kukuřice možná. Zároveň se tak v komerčním rozsahu potvrdily vědecké výsledky ze Španělska, Francie a Německa.
Zpráva upozorňuje, že pokud by pěstitelé sklízeli konvenční kukuřici z 10 m širokého pruhu bezprostředně sousedícího s GM variantou, bylo by nutné ji označit jako genově modifikovanou. Nicméně, v případě větších konvenčních ploch to nemá význam a s povinností označovat produkci není nutné počítat. U větších vzdáleností lze počítat s tím, že obsah transgenu hranici 0,9 % nepřekročí.
Zemědělcům, kteří chtějí v budoucnu pěstovat GM kukuřici těsně vedle konvenční, lze proto doporučit, aby při zakládání porostu naseli kolem pole s transgenní plodinou dvacet metrů široký pás konvenční kukuřice. Tím zamezí podstatnějšímu ovlivnění sousedního porostu a produkci z něj nebude třeba označovat. Pro velké plochy konvenční kukuřice tento dělicí pás potřeba nebude, nicméně dohoda s majitelem sousedního porostu je při takovém rozhodnutí nezbytná.
Sklizeň přišla do žlabu
Jak skončila kukuřice sklizená z pozemků? Skrmila se v rámci podniku nebo zpracovala na siláž. Pokus se totiž nezabýval otázkou bezpečnosti transgenní kukuřice. Ta již byla obsáhle prozkoušena. „Nezávislí vědci a úřady, stejně jako dosavadní zkušenosti z celosvětového pěstování potvrzují, že Bt-kukuřice nemá žádný negativní vliv na člověka a životní prostředí,“ zdůrazňuje se ve zprávě o projektu.
Také zemědělec Harald Nitschke z Meklenburgska-předního Pomořanska, který se pokusu zúčastnil, se vyjádřil optimisticky. Bt-kukuřice by mu pomohla bez použití pesticidů vyřešit problém s narůstajícím výskytem zavíječe kukuřičného a udržet tak jeho konkurenceschopnost. Dosud se zemědělci obávali, že by při přenosu pylu do porostu na poli souseda museli platit vysoké odškodné, jak jim to nařizuje německý zákon o koexistenci. Současné výsledky ale ukazují, že tato starost je pouze relativní.
Přenos záleží na podmínkách
Jedna rostlina kukuřice produkuje více než 50 milionů zrnek pylu, a to v rozpětí dvou až čtrnácti dnů, zpravidla ale pěti až osmi. Opylení probíhá prostřednictvím větru, hmyz zde nehraje žádnou roli. Pyl kukuřice je na rozdíl například od pylu řepky relativně velký a těžký, a proto se přenáší na menší vzdálenosti. Jak uvedl server www.transgen.de, který podrobně informoval o celém projektu, prokřížení s okolními porosty je ovlivněno mnoha faktory. Roli hraje například tvar a velikosti polí, vzdálenost, překrytí období kvetení, ale také povětrnostní faktory, jako jsou například síla a směr větru a také vzdušná vlhkost, která má vliv na dobu přežití pylových zrnek. Proto může být podíl prokřížení v praxi různě velký, zpravidla ovšem odpovídá hodnotám stanoveným ve zmíněném pokusu.
