Rozsah informací přestavených na konferenci a ve sborníku byl skutečně velký. Proto přinášíme jen zkrácené závěry některých významných přednášek. S částí z nich se již čtenáři přílohy Ekologické zemědělství mohli na jejích stánkách seznámit.
Významným rozhodnutím pěstitele je nesporně volby odrůdy. Jak se ukázalo v pokusech na České zemědělské univerzitě v Praze (ČZU), názory, že pro ekologické zemědělství jsou vhodné odrůdy staré, původní krajové, se odvozoval z mylného názoru, že jde o hospodaření z období, kdy se v zemědělství nepoužívala průmyslová hnojiva a pesticidy. Na příkladu obilnin se potvrdilo, že mezi moderními odrůdami jsou takové, které jsou odolné chorobám a dobře reagují na pěstování bez hnojení průmyslovými hnojivy a bez použití pesticidů, shrnul prof. Ing. Jiří Petr, DrSc. Dobře tedy vyhovují na komplexně pojatému ekologickému systému hospodaření podle zásad IFOAM.
Pokusy dále ukázaly, že pro ekologické zemědělství jsou vhodné takové odrůdy ozimů (pšenice, žita a tritikale), s vyšší (nadprůměrnou) HTS, resp. s vyšší produktivitou klasu. Úspěšnost takových odrůd, je zřejmě způsobena jím, že se výnosové prvky tvoří později, kdy je kořenový systém mohutnější, a zároveň intenzivně probíhá nitrifikace, která zpřístupňuje dusík. Naopak odrůdy, kde je výnos založen na počtu klasů na jednotce plochy, potřebují živiny dříve, již s obnovením jarní vegetace, pro založení odnoží. V té době není rozvinutý kořenový systém, ani dostatek dusíku v půdě uvolněný nitrifikací. U jarního ječmene jsou zákonitosti pravděpodobně podobné. Při pěstování žita jsou vhodnější odrůdy populace, s ohledem na problémy v ekologické přípravě osiva a jeho ceny.
Tuzemští pěstitelé by také měli zvážit možnost využít rakouské odrůdy ozimé pšenice, jak vyplynulo z příspěvku Ing. Zdeňka Štěrby. V pokusech na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích prokázaly poměrně vysokou odolnost vůči chorobám i škůdcům a příznivý výnos (zhruba 7 t/ha v maloparcelkových pokusech).
Více pohledů na kvalitu
Pěstitelé by neměli mít obavy užívat osivo vyrobené v systému ekologického zemědělství. Jak ukázaly pokusy na ČZU na ozimé pšenici, neklesají u něj biologické vlastnosti. Nicméně ve srovnání s mořeným osivem měly takto založené porosty nižší produkci. Také se potvrdilo, že potravinářská pšenice z EZ má horší některé kvalitativní zrna (obsah N-látek, sedimentační index), konstatoval prof. Ing. Václav Hosnedl, CSc. Pozitivní vliv na jejich hodnoty má zvýšení meziřádkové vzdálenosti (při 375 mm jsou porovnatelné s konvenčními), jak uvedla Ing. Eva Bicanová. Z pokusu se odrůdami Ludwig a Sulamit také vyplynulo, že vliv ročníku se nejvíce promítl do obsahu N-látek a obsahu škrobu. Volba odrůdy měla statisticky průkazný vliv na obsah N-látek, obsah škrobu a Zelenyho sedimentační test. Ekologický způsob pěstování se statisticky významně promítl do obsahu N-látek, obsahu mokrého lepku a Zelenyho sedimentačního indexu, kdy byly tyto hodnoty nižší než v konvenčním způsobu. Meziřádková vzdálenost měla statisticky průkazný vliv na obsah N-látek a na obsah mokrého lepku, kdy s narůstající meziřádkovou vzdáleností vzrůstaly i hodnoty jakostních ukazatelů.
Nicméně, i přesto, že u pšenice vypěstované ekologickým způsobem lze bez použití rychle působících průmyslových dusíkatých hnojiv jen velmi obtížně dosáhnout parametrů potravinářské, pekárenské jakosti, není zhoršení kvality tak jednoznačné. Jak uvedla Ing. Lucie Krejčířová z ČZU, díky vyššímu zastoupení albuminů a globulinů lze však považovat ekologickou pšenici za kvalitnější z pohledu výživové hodnoty. S ohledem na dosaženou úroveň ukazatelů technologické jakosti by mohla být ekologická pšenice dobře využitelná např. k pečivárenskému zpracování.
Půda je základ
Kvalita půdy v ekologickém zemědělství hraje klíčovou roli, zdůraznil prof. Dr. Ing. Bořivoj Šarapatka, CSc., z Univerzity Palackého v Olomouci. Je základním předpokladem pro růst a vývoj zdravých rostlin, živočichů i člověka. Nejvíce problémů podle něj způsobuje vodní eroze a také další typy fyzikální a chemické degradace. Vlastnosti půdy lze měřit mnoha způsoby. Sledují se vlastnosti fyzikální (zrnitost, objemová hmotnost, pórovitost, vzdušná kapacita, propustnost půdy pro vodu), chemické (obsah humusu, N tot., pH, vodivost, KVK, základní živiny), i biologické (respirace, amonizace). V laboratorních podmínkách se pracuje i s biochemickými charakteristikami, a to s aktivitou vybraných půdních enzymů (fosfatázy, proteáza, ureáza, nitrát reduktáza, dehydrogenázy, celuláza).
Pro každého zemědělce, nejen ekologického, platí, že k jedné z jeho základních rozvah patří bilance živin. Hlavní zdroje, ze kterých je ekologické zemědělství získává, jsou zvětrávání hornin a minerálů, atmosféra, rozklad posklizňových zbytků a organická hnojiva. Z pole živiny mizí jednak odběrem sklizní a samozřejmě vyplavováním. Prof. Šarapatka ve svém příspěvku, porovnávajícím trojici odlišně obhospodařovaných pozemků ukázal, že kombinace rostlinné a živočišné produkce má z hlediska vyrovnané bilance živin v ekologickém zemědělství nezastupitelné místo. Pěstování víceletých pícnin pro chovaná zvířata a zpětná produkce organických hnojiv bohatých na dusíkaté látky, ostatní prvky a biologicky aktivní látky je tak z pohledu dlouhodobé udržitelnosti těžko nahraditelným systémem.
V příliš jednostranném zaměření podniku se skrývá určité riziko, jak ukázala analýza tří podniků s různým zastoupením orné půdy, TTP a hospodářských zvířat. Pokud není ekologická rostlinná produkce propojena s živočišnou výrobou, dochází k nevyrovnané bilanci (nedostatku) fosforu a draslíku, uvedla ve svém příspěvku Ing. Soňa Valtýniová z MZLU. Jestliže se ale pěstitel snaží pokrýt veškerou potřebu živin statkovými hnojivy, překračují limit hodnoty dusíku a organické hmoty.
Šestiletý pokus, který proběhl ve Státním institutu pro šlechtění obilovin v Litvě ukázal v podnicích bez chovu skotu podobné výsledky, přičemž se hodnotilo osm osevních postupů. Obsah organické hmoty se výrazně zvýšil v průběhu čtyř let od začátku pokusu. Průměrný obsah půdní sušiny ve vrchní vrstvě půdy byl 1,8 v roce 2001 a 2,4 v roce 2006. Obsah půdního K2O a P2O5 byl více méně stabilní (kolísal s mírným poklesem), kromě roku 2003, kdy obsah K2O výrazně klesl. Hodnota pH v půdě se v průběhu celého šestiletého experimentu významně neměnila, což ukazuje na skutečnost, že ekologický pěstební systém by mohl být dobrou alternativou pro udržení zdravé půdy, uzavírá ve svém příspěvku Ievina Sturite.
Pokud podnik živočišnou výrobu nemá, musí příslušně přizpůsobit osevní postup. Jak uvedl Ing. Roman Rozsypal, CSc., z EPOS, Spolku poradců v ekologickém zemědělství, z dvouletých výsledků polního pokusu vedeného na ekofarmě vyplývá, že v podmínkách suššího kontinentálního klimatu jižní Moravy je osevní postup sója-pšenice/zelené hnojení – hořčice-pšenice/zelené hnojení – ječmen/hrách – pšenice/zelené hnojení vhodný jak pro podmínky hospodaření bez chovu zvířat (sláma zapravena do půdy), tak pro podmínky s chovem monogastrických zvířat (sláma sklizena na stelivo). Zapravení slámy podle očekávání snížilo výnosy plodin konkurencí o dusík a vodu. Zvětšení meziřádkové rozteče u pšenice z 12,5 na 25 cm nepřineslo významné snížení výnosu zrna pšenice (při očekávaném zlepšení jakosti zrna).
