V 90. letech minulého století došlo v důsledku poklesů stavů hospodářských zvířat k radikálním změnám v hospodaření na travních porostech. V ČR byly velké plochy luk a pastvin ponechány ladem nebo byly jednou ročně posečeny a hmota zůstávala nesklizená v řádcích. Postupně docházelo k degradaci porostů a jejich zarůstání náletovými dřevinami.
Tématem se zabývá spolu s dalšími autory Ing. Jan Gaisler, Ph.D., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., v článku v Úrodě č. 11/2020. Jak uvádí, jako jedno z možných řešení tohoto nepříznivého stavu se jevilo použití mulčovačů, které rostlinnou hmotu rozdrtily a rovnoměrně rozvrstvily na strništi, což mělo urychlit její rozklad. V té době nebylo známé, jaký vliv bude mít mulčování na vegetaci. V roce 1997 a 2000 proto byly na lučních porostech v okolí Liberce založeny dva pokusy, jejichž cílem bylo porovnat různé způsoby obhospodařování z hlediska mimoprodukčních funkcí. V roce 2019 byly uveřejněny nejdůležitější výsledky druhého z experimentů v časopise Grass and Forage Science.
Po 13–15 letech došlo k významnému rozrůznění i mezi dvakrát sečenými a dvakrát mulčovanými plochami jak v počtu druhů, tak i ve struktuře porostu. V dvakrát mulčovaném porostu převážily vysoké druhy (s průměrnou výškou uvedenou v regionální flóře větší než 0,5 m) nad nízkými v poměru zhruba 3 : 1, zatímco u sečeného a třikrát mulčovaného porostu se tento poměr udržoval dlouhodobě okolo 1 : 1. V té době již na neobhospodařovaných a jednou mulčovaných plochách naprosto dominovaly vysoké druhy rostlin (poměr okolo 4 : 1), převládlo zde několik málo převážně nežádoucích plevelných druhů, např. kopřiva dvoudomá, pcháč rolní, svízel bílý, pýr plazivý aj.*
