Dlouhá zima následovaná suchem a vysokými teplotami na jaře, poté ochlazení a srážky. To vše se muselo na porostech nejrůznějších plodin projevit. Jak? Na to odpověděl polní den Výzkumného ústavu rostlinné výroby, na kterém se odborníci zabývali především otázkami výživy a ochrany rostlin. Nechyběla ani ukázka porostů na poli. Zajímavá byla také prohlídka zajímavých plevelů v ozimém žitě.
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., v Praze-Ruzyni (VÚRV) nedávno uspořádal polní den se zaměřením na důležitá agrotechnická opatření při pěstování polních plodin v ročníku 2008/2009.
„Nejvíce porosty ovlivnil nedostatek srážek především v dubnu,“ upozornil na úvod garant akce Ing. Pavel Růžek, CSc., z VÚRV. Sucho, které panovalo již od podzimu, způsobilo, že se například po zaorávce sláma v půdním profilu nerozložila do dnešních dnů. Souvisela s tím nižší účinnost dusíkatého hnojení na jaře, kdy mohlo být až 60 kg N/ha imobilizováno půdní mikroflórou, doplnil. Navíc mnoho pěstitelů aplikovalo hnojiva k rostlinám a poté několik týdnů nezapršelo. Nemohla se proto dostat do půdního profilu ke kořenům rostlin a neúčinkovala. Upozornil také, že u ozimé řepky je při pozdním nástupu jara nutné volit hnojiva, která rychle působí.
Otázka močoviny
Jak uvedl Ing. Růžek, na jaře byla močovina nejlevnějším, a proto také v porovnání s minulými lety častěji používaným hnojivem. V případě, že se ji pěstitelům podařilo aplikovat v březnu před příchodem srážek, patří tyto porosty ozimů k nejlepším. V opačném případě ležela dlouhou dobu na povrchu půdy a naopak patřily ke slabším. Po významných srážkách během května se však dokázaly i tyto porosty ozimé pšenice celkem vyrovnat těm, které byly ošetřeny v březnu. Pro ozimou řepku však přišla voda pozdě. To si mohli účastníci polního dne ověřit také při prohlídce pokusů.
Ing. Růžek se dále zabýval aplikací močoviny pod patu k různým plodinám. Upozornil, že za extrémních podmínek může močovina klíčící rostliny poškodit. Jednak při aplikaci do suché půdy, jestliže následně nepřijdou srážky, jednak do půdy převlhčené. V prvním případě škodí amoniak, ve druhém přechodně se tvořící dusitany. Riziko poškození rostlin významně snižuje použití močoviny s inhibitorem ureázy, kde je tvorba amoniaku a dusitanů omezena.
Na základě výsledků polních pokusů s různými hnojivy se značeným dusíkem 15N při jarním hnojení ozimé řepky i ozimé pšenice se jako nejefektivnější hnojivo jevila močovina s inhibitorem ureázy. Pšenice také dobře reagovala na močovinu a hnojiva se sírou, která dokázala v oslabených porostech udržet odnože.
Jarní ječmen trpěl
Zakládání porostů jarního ječmene bylo letos složité, zejména v důsledku pozdního nástupu jara a nedostatku srážek. Jak sdělil Ing. Růžek, tam, kde nebyl aplikován N před setím nebo pod patu, porost nevypadal hezky. Zmínil se také o pokusech na lokalitě v Lukavci, kde zkoušeli aplikovat hnojivo přímo s osivem (nejvhodnější je Urea stabil). Vhodná je dávka 40 – 60 kg N/ha, ale v modelových pokusech ani dávka 100 kg N nepoškodila zrna ani vzcházející rostliny. Tak založený porost jarního ječmene patří podle něj mezi nejlepší a nejvyrovnanější.
Stav porostu jarního ječmene na pokusných polích v Ruzyni se v letošním roce významně zhoršil po aplikaci herbicidů na jednoděložné plevele. Ing. Růžek konstatoval, že se na stresovaných rostlinách po ošetření objevily ve velké míře skvrnitosti. Ještě horší situace nastala, jestliže pěstitelé nedodrželi při aplikaci herbicidů proti dvouděložným a jednoděložným plevelům minimálně dvoutýdenní odstup. Ječmen přestal růst a začal ztrácet odnože. Paradoxně nejlépe na poli vypadaly porosty, které nebyly ošetřené.
Pohled na řepku
Na porostech ozimé řepky byla v době konání akce viditelná poškození od krup a bejlomorky kapustové (Dasineura brassicae), jejíž larvičky druhé generace bylo možné nalézt v šešulích. Jak uvedl ředitel VÚRV prof. RNDr. Ing. František Kocourek, CSc., bejlomorka škodila jiným způsobem než jiné roky. Obvykle je první generace pětkrát méně škodlivá než druhá. Letos však nastal zcela opačný poměr. Většina poškození pocházela od larev první generace. Prof. Kocourek odhadoval přímé ztráty na výnosu v okrajových částech porostu kolem 20 %.
Účastníky polního dne upozornil také na dravé bejlomorky (Aphidoletes aphidimyza), které se vyskytovaly přibližně v každé desáté napadené šešuli a požíraly hospodářsky škodlivé bejlomorky.
Na kvítcích, které se v řepce ještě ojediněle vyskytovaly, bylo možné nalézt také první brouky nové generace blýskáčka řepkového (Meligethes aeneus). Jeho výskyt na počátku vegetace překročil o jeden řád práh škodlivosti, uvedl prof. Kocourek. Záhy dodal, že chemická ochrana zabrala velmi dobře, přestože pokusy odhalily rezistentní jedince vůči pyretroidům, organofosfáty účinkovaly stoprocentně. „V případě, že budou podle nových nařízení vypuštěny z ochrany organofosfáty, do pěti let se projeví rezistence tohoto škůdce ke všem skupinám pyretroidů. Snížení výnosů semen ozimé řepky se pak může pohybovat až kolem 30 %,“ varoval prof. Kocourek.
A jak to v porostech vypadalo s krytonosci? Krytonosec čtyřzubý (Ceutorhynchus pallydactylus) a krytonosec řepkový (Ceutorhynchus napi) působili v Ruzyni jen malé přímé škody (na rozdíl od jiných lokalit). V Čechách převládal krytonosec čtyřzubý, který je méně škodlivý. V současné době se v porostech v každé 20. až 30. šešuli nachází larvy krytonosce šešulového (Ceutorhynchus obstrictus). Přímé škody na řepce působí krytonosci minimální. Poškození od nich jsou však vstupní branou pro houbové choroby, a proto je ochrana proti škůdcům zároveň preventivním ošetřením proti chorobám.
RNDr. Josef Hýsek, CSc., z VÚRV v době konání akce objevil v porostech pouze fómu (Phoma lingam). Zda dojde k rozvoji ostatních houbových chorob, ukáže až následující průběh počasí, uvedl.
Zajímavé plevele O známých i méně známých plevelích hovořil Ing. Jan Mikulka, CSc., z VÚRV. Nejprve zmínil barborku obloučkovou, která se vyskytuje v ozimé řepce zejména ve východních a jižních Čechách. Lze ji zaměnit s řepicí. Posluchače také seznámil s rozdíly mezi mákem vlčím a pochybným. Zatímco v květu jsou si velmi podobné, makovicemi se liší. Mák pochybný je na rozdíl od vlčího rezervoárem většiny chorob máku, v čemž se skrývá jeho nebezpečí.
Velkou část příspěvku věnoval Ing. Mikulka sveřepům. Posluchačům představil sveřep jalový, střešní, měkký i vzpřímený. Informoval, že v západní Evropě představují podobný problém jako na území ČR psárka polní nebo chundelka metlice.
V současné době nastupují plevele v širokořádkových plodinách. Patří mezi ně zejména prosovité trávy – proso vláskovité, ježatka kuří noha a béry. V poslední době také podle Ing. Mikulky expanduje subtropická rostlina podobná kamýšníkům šáchor jedlý (Cyperus esculentus), který vytváří hlízky. Vyskytuje se například v Maďarsku, Nizozemsku a je vysoká pravděpodobnost, že se rozšíří také do České republiky.
Vedle turanky kanadské, turanu ročního se Ing. Mikulka dále zastavil u invazních plevelů, jako jsou například řepeň polabská, mračňák Theoprastův nebo lilík mochyňovitý.
Kompletní informace Hlavní část polního dne se zabývala pokusy s různou intenzitou zpracování půdy, výživy a ochrany rostlin u obilnin i ozimé řepky, pěstitelé měli také možnost shlédnout parcelky se sedmnácti odrůdami ozimé pšenice. Dále mohli zájemci nahlédnout do království herbologů, kde Ing. Mikulka pohovořil o nádobových pokusech s pleveli a ty nejzajímavější ukázal později v porostu ozimého žita. Na závěr proběhla prohlídka polních infekčních pokusů s obilninami zaměřená na odolnost odrůd a novošlechtění vůči virové zakrslosti.
Klíčové informace:
● Suché počasí na jaře působilo negativně na účinnost hnojiv.
● Letos se v porostech řepky vyskytovala ve velké míře bejlomorka.
● V jarním ječmeni se v důsledku stresových podmínek na jaře objevily skvrnitosti.
