Čirok představuje nejvýznamnější plodinu aridních oblastí schopnou růst i v limitujících podmínkách, kde se již jiným obilninám nedaří (např. kukuřici). Čiroky jsou v celosvětovém měřítku v první desítce pěstovaných obilnin.
Čirok je pěstován pro energetické a krmné účely s cílem získat maximální výnos suché hmoty tak, aby finanční náklady na jednotku produkce byly co nejnižší. Zároveň musí být zachována kvalita sklizené hmoty. Ta je ovlivněna sklizňovou sušinou, která je důležitá z pohledu maximální tvorby bioplynu – metanu z jednotky produkce. Optimální sklizňová sušina je 28–32 %. Nižší sušina úzce souvisí s neproduktivními náklady na dopravu, kdy je přepravováno velké množství vody a celková ekonomika se prodražuje – snižuje se zisk. Nižší sušina souvisí i s nižší produkcí bioplynu – metanu na jednotku plochy,
což opět negativně ovlivňuje ekonomický efekt.
Vysoký výnos suché hmoty při pěstování čiroku je přímo závislý na mnoha podmínkách. Mezi ty nejdůležitější patří genetický potenciál – šlechtění (volba hybridu), agrotechnika (fyzikální vlastnosti půdy – zpracování půdy, hnojení, chemické ošetření atd.), vhodný termín sklizně včetně samotného procesu silážování – konzervace.
Čirok se může pěstovat jako hlavní plodina, kdy se vysévá od začátku do konce května, nebo jako druhá následná plodina, např. po ozimé předplodině – hybridním žitě nebo jarní směsce, které jsou sklízeny na zelenou hmotu. V osevním postupu je
vhodné čirok zařazovat jako kukuřici. Pro výsev je důležitá teplota půdy. U kukuřice je tato teplota 8–10 °C, u čiroku 12–14 °C. Vzhledem k tomu, že je čirok teplomilnější než kukuřice, je důležité naplánování termínu výsevu i s ohledem na možné poškození vzešlých rostlin pozdními jarními mrazíky. Hloubka setí se pohybuje v rozmezí 3–5 cm, závisí na půdním druhu
a teplotě půdy při setí. Vždy je lepší, aby po setí následovalo teplé období. Čirok rychle a rovnoměrně vzejde, čímž se zamezí výpadku rostlin. Výsevek je dán charakteristikou (genetickým původem) hybridu.
Z hlediska výživy skotu patří čirok k velice zajímavé plodině, protože jeho energie není tvořena škrobem, ale vysoce stravitelnými strukturálními polysacharidy, které jsou velmi vhodným doplňkem ke krmné dávce založené na kukuřici a vojtěšce. V doporučené dávce do 10 kg čiroku se lépe stabilizuje bachorová mikroflóra, která po odumření představuje
kvalitní by-pass proteinový zdroj pro vlastní žaludek. V mnoha případech se tak vylepšuje metabolismus s následným pozitivním efektem na složky v mléce.
Významnou geneticky danou vlastností čiroku je velmi vysoká odolnost vůči suchu (ověřeno v roce 2015). Ve velmi suchém roce 2015 na mnoha místech České republiky kukuřice zaschly, nebyly ale ani travní senáže. To mělo za následek velmi nízký výnos o nízké kvalitě. Naopak čirok v tomto chudém roce na srážky pouze zastavil svůj růst a čekal na pozdější vodu. Po srpnových srážkách dokázal přirůst během měsíce i o dva metry. Transpirační koeficient čiroku je 200–250 l na kilogram sušiny. U kukuřice je tento koeficient o 100 l vyšší.
Společnost KWS se věnuje šlechtění čiroku od roku 2007. Křížením Sorghum bicolor a Sorghum sudanense vznikly hybridy KWS Freya a KWS Sole. Vzájemným křížením Sorghum bicolor a Sorghum bicolor vznikly hybridy KWS Zerberus a KWS Tarzan. Význam pěstování plodin pro energetické účely s cílem nahradit fosilní zdroje obnovitelnými zdroji energie má stále rostoucí tendence. Společnost KWS se v tomto směru intenzivně podílí na šlechtění energetických plodin (kukuřice a čiroku) tak, aby bylo dosaženo co nejvyššího výnosového potenciálu a z jednotky plochy se sklidilo maximální množství energie.
Ing. Jan Bogaň,
regionální manažer,
KWS OSIVA s. r. o.
