Cílená ochrana v ozimech proti plevelům s narůstající škodlivostí

Převaha ozimých plodin v osevních postupech v kombinaci s minimalizací při zpracování půdy vytváří předpoklady k rostoucímu výskytu vysoce konkurenceschopných přezimujících plevelných druhů. Některé z nich se staly opravdovým strašákem, ať již z pohledu obtížné hubitelnosti, nebo vícenákladů, které jsou s ochranou proti nim spojeny.

Jak uvádí prof. Ing. Josef Soukup, CSc., a kolektiv z České zemědělské univerzity v časopise Úroda, současná situace ve struktuře plodin a uplatňované agrotechnice nejvíce vyhovuje plevelným trávám přezimujícího charakteru, které mají životní cyklus přizpůsobený vysokou reprodukční schopností a snadno se šíří. Jejich klíčení v letním a podzimním období není limitováno primární dormancí, takže vzcházejí rychle a ve velkých počtech, nejlépe z povrchových vrstev půdy. Jinak by neměly šanci se v konkurenci ostatních druhů ve společenstvu uplatnit. Tato životní strategie je pro ně nutností, protože jejich obilky nedokážou dlouhodobě přežívat v půdní zásobě a do dalšího roku jich zůstává životaschopných jen mizivé množství, řádově v jednotkách procent. To může být na jedné straně výhodou a příčinou rychlého populačního růstu, na straně druhé má ale zranitelná místa, která je možné zasáhnout cílenou ochranou. Jedná se především o krátkověkost obilek a hromadné vzcházení poté, co obilky projdou krátkým obdobím vyzrávání, v jehož průběhu dosahují plné klíčivosti. Z hlediska potlačování populací většiny trav příznivě působí orebné zpracování půdy, při kterém krátkověké obilky po zaklopení do půdy během několika měsíců v půdním profilu odumřou.

Prakticky všechny přezimující jednoleté trávy vyskytující se v našich podmínkách preferují podzimní vzcházení, s výjimkou lipnice roční, která nemá výraznější roční periodicitu vzcházení a intenzivně vzchází i na jaře. Hospodářsky nejvýznamnějším druhem je v našich podmínkách chundelka metlice (Apera spica-venti L.), ale ochrana proti tomuto druhu je oproti jiným plevelným trávám poměrně snadná, pomineme-li rezistentní populace. Článek kolektivu z České zemědělské univerzity se proto zabývá druhy úpornějšími, způsobujícími kalamitní zaplevelení. Patří mezi ně sveřep jalový, psárka polní i mrvka myší ocásek.

Příspěvek se věnuje také obtížným dvouděložným plevelům – kakostu maličkému a zemědýmu lékařskému.*

Více informací přináší srpnové vydání časopisu Úroda (8/2018, str. 55–59).