Téma a ochrany životního prostředí s důrazem na půdu a vodu v souvislosti s ekologickým zemědělstvím řešila konference A čtvrtého ročníku Bioakademie. Jak vyplynulo z mnoha příspěvků, do budoucna se bude zvyšovat tlak na prokázání environmentálních efektů ekologického zemědělství, a to zejména v souvislosti s platbami z Evropské unie.
Ty jsou z velkého procenta směrovány na ochranu životního prostředí a pokud by nebyly efekty jednoznačně prokázány, mohlo by dojít ke snížení finančních podpor.
„Jestliže společnost požaduje po farmářích, aby sledovali enviromentální cíle nad rámec společné zemědělské politiky, které by pro ně mohly znamenat ztráty, pak také musí souhlasit s placením těchto enviromentálních služeb. Základní princip je: Kdo znečišťuje, platí,“ zdůraznil ve svém příspěvku prof. Dr. Hans-Peter Piorr z Univerzity aplikovaných věd Eberswalde v Německu.
Méně dusíku z ekologických ploch
V první fázi hodnocení systému je však nutné zvolit vhodné indikátory, které by na tyto otázky odpověděly. Proto se řada příspěvků dotkla těchto problémů na konkrétních příkladech. Tak například s ohledem na vodní zdroje bylo německými výzkumy prokázáno snížené vyplavování dusíku. Ve většině dokumentovaných příkladů vycházejících z dlouholetých sledování byl popsán menší přebytek živin v systému i jejich snížené vyplavování ve srovnání s konvenčním zemědělstvím. „V údolí Rýna má intenzivní zemědělské vyžívání krajiny na svědomí vysoký obsah nitrátů v podzemních vodách. Od roku 1950 postupně stoupal a dosáhl až 80 mg NO- v litru. Proto místní společnost pro zásobování vodou uvažovala o převedení orné půdy okolo dvou studní na extenzivní travní porosty nebo les. Ve snaze vyhnout se ztrátě produktivní oblasti ale regionální úřady doporučily jako alternativu ekologické a integrované zemědělství,“ uvedl jako příklad Dr. Guido Haas německé Univerzity v Bonnu. V některých výzkumných zprávách i v praxi však můžeme najít i příklady vyšších ztrát živin, které souvisejí většinou s nevhodným managementem, například se zaorávkou porostů ve špatných termínech. Proto je nutné ve snaze vyhnout se neproduktivním ztrátám dusíku optimalizovat systém pěstování plodin tak, aby bylo synchronizováno zásobování dusíkem z rostlinných zbytků a z půdy s potřebami rostlin. „Nadměrné vyplavování nitrátů, používání biologických pesticidů, jako je Bacillus thuringiensis a neselektivních pyretrinů či vysoká akumulace mědi a fosforu v půdě se mohou v praxi ekologického zemědělství vyskytovat. Tyto problémy jsou často vyostřeny ekonomicky, ale jsou také způsobeny nedostatkem vědomostí o důsledcích agronomických zásahů,“ uvádí ve svém příspěvku Ir. Wijnad Sukkel z nizozemské Univerzity a výzkumného centra ve Wageningen.
Vedle výsledků přesných faremních pokusů i s řadou doporučení byly dokumentovány i rozsáhlejší studie například z projektu zemí okolo Baltského moře, ve kterém jsou řešeny otázky ochrany přírodních zdrojů včetně vody využitím zemědělské praxe s recyklací organické hmoty.
Peníze za čistou vodu
Na podkladě výsledků výzkumu se otázkami ochrany vodních zdrojů s využitím systému ekologického zemědělství začínají zabývat ve světě i správci vodních zdrojů. V okolí Mnichova přímo vodárny iniciují a spolufinancují přechod farem na ekologické zemědělství. „Dnes asi 107 farem provozuje na 2650 hektarech ekologické zemědělství a má smlouvu s vodohospodáři, kteří jim platí roční příplatek 280 eur na hektar zemědělsky využívané půdy,“ uvedl Ing. Jörg Schuchard ze společnosti AquaKomm v německém Mnichově. V návaznosti na legislativu EU se i v České republice řeší problematika kontaminace vodních zdrojů prostřednictvím nitrátové směrnice. V této souvislosti proběhla na konferenci diskuse o praxi ekologického zemědělství a požadavcích nitrátové směrnice zejména ve zranitelných oblastech. Z prezentovaného je zřejmé, že ekologický způsob hospodaření plně naplňuje tyto požadavky.
Živá půda dává více
Optimální výživa rostlin a ztráty živin ze systému úzce souvisejí s kvalitou půdy. Těmto otázkám byla věnována rovněž značná pozornost, neboť udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti je jedním z nejdůležitějších cílů ekologického zemědělství. Oživená půda v tomto systému musí být považována za určitý celistvý organismus s řadou probíhajících procesů.
„Vysoká úrodnost půdy a biologická aktivita zahrnuje dobře fungující společensto symbiotických a dalších organismů, které zajišťují přístupnost živin a přispívají k antifytopatogennímu potenciálu,“ uvedl Dr. Wilfried Hartl z rakouského Intitutu L. Boltzmanna pro ekologické zemědělství a aplikovanou ekologii. Dodal, že existuje mnoho strategiií, jak toho dosáhnout, například používání organických hnojiv, zelené hnojení, vhodné zpracování půdy či osevní postup. Správné rozhodnutí ale musí být založeno na znalosti aktuálního stavu půdy.
Ekologické zemědělské systémy tak ukazují dobře fungující přístup k přírodním zdrojům. Se změnami v půdním prostředí, například s vyšším obsahem a kvalitou organické hmoty, vyšší biologickou aktivitou, nelze počítat okamžitě při přechodu na tento systém. Změny ve fyzikálních, chemických i biologických vlastnostech půdy se dostavují po osmi a více letech. I zde je nutné diskutovat o vhodných indikátorech, pomocí nichž bychom mohli v praxi tyto změny popsat a hodnotit. I těmto otázkám, které netrápí pouze praxi ekologického zemědělství v České republice, byla věnována v příspěvcích a diskusi patřičná pozornost.
Chybí nové strategie ochrany
V poslední době, možná i v důsledku klimatických změn a výskytu patogenů (např. drátovci, kyjatka hrachová, ploštička a čermopáska bavlníková), došlo k ke zvýšení ekononických škod také u ekologicky pěstovaných plodin, varuje Dr. Bernhard Kromp z rakouského Intitutu L. Boltzmanna pro ekologické zemědělství a aplikovanou ekologii. Tyto problémy podle něj odhalily slabé body a mezery současných metod ochrany rostlin v ekologickém zemědělství, které často pouze kopírují ochranu rostlin konvenčních a integrovaných systémů. V důsledku toho je naléhavě potřeba vyvíjet nové a udržitelné strategie ochrany rostlin v EZ. Ty musejí být založeny na preventivních opatřeních včetně „zdravé“ výživy rostlin, používání kvalitních osiv, výběru vhodných odrůd a stanovišť, osevních postupů, agrotechniky a zlepšení samoregulačních mechanizmů v agroekosystému.
Pokles výnosů v ekologickém zemědělství oproti konvenčnímu nemusí být přitom tak markantní, jak na příkladu srovnávacího pokusu DOK ukázal Dr. Andreas Fliessbach ze švýcarského Výzkumného ústavu. Ten porovnává systémy hospodaření na základě stejné intenzity organického hnojení, stejných osevních postupů a stejné agrotechniky. Další hnojení a ochrana rostlin jsou odlišné. Výnosy v ekologickém systému se během 21 roku pohybují na 80 % konvenčních, přičemž vstup hnojiv byl o 31 až 51 % nižší a indukuje efektivitu produkce. Ekologické systémy využívají o 20 až 56 % méně energie na jednotku produkce, na plochu je tento rozdíl 36 až 53 %. Konkrétně: při výnosu ozimé pšenice 4,7 t/ha (5,6 t/ha v konvenčním systému) se dodalo 122 kg/ha (360) hnojiva v ekvivalentu NH4NO3, spotřebovalo 340 l/ha (570) energie v ekvivalentu nafty při spotřebě aktivních látek na ochranu rostlin 0 – 200 g/ha při ekologickém a 6 kg/ha konvenčním hospodaření. „I přes rozdíly v používání pesticidů byl rozdíl v kvalitě produktů těžce rozeznatelný konvenčními analytickými metodami, dostavil se ale efekt v preferenčních testech a zobrazovacích, především krystalizačních metodách,“ uvedl Dr. Fliessbach.
