Čemu věnovat pozornost při zavádění regenerativních postupů se na konferenci Živá krajina věnoval Ing. Karel Klem, Ph.D., z Ústavu výzkumu globálních změn při Akademii věd ČR. Nastínil, jaké chyby jsou nejčastější a jak se jim vyvarovat. Zdůraznil, že regenerativní zemědělství funguje pouze jako celek a neexistuje pro něj žádný „návod k obsluze“. Regenerativní zemědělství je cesta k živé půdě, která bude sloužit i příštím generacím, a to i v podmínkách klimatických změn.
Karel Klem uvedl 15 bodů, jakýsi „návod“ k přechodu na regenerativní zemědělství.
Nezačínat na celé výměře
Postupy regenerativního zemědělství je důležité vyzkoušet pro dané půdní podmínky a techniku, která je k dispozici, nejdříve na menší ploše, asi tak na 20 % výměry. Je vhodné začít tam, kde je nejméně problémů s utužením a vytrvalými pleveli. Teprve pak přejít na problematické pozemky.
Mít srovnaný pozemek
Nerovnosti způsobené orbou je třeba podle Karla Klema těsně před přechodem k regenerativnímu zemědělství srovnat, i když to nebude nikdy dokonalé. Je nutné si uvědomit, že i malá nerovnost v záběru 3 nebo 6 m způsobuje to, že jen malá část osiva, max. 20 až 30 %, je uložena do optimální hloubky. Naprostá většina je zasetá příliš hluboko nebo naopak na povrchu půdy. Porosty jsou pak nevyrovnané, mezerovité, špatně se zapojují a jsou zaplevelené. Řešením je použití diskového nářadí se smykovou lištou. Druhou, velmi dobrou, ale i velmi drahou možností, je pořízení moderní techniky, která má každou výsevní botku na paralelogramu, takže kopíruje povrch pozemku.
Nezačínat ve vlhkém roce
Půda po konvenčním zemědělství je pro regenerativní zemědělství nepřipravena. Bezorebné technologie nám v suchém roce přinášejí výnosová pozitiva od 5 do 10 %, ale negativa v mokrém roce nebo v zavlažovaných lokalitách.
Další doporučení při přechodu na regenerativní zemědělství naleznete v Zemědělci č. 12.*
