CEZEA –šlechtitelská stanice se sídlem v Čejči, se jako jediná v České republice zabývá aktivním šlechtěním kukuřice. Dlouhodobou, licenčně exkluzivní smlouvu týkající se množení a výroby osiva uzavřela s Osevou Bzenec, a. s., která byla i hlavním pořadatelem Dne kukuřice v Břilici u Třeboně. Bzenecká společnost dodává především českým zemědělcům kvalitní certifikované osivo konkurenceschopných hybridů kukuřice, které produkuje v systému řízení jakosti ISO 9001:2000.
Zemědělci, kteří 2. září přijeli do Třeboně, mohli zapomenout na maso, mléko, pšenici či ječmen a věnovat se jenom kukuřici. Na pozemcích K + K Břilice – Gigant, spol. s r. o., která hospodaří na 3300 ha zemědělské půdy, si mohli prohlédnout letos obzvlášť vydařené porosty 19 českých a čtyř zahraničních hybridů. Součástí byla i výstava zemědělské techniky New Holland z nabídky společnosti ZZN Pelhřimov. Z celkového prodeje osiva kukuřice zaujímají hybridy z Osevy Bzenec v portfoliu pelhřimovské společnosti přibližně 30 %, přitom největší zájem je o hybridy San a Cemax, které v provozních pokusech nemohly chybět. Vynikající organizace, zajímavý program, nádherné slunečné počasí a bohaté občerstvení včetně tomboly zařadily tuto akci do kategorie TOP. Není proto divu, že řada návštěvníků volala po tom, aby se v Břilici stal Den kukuřice tradicí.
Nejen výnosy, ale i stravitelnost
„Na českém trhu je v současné době ohromná nabídka hybridů kukuřice od více než dvaceti semenářských zahraničních firem,“ řekl týdeníku Zemědělec Ing. Pavel Tersch, CSc, z Osevy Bzenec. „Dnes se mohou u nás prodávat i odrůdy, které nejsou registrované v České republice, ale prošly registrací v Evropské unii. Proto jsme letos připravili tři hlavní poloprovozní pokusy s cílem představit našim pěstitelům v různých oblastech celý sortiment především českých hybridů kukuřice. Zde v Břilici jde zejména o silážní hybridy, i když některé jsou vhodné také na zrno.“
Více než sto návštěvníků si mohlo prohlédnout porosty různých hybridů kukuřice, od nejranějších až po pozdní, byly zde i některé, které jsou pro tuto oblast kolem 400 m nad mořem hraniční. „Ve snaze přinášet zemědělcům maximum informací o našich hybridech vyhodnocujeme a následně publikujeme výsledky poloprovozních pokusů z 80 až 90 míst v celé České republice,“ pokračuje Pavel Tersch. „Nepoužíváme žádné speciální postupy, ale jde o provozní pokusy s agrotechnikou běžnou v zemědělském praxi. Podle výnosu zelené hmoty, sušiny celé rostliny, sušiny palic, výnosu suché hmoty a podílu palic si pak zemědělec může najít nejvhodnější hybrid pro svou lokalitu, vlastní technologii a způsob pěstování. Nejde nám však jen o výnosy, ale na zřeteli máme i užitkovost hospodářských zvířat. Proto prostřednictvím firmy NutriVet provádíme analýzu našich hybridů na kvalitativní ukazatele stravitelnosti přímo u zvířat implantací siláže do bachoru. Právě z tohoto hlediska jsou naše hybridy velice konkurenceschopné a plně se vyrovnají zahraničním, o čemž se přesvědčila řada zemědělských podniků, například Zemědělská společnost Dobříš, Zemědělské družstvo Nečín či ZOD Starosedlský Hrádek nebo Zemědělská společnost Klučenice. Agronomové i zootechnici tak mají dostatek informací o tom, jak se hybrid chová v určité lokalitě a jakou má krmnou hodnotu.“
Hybridy prosté GMO
V letošním roce je v České republice oseto kukuřicí zhruba 280 tis. hektarů, z nichž asi 107 tis. by se mělo sklidit na zrno. Jde o původní záměr pěstitelů, skutečná sklizeň se ale může lišit. Co je však jisté, nemalý podíl na této ploše zaujímají české hybridy.
Ty v Břilici okomentoval RNDr. Jaroslav Poruba, CSc., hlavní šlechtitel čejčské šlechtitelské stanice. Mimo jiné také uvedl. „CEZEA, šlechtitelská stanice se sídlem v Čejči, je v současné době zaměřena na šlechtění hybridů kukuřice na siláž, nicméně s nárůstem ploch pěstovaných na zrno či dělenou sklizeň přizpůsobujeme tomuto stavu i šlechtitelský program. Přitom využíváme pouze klasické způsoby šlechtění, takže naše materiály jsou prosté GMO. Řada českých hybridů kukuřice se již delší dobu pěstuje a zemědělci vědí, co od nich mohou očekávat. V dnešní kolekci jsou i některé nové hybridy, u nichž předpokládáme, že zaujmou pěstitele i místo starších hybridů. Je zde také jeden, který je v současné době druhým rokem v registračním řízení. Takových hybridů máme v letošním roce pět v České republice a čtyři na Slovensku a některé z nich budou určitě registrovány. Každý rok jde o jednu až dvě novinky. Naše pracoviště si neklade za cíl být světovým či evropským lídrem ve šlechtění kukuřice. Jsme zaměřeni převážně na domácí trh, i když se nám daří zvyšovat i export. Nebráníme se ani spolupráci s jinými pracovišti napojenými na šlechtitelské programy zahraničních firem.“
Starší hybridy i novinky
Poloprovozní pokusy byly zasety 21. dubna 2008 ve sponu 75 x 17 cm šestiřádkovým secím strojem Gaspardo. Předplodinou bylo žito a meziplodinou svazenka. Pokud jde o hnojení, použil se digestát v dávce 2,5 t/ha, draselná sůl 200 kg/ha, amofos 200 kg/ha a DAM 360 kg/ha. Porost byl ošetřen přípravkem Guardian Extra v dávce 3,5 l na hektar.
A jaké hybridy zaujaly návštěvníky nejvíce? Hned na začátku prohlídky Celux 225 či Cester 230, které mají již svůj vrchol, pokud jde o oseté plochy, za sebou, i když si stále při dobré pěstební technologii udržují vysoký výnos i kvalitativní parametry. Hybrid Cejera (FAO 230) byl ukázkou toho, že šlechtění nemusí vždy končit registrací nového hybridu. Neprošel sítem testování silážních hybridů v kategorii raných, neboť měl stejné výnosy jako kontrola. Hybrid San (FAO 240) nepochází z čejčského šlechtění, ale z Polska, využívá se převážně na siláž, v dobrých podmínkách může sloužit i jako hybrid na zrno. Cemax 245 je historický tříliniový hybrid, ve své době byl nejrozšířenějším hybridem pěstovaným na siláž. Poskytuje vysoké výnosy zelené hmoty s dobrým podílem klasů a v zemědělské praxi je velmi oblíben také pro svou plastičnost. Tato legenda mezi hybridy se totiž vyrovnává i s horší technologií pěstování. Hybrid Celio 250, stejně jako Cemet 260, lze podle Jaroslava Poruby použít i k průmyslovému využití v bioplynových stanicích, neboť mají dostatečné množství hmoty s velkým výnosem sušiny.
Novým hybridem registrovaným v roce 2006 byl velmi raný až raný Celive (FAO 250). Má pevné stéblo, není napadán chorobami stébel, netrpí fuzárií, takže splňuje všechny požadavky pro pěstování na zrno. Vysoký výnos zrna dává předpoklad kvalitní silážní hmoty v případě pěstování na siláž. Úplnou novinkou je dvouliniový hybrid Cedub (FAO 280), který byl registrován ze slovenských pokusů na zrno. Vzhledem ke své ranosti vyžaduje teplejší oblasti, nicméně i v nadmořské výšce kolem 400 m splňuje požadavky pro pěstování na zrno. Zatím je jen v několika poloprovozních pokusech, v letošním roce se poprvé množí a osivo by mělo být k dispozici již pro rok 2009. Celido (FAO 270) je příkladem silážního hybridu, který lze vzhledem k vysokému podílu palic a pevnosti stébla doporučit v dobrých oblastech a v dobrém roce i k využití na zrno. Díky vysokému vzrůstu je také vhodný k průmyslovému využití.
V kategorii FAO 290 a výše bylo na poli šest hybridů. Cefin (FAO 290) registrovaný v roce 2004 je silážní hybrid vhodný i k průmyslovým účelům, jeho plochy postupně rostou. Cenzus (FAO 300) s dobrou stravitelností byl registrován na siláž, jeho provozní výsledky - výnos palic a podíl zrna - způsobily to, že se v určitých oblastech využívá i jako hybrid na zrno. Hodí se také k průmyslovému využití. Novým hybridem je Ceplan (FAO 300) registrovaný v roce 2006. Jde o silážní hybrid s velkou produkcí silážní hmoty a vysokým podílem zrna, ověřuje se i jeho pěstováni na zrno či pro bioplynové stanice. V roce 2006 byl povolen silážní dvouliniový hybrid Cevaha (FAO 320) s charakteristickým velmi vyrovnaným porostem. Do třeboňských podmínek už nepatří silážní hybrid Celate (FAO 340) s nadprůměrnou produkcí zelené hmoty, který lze použít i k průmyslovému využití. V podmínkách Třeboňska nenarostl ani jinde úspěšný hybrid Cefran (FAO 340) s dobrou produkcí zelené hmoty i palic.
Výsledkem zmíněné zahraniční spolupráce byly také čtyři německé hybridy ALSM07-14, Moschus. Alombo a Morpho, které vznikaly na jiných pracovištích. Na poslední parcele se nacházel nadějný hybrid CE2306 (FAO 255), jež je druhým rokem v registračních zkouškách.
