Společensky tlak na omezování používání pesticidů a umělých hnojiv je velmi výrazný ve většině evropských států, včetně ČR. Přestože ambiciózní cíle, ke kterým se členské státy EU zavázaly v tzv. Zelené dohodě (Green Deal), nejspíše nebudou naplněny, je třeba počítat s tím, že tlak na omezování používání těchto látek bude i nadále výrazný a zasáhne i mimoevropské země.
Nahrazení syntetických herbicidů biologickými preparáty bude problematické. Jednak z finančního hlediska, neboť produkce alelopaticky působících látek v takovém množství, aby dokázaly pokrýt veškerou světovou plochu zemědělské půdy je nereálná, jednak také z pohledu dostatečně širokého spektra působení na různé plevele při zachování vysoké selektivity k pěstovaným plodinám a bezpečnosti. Navíc vývoj rezistentních populací k biologickým přípravkům by byl pravděpodobně mnohem rychlejší.
Již v současnosti lze u herbicidů dosáhnout alespoň redukce jejich spotřeby tím, že se neaplikují na pozemku celoplošně. Toho lze dosáhnout dvěma způsoby. V úzkořádkových plodinách lze velmi efektivně využít lokálně specifické aplikace herbicidů. Již dnes existuje postřiková technika, která tento způsob aplikace herbicidů dokáže realizovat, je však třeba stále zlepšovat senzory, které snímají plevele vyskytující se na pozemku, zdokonalovat algoritmy pro přesnou diagnostiku, rozhodovací algoritmy pro provedení zásahu a ovládání ventilů na ramenech postřikovače. V širokořádkových plodinách lze velmi snadno využít plečkování, případně jej kombinovat s chemickou ochranou. Herbicidem je pak možné ošetřit pouze úzký pás v řádku plodiny v šíři 20–30 cm. Jde o tzv. pásovou aplikaci, kdy plocha ošetřená herbicidem činí 25–45 % plochy pozemku. K tomuto způsobu aplikace je však třeba použít speciálně upravené postřikovače osazené vhodnými tryskami a naváděné (senzory nebo satelitem) tak, aby byly přesně ošetřeny pásy mezi plečkovaným meziřadím. Kypření půdy však může být v budoucnosti vnímáno negativně z pohledu mineralizace organické hmoty a zvyšování emisí CO2.
Nejpravděpodobnější cestou vedoucí k úplnému nahrazení syntetických herbicidů budou autonomní systémy odstraňující plevele těsně po jejich vzejití nebo v raných růstových fázích. Mohlo by se například jednat o menší jednotky podobné autonomním sekačkám, které budou schopny přesné detekce plevelů na předem definované ploše pozemku a detekované plevele z porostu přesně odstraní. Metody odstraňování se budou pravděpodobně dále vyvíjet. Ze začátku se budou využívat dostupné herbicidy, případně mechanické odstraňování, ale postupně budou více využívány nejrůznější fyzikální metody regulace, zejména pokud se podaří získat pro takové metody levné zdroje energie (pravděpodobně sluneční záření).
Tyto a další informace naleznete v článku prof. Ing. Miroslava Jursíka, Ph.D., a kol., z České zemědělské univerzity v Praze v dubnovém vydání časopisu Úroda (4/2025).*
Úvodní fotografie: Autonomní prostředky se k regulaci plevelů používají již nyní Foto Milan Kroulík
