Vzhledem k riziku emisí amoniaku je v některých zemích EU hnojení močovinou bez inhibitoru ureázy nebo zapravení do půdy zakázané. Podobné nařízení se nyní připravuje také u nás. Přitom aplikace močoviny na půdu před deštěm (5 mm a více) patří mezi nejefektivnější způsoby hnojení dusíkem s minimálním rizikem znečištění ovzduší.
Tématem se v Zemědělci č. 17 zabývá spolu s dalšími autory Ing. Pavel Růžek, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i. Připomíná, že při zapravení močoviny do půdy se sice sníží emise amoniaku, ale na druhé straně se kypřením a provzdušněním půdy zvýší emise CO2 (rozkladem organických látek v půdě) a zároveň také ztráty vody z půdy. Emise amoniaku po aplikaci močoviny na povrch půdy je možné minimalizovat s využitím nového portálu Agrorisk.cz, kde jsou zpracována pro jednotlivé katastry doporučení bezpečného hnojení močovinou při zanedbatelném riziku znečištění ovzduší a vod. Jestliže jsou nevhodné půdní a povětrnostní podmínky pro aplikaci močoviny, není hnojení doporučeno, nebo jen při použití močoviny s inhibitorem ureázy.
Ztráty amoniaku jeho únikem do ovzduší při hnojení na povrch půdy lze významně omezit použitím močoviny s inhibitorem ureázy nebo vhodným termínem její aplikace s následnými srážkami (min. 5 mm) do 1–3 dnů podle teploty vzduchu. Hnojení močovinou před deštěm patří mezi nejefektivnější způsoby aplikace dusíkatých hnojiv s vysokým využitím N rostlinami a bez nepříznivých vlivů na povrchovou strukturu půdy, diverzitu půdních organismů apod.
Připravovaný zákaz hnojení močovinou na povrch půdy podle autorů příliš neřeší skutečné snížení emisí amoniaku, které jsou několikanásobně nižší než po aplikaci digestátu nebo kejdy na povrch půdy (největší do 6 hod. po aplikaci). Kdyby byl skutečný zájem snížit emise amoniaku, muselo by být také řešeno použití inhibitorů nitrifikace (včetně přídavků k močovině), které naopak mohou zvyšovat emise NH3, dále plošná aplikace kapalného hnojiva DAM nebo koncentrovanějších roztoků močoviny bez inhibitoru ureázy postřikem na značnou plochu zahrnující listy a stébla rostlin, rostlinné zbytky, půdu apod.
Nelogický je podle autorů také požadavek na zapravení močoviny po aplikaci na povrch půdy například před setím kukuřice, jestliže po hnojení zaprší, což může vést ke zhoršení struktury půdy a její utužení ve vytvořených kolejích. Kromě toho zapravením močoviny do půdy a její kypření a provzdušnění se zvyšuje emise CO2 v důsledku podpory rozkladu půdní organické hmoty a zároveň i ztráty vody z půdy.*
