Letošní rok je z pohledu bramborářství nepříjemně výjimečný. Celková sklizeň brambor se odhaduje na 668 tisíc tun (poslední odhady hovoří o 712 tis. t), pěstební plochy klesly na 30 tisíc hektarů, což je nejnižší plocha v historii.
Následkem nepříznivého počasí se zhoršila kvalita konzumní produkce a špatný je také zdravotní stav sadby. O tom, jaké jsou příčiny této situace, a co čeká tuzemské bramborářství se hovořilo na besedě, kterou uspořádal Ústřední bramborářský svaz ČR spolu s naším časopisem před začátkem 16. Bramborářských dnů v Havlíčkově Brodě. Zúčastnili se jí (abecedně):
Ing. Josef Hadrava, člen předsednictva svazu a ředitel škrobáren Pelhřimov, a. s.,
Ing. František Novák, CSc., předseda svazu a ředitel firmy Agroradost, s. r. o.,
Ing. Vlastimil Rasocha, místopředseda svazu a ředitel firmy Medipo Agras H. B, spol. s r. o.
Ing. Lubomír Šantrůček z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, odboru osiv a sadby,
Ing. Miloslava Táborská ze Státní rostlinolékařské správy, odboru ochrany proti škodlivým organismům,
Ing. Bohumil Vokál, CSc, člen předsednictva svazu a ředitel Výzkumného ústavu bramborářského Havlíčkův Brod, s. r. o.
Jiří Zvolánek, člen předsednictva svazu a předseda představenstva Havlíčkova Borová zemědělská, a. s.
Ing. Novák:
Minulá sezóna se v globálu mohla jevit jako velmi úspěšná. Vyvezlo se více syrových brambor, než se dovezlo, což platí i pro konzumní brambory. Z tohoto pohledu jsme se dostali do výrazně lepší pozice než v minulosti. Vývozy se však realizovaly za velmi nízké ceny, stejně jako prodej na tuzemském trhu. To bylo podle mého názoru příčinou poklesu ploch na historické minimum. Myslím si, že se plochy brambor těžko vrátí i po této sezóně, která se relativně zdá pro bramboráře z pohledu financí úspěšnější. Je to dáno vysokou vnitřní zadlužeností v odvětví. Na polích se používá technologie srovnatelná s tou, která je používaná na západ od našich hranic. Nicméně ve skladování, třídění a úpravě brambor máme obrovské dluhy a za nejvyspělejšími bramborářskými zeměmi jsme pozadu o mnoho let. Podobně je tomu i v podílu zavlažovaných ploch, který je velmi malý a v našich podmínkách naprosto nedostatečný. Myslím si, že je to výsledek politiky státu, která v uplynulém období brambory diskriminovala. V rámci programu Sapard i operačního programu nebyly žádné prostředky na modernizaci a výstavbu nových skladů. Podobně to bylo i s dotacemi na vybudování závlah pro brambory.
To je jedna stránka věci. Druhá spočívá ve stanovení priorit v jednotlivých zemědělských podnicích. Je těžko myslitelné, že v podniku, kde staví kravín za třicet milionů korun, bude někdo souběžně investovat do skladování brambor. Zde se znovu vracím k podílu státu na rozhodování o prioritách. Víte, že brambory vypadly z plateb top-up a v konkurenci plodin uvnitř podniku si rázem pohoršily. Nyní se snížily dotace na sadbu brambor v uzavřených pěstitelských oblastech i na posklizňové zkoušky, což přinese zdražení sadby. Stále není vyjasněna otázka integrovaného pěstování brambor (poznámka redakce: ministryně zemědělství Milena Vicenová se k jeho podpoře na bramborářských dnech vyjádřila spíše odmítavě) a velmi nejistá je pěstování průmyslových brambor po roce 2008. Za těchto podmínek se podniky musí rozhodovat, jaké priority zvolí.
Je třeba říci, že plochy brambor poklesly v rámci celé Evropské unie. Nicméně v EU-15 výrazně méně než v nových členských zemích, kde se v období let 2000 – 2005 snížily o 47 %, a v České republice o 40 %. To jsou obrovská čísla. Když si vezmeme letošní nepříznivý průběh počasí, rázem se dostáváme do období, kdy je brambor v Evropě málo. To má za následek vysoké ceny, které jsou v celé EU výrazně vyšší než v loňském roce.
Kdybychom si ale řekli, že je letošní cena pro bramboráře velmi úspěšná díky tomu, že jsou vysoké farmářské ceny volných konzumních brambor, tak bychom celou situaci velmi zkreslili. Je třeba si uvědomit, že zejména na Vysočině mají v zemědělských podnicích různě velký podíl ploch, které jsou pod smlouvami. Tyto smluvní ceny se buď nezvýšily vůbec, nebo se zvýšily velmi málo. I na těchto plochách ale byly výnosy o třetinu nižší než v loňském roce. Také v této sezóně se tedy může stát, že na některých plochách pěstitelé prodělají. Osobně si myslím, že letošní sezóna výrazně prověří partnerské vztahy mezi pěstiteli a zpracovateli, a to i pro příští rok.
Vedle nižšího výnosu sadby a menší množitelské plochy budeme mít i větší výpadky v uznávacím řízení. Znamená to, že bude nedostatek certifikované sadby, což se projeví i na její ceně. Méně sadby je také v zemích, odkud dovážíme výchozí materiál. Zvýší se tedy náklady na pěstování brambor – na sadbové porosty i na produkční plochy. Případné použití biologicky nekvalitní sadby nás bude negativně ovlivňovat i v příštím roce.
Ing. Vokál:
Na předminulém předsednictvu bramborářského svazu padla otázka, na níž nás odpověď asi všechny zajímá, a sice jaká je vlastně budoucnost našeho bramborářství a co ji může ovlivnit. Myslím, že o ní rozhodne pěstitel. Záleží na tom, zda bude v pěstování brambor pokračovat, nebo je nahradí jinou komoditou, která bude agrotechnicky jednodušší či ekonomicky zajímavější. Nebo změní systém hospodaření (připomeňme si, že nedávno se Česká republika označovala za zdroj vody pro Evropu). Pěstitel bude zvažovat, zda bude výnosem a kvalitou konkurenceschopný, ale také, zda bude mít s farmářem v Německu nebo jinde porovnatelné podmínky. Další věcí je jistota odbytu, tedy zda produkci uplatní odpovídajícím způsobem na trhu. A nakonec, jestli bude hospodařit se ziskem.
Vím, že podmínky pro pěstitele ovlivňuje celá vertikála, od šlechtitelů po zpracovatele, a dále politická rozhodnutí, týkající se například operačních programů či dotací. Ty mohou některou komoditu zlikvidovat.
Jiří Zvolánek:
Na pěstování brambor mají velký vliv obchodní řetězce. V současné době se většina komodity realizuje právě touto cestou. V minulých letech byla cena nastavena tak nízko, že brambory nebyly ziskové. Je nepochopitelné, že loni jsme realizovali brambory za třikrát až čtyřikrát nižší cenu než letos, smlouvalo se o desetihaléře a letos nikomu nevadí koruna či dvě. Nákupčí vidí, jaká je situace, a bez mrknutí oka jsou ochotni zaplatit několikanásobně vyšší cenu než v minulých letech.
Ing. Novák:
Znovu opakuji, že je to cena, která je běžná v Evropské unii. Český trh je relativně malý a je součástí unijního. I situace u nás je výrazně ovlivňován cenou u našich sousedů. Tam může být vyšší, nicméně pokud rozdíl výrazně překročí přepravní náklady, tak je vysoce pravděpodobné, že se sem budou brambory vozit.
Redakce: Jak velký je podíl smluvních ploch?
Ing. Novák: Největší plochu zaujímají průmyslové brambory pro výrobu škrobu. Na dalších jsou brambory určené pro hranolky a lupínky. Netroufnu si ale říci, o jak velkou plochu jde. V jednotlivých zemědělských podnicích je to velmi rozdílné.
Redakce: Jaký je poměr v Havlíčkově Borové?
Jiří Zvolánek: Škrobárenské brambory neděláme, ale dodáváme tisíc tun brambor pro zpracovnu Friall Tábor, s. r. o. Část jde přímo z pole, část ze skladů a je pravda, že smluvní ceny, které máme uzavřeny od letošního ledna, jsou výrazně nižší než aktuální. Brambory na hranolky dodáváme nyní (pozn. red.: říjen) za cenu kolem dvou korun, v lednu to bude kolem 2,50 Kč. Vidíte, je to mnohem méně, než za kolik se realizuje konzum. Mrzí nás ale, že v době, kdy byl přebytek brambor, nás tito zpracovatelé tlačili k nižším cenám a navíc, protože rozbory a srážky se dělají v továrnách, mají mnoho možností, jak nás připravit o peníze. V letech, jako je tento rok, kdy by nám mohli přidat, se naopak odvolávají na pevné smlouvy. Celkem máme 175 ha, z čehož jsou 90 ha množitelské plochy, a zpracovatelům dodáváme ze 30 ha.
Redakce: Jak to u vás vypadá s kvalitou sadby?
Jiří Zvolánek: První výsledky skleníkových zkoušek byly katastrofální. Velmi rané odrůdy, které se odkopávají jako první, tedy Impala, Velox, Carera, dopadly velice špatně. Jak se doslýcháme, některé odrůdy neprošly z velké části, jiné vůbec. Ani by to nevadilo u stupně C2, horší ale je, že vypadly dovozy ze zahraničí, které slouží jako výchozí materiály pro příští rok. Nemyslím si, že je letošní situace zcela špatná, ale pokud se nebudou masivněji dovážet výchozí materiály v nižších stupních, a mám obavy že ne, můžeme se i v příštím roce na podzim setkat s velkým problémem.
Redakce: Jak se bude řešit nedostatek sadby?
Ing. Novák: Je to obtížně řešitelné, protože tuzemské zdroje budou limitovány třemi faktory, o kterých jsem hovořil. Zdroje ze zahraničí budou minimální, protože i tam jsou dlouhodobé vazby zejména firem, které v České republice zastupují šlechtitelské společnosti. Budou tedy dodávat nejprve jim a myslím, že možností mnoho nebude.
Redakce: Dá se odhadnout, na kolik ploch se nedostává sadba?
Ing. Novák: Podle mého názoru ne, protože je ukončena teprve necelá polovina testování.
Ing. Šantrůček: Je ukončeno zhruba 50 % posklizňových zkoušek a zdravotní stav sadby je opravdu špatný. Začátek byl katastrofální. Zpočátku jsme měli 60 % neuznaných množitelských ploch, nyní nastupuje skupina dalších odrůd, které nejsou tak náchylné k virovým chorobám, a tak se situace poněkud zlepšuje. Momentálně (k 19. 10.) je neuznáno 35 %. Myslím, že číslo poklesne, ale ne výrazně. Zhoršený zdravotní stav se cyklicky opakuje po čtyřech letech, v roce 2002 se ale výpadek pohyboval kolem 10 %. Myslím, že bychom se mohli dostat na 25 % neuznaných množitelských ploch, ale i to je příliš.
Zdravotní stav nebude ideální ani u vyšších stupňů, které se používají do dalšího množení. Stupeň C1 je prozatím nepoužitelný z 25 %, respektive 16 % neuznáno a 9 % sestupněno. Abychom se z této situace dostali, měli bychom využít veškerou uznanou sadbu pro výsadbu 2007. V zemědělských podnicích se ale setkávám s tím, že i uznaná sadba, která je vytříděna nad 45 mm, se dostává do konzumu.
Je pravda, že některé odrůdy na tuzemském trhu vůbec nebudou, protože u nich není jediný uznaný porost. Impala, nejrozšířenější odrůda v ČR, má v současné době 80 % neuznaných ploch. Je mi jasné, že žádané odrůdy, mající vyšší procento chorob a neodpovídající normě, se budou sice prodávat jako konzum, ale pěstitelé je budou využívat k sadbovým účelům. Jen bych žádal dodavatele a množitele, aby tyto partie dodávali mimo uzavřené pěstební oblasti, kde by „sloužily“ jako zdroje viróz a způsobily v příštím roce ten samý problém, s jakým se potýkáme nyní.
Redakce: Kdy se bude testování uzavírat?
Ing. Šantrůček: Vzhledem k tomu, že letos byla výsadba o 14 dní i tři týdny zpožděna, byl posunut i termín posklizňových zkoušek. Touto dobou bychom měli mít prozkoušeno zhruba 80 % porostů, k dnešnímu dni je to pouze 50 %. Množitelé i přihlašovatelé také letos počítali s tím, že dostanou z množitelských ploch více konzumu, takže především poslední stupně množení desikovali později. Hlízy nechávali přerůstat, což způsobilo zpoždění ve vzorkování pro test ELISA. Posklizňové zkoušky by měly být určitě hotovy do konce roku, pravděpodobně ale již koncem listopadu budou dodavatelé uspokojeni. Závisí to na rychlosti vegetace ve skleníku a na počtu opakovaných zkoušek.
Redakce: Příčinou neuznání jsou tedy virové choroby? Proč je jich tolik?
Ing. Šantrůček: Z 90 % je příčinou neuznání Y-virus. Na zvýšení podílu virových chorob se podepsaly počasí, větší výskyt vektorů a prodloužení termínu desikace. Například velmi rané odrůdy se u nás obvykle desikovaly kolem 7. – 10. června, letos o 14 dní později. Sucho a vysoké teploty zapříčily horší identifikaci chorob v porostu a negativní výběry byly následkem toho méně kvalitní. Jde tedy o soubor více faktorů.
Redakce: Mohlo mít vliv i nově zavedené sledování S-viru?
Ing. Šantrůček: Ten se sleduje pouze u předstupňů a elity. Je pravda, že některé odrůdy jsou k němu náchylnější, například u odrůd Adéla či Ornella jsme identifikovali více napadených rostlin. Koeficient přepočtu na výsledek zdravotního stavu je 0,05 a prozatím neovlivnil konečný výsledek, takže z tohoto důvodu nedošlo k neuznání či sestupnění porostů.
Ing. Novák: Pokud se týká ochrany proti vektorům a včasnosti nástupu do selekcí, minulé roky množitele ukolébaly. Zdravotní stav byl dobrý, sadba se vyvážela, což byla pro naše množení novinka. Exporty byly úspěšné a zdálo se, že všechno běží. Trochu se polevilo, množitelé se budou muset vrátit k základům a znovu tvrdě na množení pracovat. Jsou případy, kdy ve stupni C1 je výskyt virových chorob přes 50 %. Musíme si položit otázku, zda je možné, že takový porost všechny virové choroby „nachytal“ v letošním roce. Nebo si množitelé přivezli výchozí materiál, který nebyl úplně v pořádku? Je tedy třeba se zamyslet nad vstupní kontrolou zdravotního stavu výchozích materiálů, protože jsme ze tří čtvrtin závislí na výchozím materiálu ze zahraničí.
Ing. Šantrůček: Negativní výběry jsou základ pro výrobu zdravé sadby. Někteří pěstitelé je však z 50 % provádějí až po první přehlídce, což je špatně. Množitelé si také zvykli, že byl zdravotní stav v předchozích letech dobrý, a tak množitelské plochy stojí trochu stranou. Ani ze zahraničí sem však vždy nejde kvalitní sadba. Letos museli množitelé zaorávat plochy založené z dovozového materiálu, protože měly 20 – 30% chorobnost a ovlivnily by sousední množitelské porosty. I když pracovníci ÚKZÚZ provádějí kontroly dodávek sadby, nepostihnou veškeré rizikové partie. Nebylo by od věci, kdyby si dodavatelé sami nechali otestovat odrůdy náchylné na virové choroby. Cena za test ELISA není nízká, ale stačilo by u většiny odrůd otestovat Y-virus a množitel by věděl, na čem je, s čím u této sadby musí počítat a kam ji umístit v osevním plánu.
Ing. Zvolánek: V uplynulých letech se sadby vyrobilo více, než bylo potřeba. Měli jsme tedy větší výběr a pokud nějaká sadba neprošla, tak se dala s lehkým srdcem do konzumu. Přistupovalo se k ní trochu lehkomyslněji. Vhledem k tomu, že letos je její produkce jedna z nejnižších v posledních letech, tak není z čeho vybírat. My jsme zpravidla 25 % uznané sadby na jaře realizovali jako konzumní brambory. Letos by se dalo vše prodat jako sadba.
Redakce: Jak se projeví pokles dotace na certifikovanou sadbu v uzavřených pěstebních oblastech a také na testování?
Ing. Novák: Dotace na nákup certifikované sadby se bude v těchto oblastech vyplácet pouze na úrovni 65 %. Myslím si, že je to ukázka, jak ministerstvo zemědělství nesleduje situaci v zemědělství, ačkoliv jsme je na rizika upozorňovali. Nyní, když všichni víme, že je nedostatek kvalitní sadby, a chceme se dostat z problému se zdravotním stavem, tak ministerstvo zemědělství dotaci sníží. Přitom zdravá sadba je základním předpokladem omezení zdrojů infekce.
Ing. Vokál: Od té doby, co jsme převzali testování sadby, jsme příslušnou dotaci dostávali v plné výši. V pravidlech je stanoveno, že dotace může být přiznána až do výše 60 % prokázaných přímých nákladů. Ministerstvo letos poprvé tento strop nevyužilo a stáhlo jej až na necelých 43 %. Náklady zůstaly stejné, my musíme účtovat navýšení těm, kdo testy požadují.
Redakce: Kolik tedy bude stát testování?
Ing. Vokál: Cena závisí na počtu testovaných rostlin. U vzorku s 90 rostlinami, včetně testu na přítomnost karanténních bakterióz, činí v letošním roce 1559 Kč.
Redakce: Kteří pěstitelé po minulém roce skončili?
Ing. Novák: Jsou to především menší pěstitelé, kteří by dříve či později skončit museli, tedy zhruba do 30 ha. Rozvoj velkých záleží na tom, jak budou fungovat investice z Programu rozvoje venkova na období 2007 až 2013. Co se týká dalších opatření, která jsou v rukou státu, tak soudím, že je velmi významná oblast výzkumu a poradenství. Co budou platné investice, když v zemědělských podnicích nebudou kvalifikovaní lidé, kteří by o nich měli rozhodovat, a nebudou mít dostatek kvalifikovaných informací. To je obecný problém, s nímž se zemědělské podniky potýkají. Pěstování brambor je celkově velmi náročné, a proto se i nedostatek odborníků může projevit v ústupu od této komodity.
Ing. Vokál: Je tu ještě další věc – aktivita Agrární komory ČR. V návrhu Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova na období 2007 až 2013 (EAFRD) je nyní ovoce, zelenina a réva vinná. Snahou agrární komory je, aby podpora byla rozšířena i pro konzumní brambory. To je jedna z možností, jak pěstování brambor ovlivnit. Dalšími možnostmi jsou dotace na certifikovanou sadbu, testování, šlechtění, genové zdroje apod.
Redakce: Zachytili jsem zprávu, že se v USA podařilo vyšlechtit odrůdu brambor rezistentní vůči plísni bramboru, Nizozemsko hodně investuje do šlechtění proti ní. Jak byste toto mohli využít?
Ing. Vokál: Ve zkouškách jsou některé geneticky modifikované materiály, praktické uplatnění je ale ještě z velké části věcí budoucnosti. V Evropské unii jsou nejnadějnější výsledky u genotypu určeného pro výrobu škrobu.
Redakce: U nás testované transgenní brambory jsou upraveny na vysoký podíl amylopektinu ve škrobu. Když vám je nabídnou, budete jich využívat?
Ing. Hadrava: Kdybychom měli tu šanci a brambor by tu bylo tolik, abychom pro ně mohli využít i naše malé kapacity, hodilo by se to. Otázka je, zda jsme tak daleko, abychom takové množství na volných plochách vypěstovali. Brambory s vysokým podílem amylopektinu by způsobily velký pokrok ve využití škrobu.
Redakce: Jak se z vašeho pohledu jeví pěstování průmyslových brambor?
Ing. Hadrava: Je to samozřejmě jiný, kvotační systém. Nejsou proto takové rozdíly v cenách podle množství vyprodukovaných brambor. Sytém je založen na tom, že minimální cena, kterou platí škrobárny, je v celé Evropské unii stejná. Druhá část, u nás zvaná národní doplňková platba, dorovnává celkovou cenu na úroveň Evropské unie. Jediný problém je v tom, že zemědělec nám fakturuje ceny ve eurech a my to přepočítáváme na české koruny. Posilující koruna znamená, že zemědělec dostane v korunách méně.
Na druhou stranu, 20 % brambor vypěstovaných v naší republice se zpracovává na škrob. Se zemědělci uzavřeme smlouvy před sázením, v lednu či únoru. Ve smlouvě jsou uvedeny osázené hektary a průměrná dosažená škrobnatost za tři roky. Říkám to proto, že zemědělec má jistotu, že mu brambory vykoupíme. Problémům se ale přesto nevyhneme. Minulý rok přinesl vysoký výnos, takže jsme zpracovali 110 % kvóty, ačkoliv je to pro zpracovatele nevýhodné. Když nakoupíme více než 105 %, musíme množství vyrobeného škrobu nad tuto hodnotu vyvézt mimo hranice EU za ceny bez subvencí na vývoz.
Kvotační systém s sebou přináší jak výhody, tak nevýhody. Loni škrobárny vyrobily o 10 % více a ceny škrobu poklesly o 25 – 30 %. Bohužel, letošní rok je situace opačná. Loni jsme byli u zemědělců vážení odběratelé, protože za kilogram brambor, které se nemusí třídit a jen se dovezou do škrobárny, jsme platili dvě koruny, zatímco za konzumní se dávalo 1,50 Kč. Letos je vlivem počasí situace opačná. Rané odrůdy měly nízký výnos i škrobnatost, pozdní mají dobrý výnos i velmi dobrou škrobnatost. Například nyní zpracováváme ve Škrobárnách Pelhřimov, a. s., surovinu, která má průměrnou škrobnatost 21 %, a jsme rádi, že to zmírní celkový výpadek. Podle dosavadních odhadů letos všechny tuzemské škrobárny vyrobí dohromady 80 – 85 % kvóty škrobu, která činí 33 600 tun.
Kvóta se nedá přenášet z roku na rok, v EU se dá na konto dalšího roku překročit o 5 %. Protože Česká republika přistoupila na zjednodušený systém, tedy platby na hektar, tak zemědělci nemají možnost 5% překročení dostat zaplaceno formou národní doplňkové platby. Je tady samozřejmě u některých odrůd možnost úniku z našich do konzumních. Jsme rozhodnuti postupovat tak, že podle letošního plnění budeme dávat kvóty na další rok.
Redakce: Letos se hovořilo o tom, že by se vyplatilo zavlažovat brambory i na Vysočině. Co si o tom myslíte?
Ing. Rasocha: Jako firma jsme za poslední dva roky podnikli nějaké akce, takže máme tři zemědělské podniky, které na Vysočině zavlažují. Jeden z nich má pod závlahou skoro 80 % ploch brambor, další dva jsou v pokusném stadiu. Tento rok byl výborný, závlaha se projevila zvýšením výnosu proti běžným plochám minimálně o 30 %.
Rozdíl byl také v minulém roce, a to zhruba 20%, a i při nízkých cenách bylo zavlažování výhodné. Mluvím ale o čistém výnosu, tedy množství brambor vhodných pro balení. Celá slupka vypadá jinak, tvar hlíz je podstatně vyrovnanější atd.
Redakce: V čem se vám především projevily výhody zavlažování?
Ing. Rasocha: Základem úspěšného obchodu s konzumními bramborami je pěstitel. A ten musí dodávat produkci tak, aby měl co nejnižší výkyvy. U nás je působí zejména počasí. Výnosy se u dobrých pěstitelů pohybují od 25 tun čistého tento rok po 40 tun minulý rok. Když použijete závlahy, tak stabilizujete výnos, a zejména podíl zboží vhodného pro balení. To znamená nižší výskyt strupovitosti, deformací hlíz a tak dále, což platí i v letech, kdy je celkový úhrn srážek vysoký.
Ing. Vokál: I rok, který je srážkově normální, má ve vegetaci dny, kdy voda chybí. Tehdy se právě projeví onen žádoucí efekt. Pro Vysočinu je tu ale jeden problém. Voda se musí odněkud brát. Kdo vodní zdroj má, může mít závlahu efektivní,. kdo jej nemá jistý, může dopadnout špatně.
Redakce: Jak velký odpad v porovnání s nezavlažovanými plochami je při třídění a balení brambor?
Ing. Rasocha: To je složitá otázka. Záleží na odrůdě, ale za dobrých podmínek se dá dostat pod 10 %, kdežto u nezavlažovaných ploch se za dobrý výsledek považuje 25 – 30 %.
Ing. Novák: Rád bych doplnil jeden zážitek z evropského kongresu, který proběhl v září. Vystoupil tam představitel družstva, které dodává 100 % brambor na výrobu lupínků, a 100 % ploch pro tuto výrobu bylo pod závlahou. Roli tedy hrají stabilita výnosu, vysoký výnos a zaručená kvalita pro zpracovatele. K takové integraci dospěli na rozvinutých trzích. Buď je rychle doženeme, nebo nebude konkurenceschopný ani náš zpracovatel.
Redakce: V návrhu Programu rozvoje venkova se vám podařilo prosadit dotace na závlahy?
Ing. Novák: Ty jsou v něm obsaženy. Bude záležet na tom, jak a komu budou rozděleny.
Redakce: Mluvil jste o vnitřním zadlužení odvětví, v čem spočívá?
Ing. Novák: Jestliže se podíváme na posledních 15 let na Vysočině, troufám si říci, že nové sklady spočítám na prstech jedné ruky, což je katastrofální zjištění. V posledních letech zejména ve Francii, poté v Nizozemsku a Německu investovali miliony eur do skladů, kde je možné uchovávat produkci až do července: My musíme vyprodat brambory do doby, než se začne sázet, protože skladujeme dohromady konzum a sadbu. To znamená, že pěstitel musí prodat brambory za cenu, která je na trhu. Konkurent na západ od našich hranic při nepříznivých cenách počká, my nemůžeme. Kvůli tomu ztrácíme na tržbách. I třídičky jsou ve většině případů dvacet let staré, stejně tak jako další zařízení.
Redakce: Jak je to s trhem výrobků z brambor?
Ing. Novák: V loňském roce dovoz mírně poklesl, nicméně pořád dokážeme vyvézt jen třetinu množství, které se k nám dováží. Bilance se loni změnila jen díky tomu, že společnost Intersnack zavřela svoji továrnu v Trenčíně a Slovenská republika je zásobována bramborovými lupínky od nás.
V Polsku byla situace s počasím podobná jako u nás. Tamní cena syrových brambor je ale vysoká, i když je mírně nižší než u nás. Pokud se týká výrobků, velcí producenti, kteří k nám dodávají, mají dlouhodobé smlouvy, takže si myslím, že se výkyvy neprojeví. Stále se traduje, že se z Polska dovážejí brambory, které ničí naši cenu. Myslím si, že tomu tak není. Opatření, která přijala SRS, výrazně omezila výhodnost dovozu polských brambor na naše území. Ve výskytu bakteriální kroužkovitosti je na tom Polsko ze všech zemí EU nejhůře a ze struktury zemědělství vyplývá, že ještě nějakou dobu bude.
Ing. Vokál: U lupínků jsme vývozní zemí, ale u hranolků je tomu naopak. Polsko se na náš trh dostává touto cestou. Podle našich zpracovatelů je polská surovina laciná a naše jim nemůže konkurovat.
Ing. Novák: S tím bych nesouhlasil. Myslím si, že rozdíly v naší nákupní ceně proti Polsku nebo Německu nejsou až tak velké, protože nadnárodní společnosti nakupují za jednu cenu. Otázkou je, jaké jsou netržní příjmy těchto zemědělců, popřípadě úlevy, které jim snižují nepřímé náklady.
Ing. Rasocha: Myslím si, že vývoz hranolků z Polska záleží na tom, jaká kvalita se sem dováží. Jsem přesvědčen, že sem jde nižší kvalita, popřípadě nadprodukce. To je i důvod, proč místní zpracovny nemohou konkurovat.
Ing. Táborská: Z výsledků průzkumu výskytu bakteriálních chorob bramboru v Polsku ze sklizně 2005 je stále vidět vysoký výskyt původce bakteriální kroužkovitosti bramboru, zhruba tři tisíce pozitivních vzorků u nesadbových brambor, o něco se zlepšila situace u sadby. Je ovšem mnoho drobných pěstitelů, u kterých polská fytoslužba testy neprovádí. V rámci kontrol v obchodní síti jsme zachytili dvě dodávky brambor bez příslušného polského fytocertifikátu o negativním testování, které obchodník ani neohlásil. Dodávky byly vráceny, informace o nich byla zaslána polské fytoslužbě, takže producent bude postižen.
Redakce: Jak to vypadá s bakteriální kroužkovitostí bramboru na českých polích?
Ing. Táborská: V porovnání s roky 2001 a 2002 došlo k výraznému poklesu. Loni nebyl prokázán u sadbových brambor žádný výskyt, z produkce 2006 jsou zatím dvě partie stupně C2 podezřelé. U konzumních či průmyslových brambor se každý rok nějaký nový výskyt najde, ale snížil se počet opakovaných výskytů.
Ing. Novák: Eradikační program byl vyhlášen v roce 1996 a jeho výsledky jsou jedním z předpokladů pro konkurenceschopnost na evropském trhu. Dalším je certifikace. Pokud chceme vyvážet na západ od našich hranic, bude při uplatnění našeho zboží hrát roli i příslušný certifikát, například EUREP GAP. Je to jeden ze systémů standardizace, používaných v Evropě. Chtěli jsme podpořit propagaci českých brambor a výrobků z nich, tak jsme žádali ministerstvo zemědělství a SZIF o nějakou formu podpory. Narazili jsme na to, že je to možné pouze pro výrobky, které mají Klasu. Podmínkou jejího získání je splnění certifikátu HCCP, což u pěstitelů nebylo možné, a tím pádem se ani baličky ke Klase nedostaly.
Ing. Vokál: Integrovaná produkce zahrnuje jednu věc, je kontrolovaná. Takový produkt, který půjde na trh, by měl mít právo nést příslušnou značku, což spotřebitele informuje, že dostává kontrolovanou kvalitu. To je také podpora tuzemských producentů, ale ti musí za ni také něco odevzdat.
Redakce: Budou se v rámci Seznamu doporučených odrůd brambor testovat také ty, které jsou registrovány pouze v evropském katalogu?
Ing. Novák: Bohužel, zákon je napsaný tak, že to není možné. Upozorňovali jsme na to a domníváme se, že je to ke škodě pěstitelů. Jednáme teď s ÚKZÚZ o rozšíření SDO pro konzumní odrůdy, zpracovali jsme i návrh metodiky. Jsme ve fázi, že se zpracovává nový návrh, ke kterému se má vyjádřit odbor odrůdového zkušebnictví ÚKZÚZ.
