Význam rostlinných biotechnologií pro společnost a prostředí – tak byla nazvaná přednáška pořádaná v rámci mezinárodního symposia Auxins and Cytokinins in Plant Development v Praze. Jejím autorem byl zakladatel genového inženýrství rostlin prof. Marc van Montagu z Gentu, který v současné době působí jako prezident Evropské federace pro biotechnologie a ředitel Ústavu rostlinných technologií pro rozvojové země, dále se věnuje globální propagaci a osvětě v oblasti GMO.
Cílem přednášky prof. von Montagu bylo kriticky posoudit argumenty odpůrců GMO a přispět k osvětlení problematiky současných rostlinných biotechnologií pro odborníky i laickou veřejnost. Prof. van Montagu spolu s prof. Jeffem Schellem před více než třiceti lety objevili princip vyvolání rostlinných nádorů půdními bakteriemi Agrobacterium tumefaciens. Tato bakterie dokáže vkládat některé svoje geny do genetické informace rostliny a měnit tak její metabolismus ve svůj prospěch. Její přenosový mechanismus poté využili pro přípravu prvních transgenních, tedy geneticky modifikovaných rostlin. Z jejich poznatků se postupně vyvinula celá oblast přípravy rostlinných geneticky modifikovaných organismů (GMO) s obrovským teoretickým i aplikačním dosahem.
Využití znalostí
Při stávajícím prudkém růstu populace není současný způsob intenzivního zemědělství dále udržitelný, neboť vede k devastaci zemědělské půdy, neudržitelné spotřebě neobnovitelných zdrojů, zejména ropy a vyčerpávání zdrojů vody. „Množství využitelné zemědělské půdy na jednoho obyvatele Země kleslo od roku 1961 z přibližně 0,5 na 0,25 ha v roce 1997 a předpokládáme 0,15 ha na obyvatele v roce 2050,“ uvedl prof. van Montagu. Toto množství zemědělsky využitelné půdy nebude při současném způsobu zemědělství dostačující pro lidskou populaci. Dalším zásadním problémem představujícím do budoucna velké riziko jsou ubývající zdroje vody, s čímž úzce souvisí sucho a zasolení půd.
V době informačního boomu je využití znalostí biotechnologických aplikací zásadním předpokladem pro zlepšení a udržení kvality životního prostředí. Každá nová technologie však s sebou nese i možná rizika. Ta je však nutné posuzovat v kontextu s riziky technologií stávajících. Různé GM rostliny se ve světě pěstují již desítky let a zatím není znám žádný jejich závažný negativní účinek na lidské zdraví, ani na přírodní ekosystémy. Paradoxně je to právě Evropa, která především z politických důvodů brání jejich širšímu využití.
Vývojový skok v biotechnologiích
Historie biotechnologických přístupů vedoucích ke zlepšení produkčních vlastností rostlin se datuje od roku 1973, kdy byl v Gentu v Belgii objeven mechanismus přenosu genetické informace do rostliny prostřednictvím bakterie Agrobacterium tumefaciens.
Přírodní Agrobacterium tumefaciens vyvolává tvorbu rostlinných nádorů přenosem svých hormonálních genů, čímž ovlivňuje tvorbu a vzájemné působení rostlinných hormonů, tedy auxinů a cytokininů. Některé látky typu auxinů a cytokininů jsou předmětem lékařského výzkumu a mají již svá léčebná uplatnění. Tyto látky jsou také klíčovým nástrojem různých zemědělských metodik, respektive zemědělsko – biotechnologických, které souvisí s moderním šlechtěním a množením rostlin, včetně jejich ochrany vůči patogenům a stresům. I v této oblasti se využívají transgenní techniky na principu prací prof. van Montagu.
Od roku 1973 prošly biotechnologie velkým vývojovým skokem, který umožnil cíleně modifikovat mnohé vlastnosti rostlin. Nyní je například možné připravit rostliny odolné vůči patogenům a snížit tak množství aplikovaných chemikálií, nebo rostliny odolné proti suchu, čímž se sníží spotřeba vody.
Výzvy a řešení problémů Za zásadní výzvy současnosti lze považovat – zajištění naprosté zdravotní nezávadnosti potravin a odstranění obavy z možných ekologických rizik biotechnologické produkce, využití rostlinné produkce k průmyslovým účelům, využít rostlin jako energetického zdroje nebo vybudování zpracovatelských kapacit, které budou méně znečišťovat životní prostředí.
Řešení těchto problémů umožňují právě biotechnologické přístupy, pomocí nichž je možné například detoxifikovat rostliny hrachu, používané v Etiopii pro produkci potravin (Lathyrus sativus). Tyto rostliny jsou sice odolné vůči suchu, zároveň však produkují toxické látky, způsobující otravy a trvalé poškození zdraví.
Zbytečné obavy K častým obavám veřejnosti patří především obavy o zdravotní nezávadnost a možné dopady na životní prostředí, které se však doposud nepotvrdily. Prof. van Montagu v rámci své přednášky také zdůraznil, že dosud nebyla zjištěna žádná závadnost rostlinné produkce získané pomocí biotechnologických postupů ani negativní vlivy na životní prostředí. Velkým omylem je podle něj striktně rozlišovat geny lidské, rostlinné, bakteriální, virové a další. Současná genetická výbava všech organismů na Zemi se vyvíjela a neustále dále vyvíjí během pokračující evoluce, při níž dochází k přirozenému přenosu genů a jejich kontinuální změně.
Informovat veřejnost
Do budoucna je tedy nutné zlepšit informovanost veřejnosti a zajistit, aby byly vědecké argumenty zahrnuty při rozhodování o budoucích strategiích. Zejména je však nutné angažovat veřejnost v těchto rozhodováních. „Je také zásadní čelit dezinformačním kampaním různých lobistických skupin, které se snaží vnutit veřejnosti přesvědčení o škodlivosti vědy,“ upozornil prof. van Montegu. Věda je zásadním přínosem pro člověka a nabízí mu řešení. Je také nutné umožnit dostupnost k moderním poznatkům současné vědy v rozvojových zemích namísto z dlouhodobého hlediska nic neřešící potravinové pomoci. Na závěr své přednášky připomněl, že nadějí do budoucna jsou mnohé aktivity, které by měly usnadnit využití současných biotechnologických přístupů i v rozvojových zemích. „Zelené biotechnologie jsou bezesporu nadějí pro lidstvo a umožní zlepšit kvalitu života i životního prostředí pro současné i budoucí generace.“
Klíčové informace: • Prof. van Montagu spolu s prof. Jeffem Schellem před více než třiceti lety objevili princip vyvolání rostlinných nádorů půdními bakteriemi Agrobacterium tumefaciens.
• GM rostliny se ve světě pěstují již desítky let a zatím není znám žádný jejich závažný negativní účinek na lidské zdraví, ani na přírodní ekosystémy.
