Trh s biopotravinami vykazuje v posledních letech velmi rychlý růst, a to jak ve světě, tak v České republice. Zčásti proto, že se absolutní objem tržeb stále pohybuje v malých číslech, ale také proto, že jde o moderní a podporovaný trend.
Český biotrh dosáhl v roce 2006 obratu 760 milionů korun, což je meziroční nárůst 58,5 procenta uvedl Mgr. Tomáš Václavík z agentury Green marketing na semináři o biopotravinách, který proběhl v Praze v rámci veletrhu Biostyl. Mgr. Václavík očekává, že se v následujících pěti letech bude růst v sektoru pohybovat v rozmezí 30 až 40 procent ročně. V roce 2010, kdy se bioprodukty budou podílet na celkové spotřebě potravin v České republice jedním procentem, by za ně měli zákazníci utratit 2,5 miliardy korun. Nicméně v současné době tvoří pouze 0,35 procenta celkové spotřeby potravin.
Nárůst na světovém trhu již tak rychlý není, jak ukázal Mgr. Václavík. V roce 2006 dosáhl 18 procent (79 % od roku od roku 2002), přičemž celkový obrat byl 31 miliard eur. Dominují především USA, Německo, Velká Británie, Francie a Itálie. Evropský trh dosáhl v minulém roce obratu 13 miliard eur, přičemž hlavním prodejním kanálem byly supermarkty. „Ačkoli lze biopotraviny koupit téměř všude, jejich nabídka je stále nedostatečná,“ zdůraznil Mgr. Václavík.
Markety se „zelenají“
Vzhledem k tomu, že je po biopotravinách poprávka a jsou zpravidla dražší, umožňují prodejcům dále zvyšovat obrat, a proto jsou pro ně zajímavé. Jak řekl Mgr. Václavík, konvenční řetězce využívají bio ke zdůraznění svého „zeleného“ image. Například rakouská Billa mění strategii hesla „nejlepší cena“ na „vysoká kvalita“. Biopotraviny jsou přitom jejím základním kamenem. Nejrychleji se ale podle jeho závěrů vyvíjejí specializované biosupermarkety.
Budoucí růst obratů je zaručen mnoha faktory, soudí Mgr. Václavík. Spotřebitelé bipotraviny přijali a častěji je nakupují, protože disponují většími příjmy. Zároveň je v tom podporují marketingové kampaně dodavatelů, maloobchodníků a informace zprostředkovávané státem. Biopotraviny také přijali za své tvůrci názorů. „Aby byl zachován růst obratů, musejí si biopotraviny zachovat svoji image nejvyšší kvality. Spotřebitelé o pravosti biopotravin nesmějí pochybovat,“ zdůraznil Mgr. Václavík. Už na loňské Evropské akademii ekologického zemědělství zaznělo, že vidina vyšších zisků již v západní Evropě vedla v některých případech k prodeji konvenčních produktů pod známkou bio a dalším podvodům.
I když jsou řetězce hlavní formou odbytu bioprodukce a přes ně se podle Mgr. Václavíka prodá 64 procent produkce, nejsou jediné. Svůj díl mají prodejny zdravé výživy (v ČR je jich zhruba 300), tržnice či prodej z farmy. Moderní jsou takzvané biobedýnky, kdy prodejce doručuje zboží na základě objednávky přímo zákazníkovi. Roste také role gastronomie.
Obchodníci se snaží odbyt co nejvíce podpořit. Využívají synergických efektů, kdy v „zelené oáze“ nabízejí zákazníkům butik s přírodním oblečením, kosmetikou, biořeznictví a pekařství. Stejně tak bioprodejny provázejí restaurace či lahůdky, případně v rámci konceptu „shop in shop“ najdou zákazníci v biosupermarketu řeznictví nebo pekařství. Prodejny provozují také sami zemědělci.
Biosupermarkety již také expandují na nové trhy. Jak Mgr. Václavík upozornil, do Evropy se chystá největší americký Whole Foods Markets, který v červnu otevře první hypermarket v Londýně. Bude proto zajímavé sledovat, jak se jeho vstup projeví. Také do českých prodejen míří zahraniční značky, v současné době zvláště z Rakouska.
Od všeho bio
Výstava Biostyl, která zabrala celé jedno křídlo Průmyslového paláce na výstavišti v Holešovicích, přinesla znalcům v oblasti bio jen málo novinek. Rozhodně na něm našli stálice a ikony tuzemského biotrhu: výrobky z kozího mléka z Ratibořic (na trhu je jich momentálně nedostatek, na jaře je méně mléka, vysvětlil výrobce Pavel Dobrovolný), biovína z Pavlova (kvalita loňské sklizně vypadá slibně, prozradil vinař Josef Abrle). Široký sortiment prezentovaly obchodní společnosti Albio, Country Life a další. Nechyběl ani Pro-Bio, Svaz ekologických zemědělců, který ve svém stánku zastupoval tuzemské ekologické zemědělství jako celek, a kromě informačních materiálů představil i novou biokuchařku. Sortiment prezentovaný na stáncích ukázal, že tuzemská bioprodukce se slibně rozvíjí, ale stále je jí nedostatek. Zhruba dvě třetiny výstavy Biostyl se nevěnovaly přímo produkci z ekologického zemědělství, ale spíše kosmetice a produktům věnovaným zdravému životnímu stylu obecně.
V rámci veletrhu také probíhala volba nejoblíbenějšího českého biovýrobku, nejvíce hlasů od návštěvníků nakonec získal Bio kysaný nápoj, který vyrábí Mlékárna Valašské Meziříčí, spol. s. r. o. Zajímavou novinkou byly výrobky z biobavlny, pěstované bez použití pesticidů. Cena je v takovém případě adekvátní.
Místo skládky kompost
Plasty nás doprovázejí téměř na každém kroku, mnoho z nich použijeme pouze jednou a pak putují do odpadu. Jejich zpětný sběr a recyklace jsou ekonomicky a energeticky náročné, proto se tento postup využívá jen v malé míře. Nabídka biologicky rozložitelných (kompostovatelných) plastů z přírodních materiálů se u nás rozšiřuje teprve pozvolna.
Dost široký sortiment představila na výstavě společnost K. O. S. – plastic, spol. s r. o. Zahradnické květináče, se kterými lze rostlinu zasadit přímo do půdy, potřeby pro fast food (tácky, lžičky, vidličky, nože), nápojové kelímky, granuláty k produkci fólií a dalších výrobků, to vše jsou produkty, pro jejichž výrobu lze využít suroviny se zemědělské výroby.
Nejčastěji je základním materiálem škrob, získávaný z kukuřice či brambor, ale také cukry, které slouží k výrobě kyseliny mléčné pro PLA (polylaktid acid). Další důležitou surovinou je celulóza, popřípadě lignin. Během kompostování se tyto materiály rozkládají zhruba za šest až osm týdnů na oxid uhličitý, vodu a organickou hmotu, konstatuje společnost na svých stránkách. Jak uvedl její jednatel František Kessner, některé materiály je bez problémů možné zkrmit zvířatům. Jednak jim neškodí a jednak obsahují až 30 procent bílkovin.
I přes výše uvedené vlastnosti mají bioplasty stejné vlastnosti jako klasické plasty z ropy (v závislosti na typu), takže se mohou dlouhodobě požívat v běžném prostředí. Jejich cena je zpravidla vyšší, ale za určitých podmínek by mohla být téměř srovnatelná s výrobky z běžných materiálů.
