Jedním z opatření, jak zvýšit nabídku potravy a úkrytů, ale i celkovou rozmanitost zemědělské krajiny, je zakládání biopásů. Biopásy představují 6–24 m široké a nejméně 30 m dlouhé pásy na orné půdě a dělíme je na dva typy. Prvním typem jsou biopásy nektarodárné, které jsou složeny ze směsí kvetoucích rostlin a cílí na podporu různých skupin bezobratlých, zejména opylovačů. Druhým typem jsou krmné biopásy, které jsou bohaté na semena, a proto poskytují volně žijícím živočichům dostatek potravy.
Uvádí to v článku v Zemědělci č. 8 doc. Ing. Martin Šálek, Ph.D. (Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR, v. v. i., Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.). Jak připomíná, tyto biopásy tvoří směsky obsahující jarní obiloviny, proso, pohanku, kapustu, ale také slunečnici, lupinu a svazenku. Během zimy představují důležité biotopy pro ptáky, ale i další obyvatele polní krajiny, jako jsou zajíci, drobní savci či srnčí zvěř. Navzdory tomu, že zemědělci mohou toto agroenvironmentální opatření využívat již delší dobu, nebylo dosud dostatečně výzkumně vyhodnoceno, a nebylo proto možné určit jeho skutečný přínos pro biologickou rozmanitost.
,,Ačkoli význam biopásů intuitivně tušíme, zcela zásadní otázkou zůstává, jak se jejich potenciál pro ochranu biodiverzity liší v závislosti na jejich umístění, velikosti či průběhu sezóny. A právě na tyto aspekty jsme se v naší studii, která probíhala napříč různými typy zemědělských krajin v Česku, zaměřili. Celkově jsme během tří let zmapovali 72 krmných biopásů a stejný počet kontrolních ploch v okolní krajině. Zkoumali jsme jejich vliv na ptáky, zajíce, drobné savce a srnčí zvěř. Zaměřili jsme se i na vliv umístění biopásů, například, zda se nacházejí v těsné blízkosti lesů, křovinatých koridorů či uprostřed polí, a také na to, jak jsou využívány v průběhu celé zimy, nebo jak se početnost a druhová bohatost liší v závislosti na jejich velikosti," uvádí autor.
Ze získaných výsledků jasně vyplývá, že druhová bohatost i početnost polních ptáků (včetně ubývajících druhů), zajíců i drobných savců byla výrazně vyšší v biopásech než v okolní zemědělské krajině. Detailní analýzy ukázaly, že jednotlivé druhy ptáků dávají přednost biopásům s různým krajinným kontextem. Například konopky obecné, strnadi rákosní a někteří dravci (např. moták pilich a káně rousná) upřednostňovali biopásy uvnitř půdních bloků, zatímco zvonci, bažanti, stehlíci či vrabci polní zase preferovali biopásy podél křovinatých koridorů. Obecně byly nejméně využívány biopásy kolem lesů.
Výsledky též naznačují, že záleží na velikosti biopásů. Při porovnání několika velkých biopásů s větším počtem menších o stejné rozloze se ukázalo, že početnost všech zjištěných ptáků byla obecně vyšší v těch větších, nicméně i malé biopásy mohou být pro některé druhy ptáků (např. stehlíka, konopku) i savců (např. zajíce) důležité.*
