Špatné roky přinášejí nízkou úrodu i přes množství investovaných prostředků, roky hojné naopak nadbytek produkce a problémy s odbytem kvůli nízkým cenám. Snahou správného hospodáře je proto riziko co nejvíce rozmělnit. Jednou z možností je například pěstování energetických plodin. Nehodí se ale do všech podmínek a platí pro ně stejná pravidla, jako pro ostatní plodiny. Klíčem je především zajištěný odbyt.
Ing. Zdeněk Kvíz, úspěšný soukromý rolník a člen redakční rady časopisu Úroda, hospodaří na 2500 hektarech převážně pronajatých polí poblíž Prahy. Zaměřuje se především na obilniny a olejniny, i když poslední zmiňované částečně omezil. Vyrábí osiva, poskytuje služby. „Výnosy jsou samozřejmě závislé na ročníku, velkou roli hrají také lehčí a kamenité půdy, na kterých hospodařím. Katastrofický byl rok 2003, kdy řepka dala z hektaru 0,7 tuny, což byl následek celého souboru holomrazů a sucha. Loni byl výnos úměrný nižším vstupům, tedy 3 t/ha. Obiloviny daly v onom nepříznivém roce 1,7 t/ha, loni 5,5 tuny“, shrnuje výsledky. Takové výpadky ale vždy ohrozí ekonomiku firmy, proto zvažuje, jak riziko diferencovat. Jednou z možností je zhodnocení slámu z obilovin a řepky, která se zatím zůstává na poli, a pěstování krmného šťovíku Uteuša jako energetické plodiny.
Uteuša sucho nerada
Prozatím pět hektarů, na kterých šťovík zkušebně roste, nemělo lehký osud. Z osiva vysetého na 4,5 ha vyrostly rostliny, které místo očekávaných dvou metrů dosáhly jen jednoho. Zbylého půl hektaru, dosetého z jiného zdroje, již mělo očekávané parametry. V roce zasetí rostlina vytvoří pouze listovou růžici, květní stvol, který se sklízí, naroste až v druhém roce. V tomto případě šlo o suchý ročník 2003, který se podepsal i na výnosu této byliny. Z hektaru se sklidily jen dvě tuny hmoty, následující rok byl lepší, výnos dosáhl 4,5 tuny. První sklizeň se prodala na výrobu pelet za 1000 Kč/t, což je cena, která odpovídá biomase vykupované na spalování. Hranice ekonomičnosti výnosu se přitom uvádí kolem 8 t/ha, v takovém případě je ale potřeba šťovík ošetřovat jako každou jinou plodinu. „Zatím si s ním jen hraji,“ připouští ing. Kvíz a dodává: „Rostlina dostatečný výnos dosáhne jen tehdy, když ji vysejete na dobrou půdu, na horší se to nepodaří. Určitě bude nutné ji přihnojovat dusíkem, zhruba v dávce 40 – 60 kg na hektar, já jsem porost přihnojil zatím je 40 kg v prvním roce. Časem bude možná nutné ošetření proti mandelince, proti plevelům do této plodiny žádný herbicid registrován není.“ Velký význam přičítá odplevelovací seči a mulčování v prvním roce, které podpořilo rozvoj kořenového systému, a zvažuje převláčení porostu, které by mělo podpořit růst nadzemní hmoty.
Sklizeň nepřináší problémy, když je šťovík zralý a hmota suchá, tedy zhruba v polovině července, porost se poseká, nařádkuje a slisuje do kulatých balíků. Rostlina ale potom dále roste a vytváří zelený pokryv půdy, příznivý z hlediska omezení eroze a vyplavování živin.
Klíčem je další zhodnocení
Velké balíky vyžadují přiměřené kotle, zpravidla je kupují větší společností. Mnohem zajímavější je ale zpracování materiálu na peletky, které se mohou spalovat v malých kotlech rodinných domů, lokálních teplárnách či kogeneračních jednotkách, jež produkují zároveň teplo i elektrickou energii. I s takovým projektem se počítalo, jak upozorňuje ing. Oldřich Šubrt, který s ing. Kvízem na produkci biomasy spolupracuje a s nímž v kanceláři soukromé farmy sedíme: „V roce 2003/04 jsme podali projekt na ministerstvo průmyslu a obchodu, na komplexní sklizeň slámy pro výrobu peletek. Byl přijat a ministerstvo nám přiznalo 30 % dotaci, nicméně banka vzhledem k nepříznivé situaci v zemědělství peníze nepůjčila. Na výrobu peletek by bylo potřeba získat úvěr ve výši 5 milionů korun. Vzhledem k tomu, že je ve strukturálním fondu 49 % dotace, tak by se investice mohla zaplatit do pěti let.“ Cena za 100 kg dřevěné peletky se pohybuje podle kvality, množství a termínu odběru přibližně mezi 300 až 400 korunami, ing. Šubrt tvrdí, že se svým výrobkem dokáže pohybovat na spodní cenové hranici.
Podporu poskytuje i ministerstvo zemědělství, vypsáním dotačního titulu 1.U. Podpora bylin pro energetické využití. V něm se podle informací, které poskytlo tiskové oddělení, počítá s částkou do 2 tis. Kč na ha orné půdy, kde se bude plodina pěstovat jako hlavní a s minimální výměrou souvislé plochy jeden hektar. Žádost se podá k termínu do 30. 6. roku a zatím se počítá s celkovou finanční sumou na titul ve výši 10 mil Kč. Příjemce dotace je povinen doložit do 15. 11. roku doklad o předání úrody zpracovateli, či čestným prohlášením, že úrodu využil sám.
Jsou i výkonnější
Je otázkou, kdo se rozhodně vymezit úrodné pozemky pro šťovík, nebo jiné energetické rostliny. Tuto rostlinu vidí ing. Šubrt především jako ochrannou hráz kolem porostů křídlatky české, která zabrání jejímu pronikání mimo vymezený prostor. Křídlatka je schopná podle něj dát výnos i 20 tun suché hmoty z hektaru, a to i na neúrodných půdách, které často leží ladem. „V původním areálu roste na lávových polích a bude mít dobrý metabolismus dusíku, který dokáže získat ze vzdušného spadu. Oddenky narostou několik metrů za rok, likvidace trvá totálním herbicidem několik let a je problematická, životaschopnost je obrovská – rostlina regeneruje asi z pěti gramů oddenku,“ vypočítává Mgr. Bohumil Mandák, Ph. D., z Botanického ústavu Akademie věd České republiky, který se rostlinou více než šest let zabývá. Podle něj je v republice asi 2000 známých lokalit, skutečný výskyt odhaduje až na pětinásobek a stále se zvyšuje.
Křídlatka je velmi problematická rostlina, zejména kvůli riziku jejího šíření v krajině, potvrzuje ministerstvo životního prostředí a přes svoji tiskovou mluvčí dodává: “Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, její legální pěstování prakticky neumožňuje.“
Sklizeň a skladování, alfa a omega
Rostliny křídlatky se sklízí řezačkou, a výsledným produktem je suchá štěpka. „Je třeba přenést rostlinu z 2000 hektarů, kde roste divoce, na plantáže, které budou pod kontrolou. Potřebujeme oddenky, protože se rostlina nedá vysévat,“ plánuje ing. Šubrt a naznačuje, že v současné době křídlatku na dvou hektarech na Mostecku sklízejí.
Tady už ale ing. Kvíz tolik pochopení nemá a diskuse nabírá na obrátky: „Pěstování křídlatky nevidím reálně a nehodlám se jím ani zabývat. Pokud to bude nějaká neplodná půda, výsypky, rekultivace krajiny na Mostecku, tak v takovýchto opuštěných lokalitách může křídlatka být. Proti tomu nebude nikdo nic namítat, tam nebude škodit. Největší úskalí vidím ve sklizni. Nemůžete ji vysadit na svah, sklízet se musí řezačkou, hmoty je hodně a musí se odvážet a především skladovat. To zatím není dořešené a to je alfa a omega celého využití. Pokud se bude sklízet v lednu a bude sníh, je to další problém. Mokrý materiál bude hnít a plesnivět. Když sklidím z pole hlavní výrobek, tedy zrno, slámu dám do balíků a udělám z ní brikety nebo peletky, nepotřebuji velký výnos biomasy.“ „Na severu leží půda ladem, jsou tam mechanizované seníky a pokud sklizeň neproběhne za optimálních podmínek, můžeme hmotu provětrávat studeným vzduchem,“ oponuje entuziasticky ing. Šubrt. „Naším cílem je, aby si každá vesnice otevřela svůj vlastní ropný vrt. Nebude tak závislá na energii od ČEZu a z Temelína, který by mohl být cílem teroristického útoku,“ dodává.
Diskuse v tomto duchu, přenesená na stránky Úrody, by jistě mohla pokračovat mnohem déle. O jejím výsledku nakonec ale stejně rozhodnou jen ceny energií. A ty, jak známo stále stoupají. Evropská unie podporuje používání obnovitelných zdrojů, zavázala se snižovat emise oxidu uhličitého a její farmáři zde jasně vidí zajímavý zdroj peněz, který by neměla ovlivňovat nadúroda. Otázka pěstování energetických plodin na polích tedy s největší pravděpodobností není zda, ale kdy.
