Již počtvrté se setkali zástupci ekologických zemědělců v Lednici na Evropské letní akademii ekologického zemědělství. Více než 250 účastníků z 22 zemí celé Evropy diskutovalo o aktuálních tématech a to nejen při samotném úvodním zasedáním, ale také na dvou odborných konferencích a třech workshopech.
Vzhledem ke změně přístupu Evropské unie k pěstování geneticky modifikovaných plodin a vypracování metodik tzv. koexistence v mnoha zemích patřila část diskusí i tomuto tématu. Biozemědělci přitom zdůrazňují, že GM plodiny nepotřebují a hrozí jim nebezpečí především kvůli kontaminaci jejich produkce modifikovanými geny. Výraznou roli zde ale hraje ekonomika. „Dosud nikdy se před Evropou neotevíral tak obrovský trh s potravinami, který nemůže obsadit nikdo z našich největších konkurentů. Ani USA, ani Kanada, ani Argentina nemohou nabídnout potraviny bez GMO, které žádají nejen evropští, ale i japonští a jiní spotřebitelé,“ vysvětlil předseda německého svazu pro výrobu biopotravin BÖWL Felix zu Löwenstein. Ekologičtí zemědělci proto chtějí spolupracovat s konvenčními a v rámci Evropské unie prosazovat vyčlenění území, kde nebude možné pěstovat geneticky modifikované plodiny, popřípadě je zakládat na soukromé bázi. Především ale chtějí v rámci koexistence jasně stanovit, kdo ponese zodpovědnost za případnou kontaminaci jejich produkce a na čí náklady se budou provádět potřebné analýzy, jak zdůraznil předseda Pro-Bio, Svazu ekologických zemědělců Zdeněk Perlinger. „Evropská komise si nechala spočítat, jaké budou náklady na koexistenci. Pohybují se mezi 35 a 350 eury na hektar,“ konstatoval předseda německého svazu Bioland Thomas Dosch. Dosud přijaté či připravované evropské právní normy týkající se koexistence přitom sice pěstování modifikovaných plodin umožňují, ale zároveň výrazně ztěžují. Platí to i pro ekologicky silně orientované Rakousko, jak potvrdil tamní ministr zemědělství Josef Pröll, který Bioakademii navštívil. Podle Martina Fantyše z MZe, který na konferenci zastupoval ministra zemědělství ČR Jaroslava Palase, probíhají v Česku dosud víceleté zkoušky, a teprve po jejich ukončení se návrh norem pro koexistenci uzavře.
Fantyš také naznačil, že by na základě vládou schváleného Akčního plánu rozvoje ekologického zemědělství měl marketingový odbor Státního zemědělského intervenčního fondu podpořit marketing bioproduktů. Další podpora do oblasti ekologického zemědělství pak proudí z HRDP, konkrétně z agroenvi programů. „Je zájem více podporovat produkty na orné půdě, aby se odstranil nedostatek produkce na trhu,“ zdůraznil Fantyš.
Stát by měl také investovat do výzkumu v oblasti ekologického zemědělství a část financí Ministerstva životního prostředí ČR by se měla použít na osvětu a vzdělávání spotřebitelů.
„Již od roku 2004 se podařilo zvýšit dotace na pěstování ovoce, zeleniny či vinné révy na orné půdě,“ kvitoval s povděkem Jiří Urban, místopředseda svazu Pro-Bio. Zároveň ale z vedení svazu zazněla kritika příliš rychlého přechodu na nový systém dotací. „Sedláci nevědí, o co mají žádat, jak o to mají žádat a jakou odpovědnost za to ponesou. Místo aby orali, seli a sušili seno, musí sedět nad hromadou papírů,“ posteskl si předseda Perlinger. Jak ale také dodal, otevření hranic se na trhu s biopotravinami nijak negativně neprojevilo a dovoz přibližně odpovídá vývozu.
Rakouský ministr Pröll však varoval před jednostrannou orientací na dotace: „Ekologické zemědělství nelze rozšiřovat jen vysokými dotacemi. Přidanou hodnotu bioproduktů musí především ocenit trh s biopotravinami. Pokud ten nebude držet krok s nárůstem ploch ekologického zemědělství, vznikne nadprodukce a velký tlak na ceny. To je velmi nebezpečná cesta.“ Stejné varování zaznělo i od několika dalších účastníků Bioakademie a vztahovalo se především na produkty pocházející ze sektoru luk a pastvin, tedy mléko a maso. Pröll proto zdůraznil nezbytnost podpory osvěty mezi spotřebiteli, obchodu s biopotravinami a jejich zpracování. Stejné cíle si klade i český Akční plán rozvoje EZ, který ocenil Francis Blake, prezident evropské skupiny IFOAM (Mezinárodní asociace organizací ekologického zemědělství) stejně tak, jako komplexní systém podpory ekologického zemědělství. „Evropská unie je největší trh pro biopotraviny. Například ve Velké Británii se roční obrat prodeje biopotravin pohybuje kolem 1,4 miliardy eur. Celkem 65 % produkce se přitom importuje, především dětská výživa,“ uvedl Blake. Zároveň ale varoval, že trh je relativně malý, citlivý a jakýkoliv výkyv má dopad na ceny. Odlišné národní podpory také mohou nepříznivě ovlivňovat obchodní vztahy.
V rámci konference se také sešla evropská skupina asociace IFOAM, kde Českou republiku zastupuje Tomáš Zídek z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. „Jeden den jednání se věnoval očekávaným změnám evropské legislativy. V této oblasti se chystá například zpřesnění podmínek chovu drůbeže. Jde o stanovení přesného počtu kusů v hejnu, maximálního počtu hejn v jednom zemědělském podniku, počty zvířat na metr čtvereční a podobně. Jde o dlouhodobé záležitosti, ke zpřísnění legislativy by došlo v roce 2005, do roku 2006 nebo 2007 by musely členské státy stanovit strategii přechodu na přísnější podmínky, které by začaly platit kolem roku 2008 až 2009.“ uvedl Zídek. Dodal, že IFOAM se v Bruselu snaží prosadit, aby legislativa připravovaná v rámci EU stanovila minimální obsah GMO v biopotravinách a bioosivech, na hranici detekovatelnosti, tedy 0,1 %.
