Dr. Wilfried Hartl je zástupcem ředitele rakouského ústavu Bio Forschung Austria, který se zabývá výzkumem v ekologickém zemědělství. Mezi hlavní okruhy patří půda a hnojení, ochrana rostlin a přírody či sledování kvality produktů. Na letošní Bioakademii v Lednici jsme mu položili několik otázek, týkajících se především využití půdy v ekologickém zemědělství, protože tomuto tématu se ve svojí přednášce věnoval.
Zmínil jste několik technologií, které zlepšují stav půdy a jsou typické pro ekologické zemědělství. Například zelené hnojení, aplikace hnoje a další organické hmoty, pěstování víceletých pícnin. Nicméně je lze použít i v zemědělství konvenčním. Kde je tedy rozdíl?
Rozdíl spočívá v tom, že v konvenčním zemědělství se mohou používat, ale z důvodu nákladů se to zpravidla nedělá. Vezměme jako příklad biologickou fixaci dusíku. Tu je nutné v ekologickém zemědělství provádět prostřednictvím leguminóz. V konvenčním je často levnější koupit minerální hnojivo. Přitom na výrobu kilogramu čistého dusíku v hnojivu se spotřebuje 1,5 litru ropy. Některé továrny spotřebují dokonce dva litry, ale ve formě zemního plynu.
V ekologickém zemědělství je ekonomicky nutné tyto zmíněné technologie používat. V konvenčním představují jen jednu z možností. Tvorba humusu je v ekologickém zemědělství důležitá, protože funguje jako zásobárna živin, ze které se rostliny vyživují. Jejich zdrojem tedy nejsou dodávaná hnojiva, jak je tomu u konvenčního zemědělství. Proto musí půda v ekologickém zemědělství velmi dobře fungovat, a jedině pak může pěstitel dosáhnout vysokých výnosů a zhodnotit všechny další náročné operace, jako je například mechanická likvidace plevelů.
Jak je to s emisemi oxidu uhličitého? Existuje mnoho studií s rozdílnými závěry. Některé říkají, že se ekologické hospodaření spotřebovává jen nevýznamně méně fosilních zdrojů. To co nevyřeší hnojivy a pesticidy, nahrazují například vícenásobným mechanickým zpracováním – například v případě regulace plevelů.
Především je třeba zdůraznit, že dobře vedené ekologické podniky dbají na to, aby měli co nejmenší potřebu mechanické regulace plevelů, protože je to velmi drahé. Dále, tím že nepoužíváme minerální hnojiva, ušetříme více ropy, než se spotřebuje při zmíněném zásahu.
Existují ale i další postupy, které se používají vedle organického hnojení – například zelené hnojení. V takovém případě narůstají náklady i spotřeba energie. Nicméně lze si to představit tak, že sluneční kolektory, tedy listová plocha, nejsou v takovém případě nastaveny jen hlavní plodinou, ale také meziplodinou, která zachytává sluneční světlo a přeměňuje ho na energii. Ta se ve formě biomasy dodává půdě a slouží tvorbě humusu, výživě půdního života a rozhýbání koloběhu živin. Může v půdě zůstat uložená, nebo také posloužit k produkci další energie. Princip je v tom, že dosahujeme pozitivní bilance humusu, a tím v půdě dlouhodobě poutáme oxid uhličitý.
Uvolňuje se tedy více CO2 nebo se ho více uloží?
Celosvětově, vzhledem k odbourávání humusu, zemědělství obecně více CO2 uvolní. Dále existují některé plodiny produkující málo biomasy, u kterých se sklízí jen například semena – jde třeba o koření, u kterých je energetická bilance negativní. Poskytují ale vysoce kvalitní, zajímavé produkty. Když se podíváme na objemové kultury, například pšenici či kukuřici, tak u nich se výrazně více energie váže, tedy získané prostřednictvím slunečního svitu, než se spotřebuje pěstováním, sklizní a podobně. Zemědělství je stará technologie, která energii „vyrábí“. Dříve také prostřednictvím krmiv pro zvířata zajišťovalo z větší míry transport. Nyní lze šikovným kombinováním meziplodin a hlavních plodin využít sluneční energii k vázání oxidu uhličitého a dusíku, protože tyto dva prvky spolu úzce souvisejí.
Čím lze efektivnějšího ukládání dosáhnout?
Limitující je jednak inteligentní management, který poskytuje více možností, než v současné době vyžíváme. Například tradiční metoda podsevů, která je při současných suchých letních měsících vysoce aktuální. Absolutně limitující je hospodaření s vodou. I tam lze správnými postupy vlhkost šetřit. Například šlechtěním odrůd odolných vůči suchu, nebo pěstováním plodin, které při srovnatelné spotřebě vody vytvoří více biomasy. Například hrachor použitý ve směsce místo hrachu ušetří vodu a dodá více dusíku.
Zvýšený obsah humusu má i další vedlejší efekty – lepší půdní strukturu, snazší zpracování půdy, jehož výsledkem je úspora paliv a podobně.
Orba ale aktivuje procesy v půdě, a výsledem je také tvorba skleníkových plynů, například oxidu dusného …
V ekologickém zemědělství se nyní snažíme hloubku, počet a časování orby upravit tak, abychom kvalitní seťové lůžko získali s menší spotřebou energie. V minulosti se půda někdy obdělávala příliš často, protože to technika umožňovala. Pro ekologické zemědělství ale není například vhodná technologie no-till, protože je spojena s velkou potřebou herbicidů. V Rakousku ale někteří ekozemědělci bezorebně hospodaří již šest i dvanáct let. Nelze to ale doporučit jako obecně použitelnou metodu, je zatím ve vývoji a hodí se pro velmi zkušené farmáře.
Čím se váš výzkumný ústav například zabývá?
Od roku 1992 u nás běží pokus s hnojením kompostem. S pomocí lyzimetrů sledujeme úniky živin do spodních vod z ploch nehnojených a hnojených minerálními hnojivy či kompostem. Je tam vidět lehký rozdíl, odlišný způsob hnojení má jen malý vliv. Ten hlavní spočívá ve zpracování půdy a osevním postupu. Tedy velký rozdíl se projeví, jestliže například po sklizni brambor necháte nekrytou půdu, nebo zasejete plodinu pro zelené hnojení. Dynamiku dusíku ovlivňuje především zpracování půdy a pěstované kultury. Například ranné brambory se u nás sklízejí kolem desátého června, a když po nich nasejeme další kulturu, tak se půda dobře využije a váže se do ní CO2. Pokud zůstane bez pokryvu, máme samozřejmě ztráty toto plynu.
Je vhodné efektivně kombinovat hlavní plodinu s meziplodinami nebo následnou plodinou. Může jí být například pohanka. Poskytuje protierozní ochranu a zároveň nemá velké nároky na vláhu.
Jaké jsou hlavní problémy se škůdci a chorobami u vašich zemědělců?
V principu stejné, jako v konvenčním zemědělství. Ale některé jsou redukovány tím, že používáme zdroje živin, které je uvolňují pomalu. Tím se vyhneme nadměrnému vyživení dusíkem. Proto je například nižší tlak mšic, což se letos projevilo například slabší infekcí virovými zakrslostmi ve srovnání s konvenčními plochami. Také pozorujeme, že kohoutci napadají ve větší míře hodně vyživované porosty, protože mají měkčí pletiva. Máme ale jiné problémy. Například kvůli velkému zastoupení leguminóz v osevním postupu se mohou velmi rozšířit listopasi. Jedním z řešení je možná setí ve směsích, zatím to řešíme v rámci výzkumu.
Napadá tento škůdce také lupinu?
Měli jsme loni jedenáct odrůd v pokusu a musím říci, že je napadána v podstatně menší míře než hrách. V ekologickém zemědělství se ale dobře osvědčila česká odrůda hrachu Bohatýr, která má nyní ve zkouškách svého nástupce jménem Natura. Testuje se speciálně pro tuto formu hospodaření a příští rok by v Rakousku měla přijít do prodeje.
Proč se Bohatýr osvědčil v ekologickém zemědělství?
Byl například velmi tolerantní k suchu. Další předností byl větší podíl listů, a tedy větší plocha pro zachycení slunečního záření. A fixace dusíku, zvláště důležitá v ekologickém zemědělství, je právě otázka energie. Velké množství narostlé organické hmoty je také důležité, protože pod povrchem půdy čeká mnoho živočichů na svoji porci potravy.
Jakým způsobem svoje zkušenosti předáváte praxi?
Například pomocí seminářů, nazvaných půdní praktika. Před dvěma lety jsme s nimi začali v Rakousku, nyní probíhají v Bavorsku a na podzim začnou také v České republice. Poskytují především praktické znalosti. Například jak používat stoje pro zpracování půdy tak, aby se dosáhlo požadovaného úspěchu bez jejího poškození. Nebo jak zlepšit půdní strukturu s pomocí osevního postupu, cíleně používat zelené hnojení, případně hospodařit s vlhkostí v půdě.
